Lisa Spark

Chudáku...(4)

"No nazdar"

Řekla jsem menšímu Asiatovi, který seděl naproti mě u malého stolku v koutě místnosti. Z mého pohledu očividně vyčetl, že jsem stále lehce naštvaná a tak začal mluvit.

"Hele už jsem se ti omluvil, což nedělám často, takže jestli nejsi spokojená, tak prosím, můžeš si jít sednout jinam."

Řekl s lehkým zápalem v očích. Takhle vůbec nezněl, když jsem ho potkala poprvé. Trochu mě to zarazilo. Předtím zněl tak hrozně slabě a teď se chová jako vůdce nějaké mafie. Blbec.

"Ok, přijímám tvoji omluvu, pokud mi už nebudeš lézt z ničeho nic do pokoje. Nerada se hádám a nudí mě to, takže jestli nechceš celou půlhodinovou pauzu na obědě prosedět v tichu, změň téma."

Nebaví mě chodit kolem horké kaše, takže jsem mu otevřeně řekla že mě to nezajímá a nechala konverzaci pokračovat na něm. S mým udivením...byl zticha. Asi trucoval nebo co. Vypadal dost naštvaně a úplně jsem se ztratila v jeho očích. Byly tmavé a naštvané. Nebála jsem se, nezajímalo mě to. Přišla jsem se sem najíst a ne řešit problémy nestabilního a všemi chtěného herce...Jo na to jsem zapomněla.

Kannta Murakami byl nejznámější a asi nejoblíbenější herec. I mojí sestře se trochu líbil, ale mě vůbec. Pokaždé jsem měla přítele co mě podvedl, okradl nebo se mě pokusil znásilnit, takže mužům moc nevěřím. Není to jeho chyba že mi je lehce nesympatický, každý muž je, ale nehodlám si prožít to, co jsem prožila předtím. Byl by to zázrak, kdybych si po tom všem přesto založila klidnou rodinu. ZÁZRAK. Ale jeho to nepřekvapovalo, jako to že se mi nelíbí (dávala jsem to dost najevo), protože jeho bratr byl nejznámější a nejoblíbenější podnikatel v Koreji, takže byl oblíbenější, než Kannta.

... 

V tichosti jsme oba dva rychle dojedli oběd a šli se připravit na natáčení. Film už byl jaksi hotový (byl to spíš mini film než film) a teď přišel na řadu seriál...Moje sestra vždy natočí krátký film, trochu jako trailer na 30 minut a potom natočí nesmyslně dlouhý seriál. Film je jako taková reklama, seriál jako samotný příběh. 

Došli jsme do studia, ke scéně a nebyl tam nikdo jiný, než naše milovaná Larissa. Kostymérka na ni plácala tunu make-upu a ona se jen dívala do zrcátka a nebezpečně moc se culila. Když si nás všimla, mávla po kostymérce, čímž jí naznačila, aby odešla, a pomalým krokem k nám došla jako nějaká modelka. Podívala se na mě takovým pohrdavým výrazem, pak se podívala na Kanntu a usmála se.

"Chudáku, podle tvého výrazu soudím, že jsi s ní musel sedět na obědě. Příště si můžeš sednout ke mě." 

Zasmála se, chytla ho za ruku a odešli do kostymérny. Nevadí mi že se mě snažila ponížit. Ačkoliv nic neudělala, za pokus to stálo. Co vím od Mai je, že ji z celého srdce nenávidí, ale uznává, že je to dobrá herečka, takže s ní chce pracovat. Kdyby Larissa věděla že ji nemá ráda samotná scénáristka, samou hanbou by se propadla až k jádru země.

Další část natáčení proběhla docela v pohodě. Ubíhalo to rychle a s herci se krásně pracovalo. Nabídla jsem se že kamery teď převezmu já, takže jsem natáčela a...byla to asi ta nejjednodušší věc co jsem zatím dělala. Jinými slovy...moje obavy byly úplně zbytečné. 

... (o dva měsíce později)

Když jsme skončili s dnešním natáčením, jely jsme se sestrou domů aka. do té obří vily...tak je průměrná no a co. Je prostě velká a to je pro mě naprosto dostačující. Odložila jsem si věci, ZAMKLA JSEM SI DVEŘE (pro případ, že by se ke mě chtěl zas někdo vloupat) a šla jsem do koupelny se osprchovat. V půlce toho úžasného sprchování mi někdo začal bušit na dveře...