BEGGING | (TodoDeku) CZ

1.

,,Haló." uslyšel jsme a poté jsem uviděl že mi někdo mává s rukou před obličejem.

,,A-Ano?" zeptal jsem se když mě mladý doktor vytrhl z tranzu.

,,Je možné že-" chtěl zopakovat dotaz, jenomže já mu do toho skočil.

,,Ano... ano je to dost možné." řekl jsem se sklopeným pohledem.

,,Je fajn že si to sám uvědomujete. Jestli chcete můžeme vás zapsat na terapie." nabídl mi.

,,Ne. Ne děkuji, nechci terapie, nevadí mi to co dělám..." řekl jsem nervózně.

,,Oh... dobře." řekl zaraženě.

,,Jaké je vlastně vaše jméno?" zeptal jsem se ho.

,,Mé jméno je Shoto Todoroki." řekl můj doktor a uklonil se. V podstatě jsme se formálně nepředstavili.

,,Já jsem Izuku Midoria, ale to vy víte, máte moji kartu." nervózně jsem se podrbal na zátylku a usmál jsem se.

,,Ano... To ano..." potvrdil a konečně se trochu pousmál.

,,Stejně to budu dělat dále..." řekl jsem a sklopil pohled. Chvíli bylo ticho. Vlastně to ticho bylo docela dlouhou dobu, rozhodl jsem se tedy na něho podívat. Když jsem se na něj podíval, setkal jsme se s přísným pohledem. Mračil se na mě.

,,Měl byste si u toho sehnat dohled a dělat to bezpečně, je mi jedno že se ničíte, ale ne tak aby jste se zabil..." řekl a já se na něho podival nevěřícně. To mi to jako vážně doktor schvaluje?

,,Co jste to sakra za doktora, že mi schvalujete tohle? Neměl byste být proti?" zeptal jsem se malinko vyděšeně a lépe se usadil na posteli.

,,Vlastně je mi to jedno. Ale ne tak abyste přišel o život, proto jsem skládal přísahu." řekl a znovu se na mě podíval. Jeho ledové oči se mi zaryvaly do duše a já se cítil tak úžasně.

,,Nemám nikoho kdo by mi pomohl." řekl jsem po uvážení.

,,Cože? Nemáte kamarády?" zeptal se lehce zmateně.

,,Ne... Vážně nepřijdu za někým a nezeptám se ho jestli se na mě bude dívat jak se podřezávám a jak mě bude muset v případu nouze křísit." řekl jsem podrážděně a založil jsem si ruce na hrudi.

,,Moje jediná kamarádka je Ochako a ta na to určitě nepřistoupí. Mám sice pak ještě pár kamarádů, ale ti nejsou až zas takoví kamarádi." řekl jsem smutně a sklopil jsem pohled. Když v tom mě něco napadlo.

,,A nechtěl by jste mi pomoct vy?" zeptal jsem se s nadějí a on se na mě zaraženě podíval.

,,Myslím... jste doktor, zachránil by jste mě a zároveň vám moje chování nevadí, dokonce ho schvalujete." s nadějí jsem se na něj koukal.

,,Promiňte ale neměl bych se soukromě scházet s pacienty." řekl nakonec s úsměvem a odešel.

...

,,Ah ten pitomý doktor... furt na něj musím myslet." ten moment kdy jsme spolu byli v nemocnici se mi neustále přehrává v hlavě. Napil jsem se své whisky a kouknul se na barmana.

,,Promiňte můžete mi dolít?" zeptal jsem se podrážděně a on ke mě ihned přišel.

,,A neměl jste toho už dost?" zeptal se naštvaně barman.

,,Vždyť ještě nejsem ani pořádně ožralej, no tak mi nalij." řekl jsem, barman si povzdechl a nalil mi.

,,Tahle je poslední." řekl a odešel.

,,Myslím že už máte dost." zaznělo vedle mě. Když jsem se otočil tak jsem viděl doktora kterého jsem naposledy viděl před dvěma měsíci.

