Lisa Spark

New York...(2)

Procházela jsem s Mai městem a rozhlížela se kolem. Takhle jsem si New York teda moc nepředstavovala, ale nebudu si stěžovat. 

"Líbí se ti tu aspoň?" Zeptala se Mai a já jsem v jejích očích zahlédla skleslý výraz.

"Ale jo, jenom z toho mám trochu strach. Jsem ráda že tu můžu být a pracovat na tom filmu, ale bojím se, že ti to pokazím."

"Toho se vůbec neboj, když to pokazíš, tak použiješ svoje IT schopnosti a všechno to spravíš ve photoshopu. Kdyby ti to fakt nešlo, zaplatím ti kurz od těch nejlepších kameramanů a v nejhorším případě budeš dělat kostymérku." 

S posledním slovem se zasmála, ale mě do smíchu moc nebylo. Celý týden se budu učit s profesionální kamerou. Na profesionální film. Jsem z toho celá nějaká nervózní. Přemýšlím, jestli to byl dobrý nápad. Jestli mi to za to stojí. NE. Já to zvládnu. Musím. Kvůli sestře. Kvůli svojí cti. Je to jedna pitomá kamera. Co může být tak těžkého?

"Děláte si srandu?! Co teď mám dělat? Kde mám najít náhradu?"

Vysvobodila mě z mých myšlenek Mai když po někom řvala do telefonu. Ani jsem si předtím nevšimla že si začala s někým volat.

"Zkusím to nějak vyřešit, ale to je naposledy. Víš to moc dobře!"

"Co se stalo?"

"Ale nic..."

Věděla jsem že se stalo něco vážného, protože je Mai většinou klidná a už dlouho jsem ji neslyšela po někom takhle řvát.

...

Došly jsme k Mai domů a já jsem nemohla uvěřit vlastním očím...Myslela jsem že bydlí v nějaké malé vilce a ne v OBŘÍM ZÁMKU!! Jako nebyl to úplně zámek, prý to fakt byla vila, ale...Ne, musel to být zámek. Bylo to tak pětkrát větší než ostatní vily v okolí a já si myslela že to je snad ta největší vila na světě...Po shlédnutí fotek zbytku města jsem usoudila, že to je takový průměrný dům takže nic moc. Ale stejně to bylo boží. Když jsem vešla dovnitř, přispěchaly k nám služebné a Max (přítel od Mai). Viděla jsem ho asi pět sekund a on místo toho aby mě třeba pozdravil tak začal moji sestru olizovat a ona se tomu zřejmě nebránila. Věděla jsem že musím zmizet, jinak bych asi hodila šavli přímo u dveří. Naštěstí mě jedna milá služebná navedla do mého pokoje, aka. pokoje pro hosty a užasla ještě víc. Měla jsem krásný výhled a všechno vypadalo skoro tak, jak jsem to měla doma ve svém skromném pronájmu. Kufr mi už služebné vybalily, takže jsem se ani nemusela moc snažit s nějakou prací a rovnou jsem se rozvalila na postel.

Celou noc jsem přemýšlela o tom, jaké bude na tom filmu pracovat s herci a dalšími slavnými lidmi, ale můj strach už trochu opadl. Zase se vrátila ta otrávená, znuděná a unavená Lisa, která je ráda za klid. Krásný pocit.

... (asi o hodinu později)

"Liz my jdeme ven a asi se vrátíme až po třetí ráno, takže na mě prosím nečekej."

"Ok, užij si to."

Mai se na mě jen usmála a nevědoma si svojí síly hrubě práskla dveřmi. Jsem ráda že už mě teď nikdo nebude otravovat. Služebné už měly pauzu a tak jsem si řekla že už je dost pozdě. Rozhodla jsem se že si půjdu dát sprchu a pak půjdu spát. Koupelna byla samozřejmě prostorná a luxusně vybavená takže mi bylo až líto používat takové drahé produkty. Nakonec jsem si řekla že to je stejně jedno, vysprchovala jsem se, vzala si ručník a vyšla z koupelny...

"AAAGGH" zaječela jsem, když jsem viděla vysokého, mladého muže, asi kolem dvaceti, stát u rámu dveří s obálkou v ruce. Rychle jsem se schovala do koupelny, oblékla si župan a vešla zpět do místnosti. Povšimla jsem si, že se ten muž červená a tak mi došlo, že se asi stydí. 

"Kdo jsi a co tady chceš?"

"Moc se omlouvám, ale nesl jsem scénárce podklady. Asi jsem si spletl pokoj"

"Dobrý postřeh. Její pokoj je na druhé straně chodby a dneska bude dlouho pryč, takže jestli s ní chceš debatovat, tak jindy."

"Aha, tak to promiň. Fakt sorry."

"Hlavně už jdi protože tu začíná být zima, když jsou otevřené dveře."

"Promiň, už jdu."

"Si myslím."

Nevím co to bylo za exota, ale už teď vím že má něco společného s filmem a mě zajímalo co...