,,Jste to vážně vy?" přivřel jsem oči abych zaostřit a sáhl jsem mu na ten jeho nádherný obličej.

,,No nejspíš ano." zasmál se a sebral mi sklenici s whiskou.

,,Hej! To je moje. A co tady vůbec děláte? Stalkujete mě nebo co?" naštvaně jsem se natáhl na bar a díval se na něho.

,,Ne, je to čistá náhoda že jsme se potkali." řekl klidně.

,,Hmm vraťte mi moji sklenku nebo odejdu." řekl jsem výhružně.

,,Tak jděte." zasmál se a já vztal.

,,Dobře. Jedu autem domů. Nadhledanou." naštvaně jsem se otočil a šel pryč.

,,Počkejte." chytil mě za zápěstí a já měl co dělat ať se udržím na nohou.

,,Nehodláte v takovém stavu sednout za volat že ne?" zeptal se vážně.

,,No odvoz vážně nemám. Co nejhoršího se mi může stát? Chytí mě policajti a seberou mi řidičák." zasmal jsem se.

,,Můžete se nabourat a umřít." řekl starostlivě.

,,Já neříkal co nejlepšího se mi může stát." povzdechl si a placl se do čela.

,,Dobře tady máte sklenku a já vás pak odvezu." dal mou sklenku zpátky a já si s radostí zase sedl.

,,Dohlížel byste na mě při sebepoškozování?" zeptal jsem se na rovinu na to co mi leželo v hlavě poslední dva měsíce.

,,Ne." řekl jednoduše a odvratil pohled.

,,Proč?~" kňučel jsem hned zklamaně. Ihned se na mě otočil. Dva prsty mi strčil do pusy, rozevřel čelist a whisky mi nalil celou do pusy. Zaskočeně jsem jí hned zpolkl.

,,Tak super vidím že už máš dopito, můžeme jít." zatáhl mě za ruku, tak že jsem seskočil ze židle, no spíše jsem si málem zlomil nohu a vláčel mě z baru ven.

,,Které auto je tvoje?" zeptal se.

,,Hmmm." zamyslel jsem se.

,,Modré." zasmál jsem se a on si povzdechl.

,,Pojedeme mojim. Jestli mi pobliješ auto tak tě zabiju." řekl výhružně a já se zasmál.

,,Ano prosím." podíval jsem se na něj s hvězdičkami v očích. Pouze si povzdechl a protřel si čelo. Poté mě začal vláčet ulicí, dokud jsme konečně nenarazili na jeho auto. Moc jsem nepostřehl co to je, jsem hodně ožralej. Jediné co jsem zvládl postřehnout je to že auto má černou barvu. Otevřel mi dveře u spolujezdce a nějak mě dostal dovnitř, samozřejmě jsem se u toho nezapomněl bouchnout do hlavy.

,,Au!" chytil jsem se a poté se začal ihned smát. On mi dveře zavřel a sedl si za volant.

,,Tak kam to bude?" zeptal se unaveně.

,,Ke mě domů samozřejmě." usmál jsem se na něj lehce.

,,Ahh... myslím adresu." povzdechl si.

,,Ammm..." zamyslel jsem se, ale nic. Prázdno v mé hlavě jako bych se nově přestěhoval a stále si to nedokázal zapamatovat místo bydliště.

,,Nějak si nemůžu vzpomenout." zasmál jsem se nervózně.

,,Máte štěstí že si to pamatuju z vaší karty." odfrkl si a nastartoval auto.

,,Ale co náhle tak zdvořile? Myslel jsem že už jste mi začal konečně tykat." ušklíbl jsem se.

,,Ticho. Buďte ticho." řekl ledově a prudce se rozjel s autem. Celý jsem s sebou hodil a přimáčkl se ke koženému sedadlu.

Takže tohle je pro první kapitolu vše guys^^
Snad se vám bude líbit můj nápad na tuhle knihu a dáte ji šanci, i když je to něco trochu jiného^^
U další kapitoly zase za týden
U další<3
Bye ^3^