PROROCTVÍ

~•20•~

NICO DI ANGELO

Netrvalo to dlouho a na druhý den jsme již stáli před vchodem do Tartaru. Tedy jestli se to vchodem vůbec nazývat dalo, byla to prostě tmavá díra plná sírového vzduchu. Nick na sobě nechtěl nechat nic znát, ale šlo vidět, že je značně rozrušený. O tom značil už jenom fakt, že prsty neustále mnul řetízek, bez kterého jsem ho snad nikdy neviděl. Nevěděl, co přesně zobrazoval, ale tušil, že byl od jeho matky. ,,Nemusíš být nervózní." Řekl jsem mu po chvíli.

,,Nejsem nervózní, já si to nemohu dovolit." Vstoupil jako první, sotva jsem se vydal za ním, přeběhl mi mráz po zádech. Ani jeden z nás nemohl nic vidět, Nick mě zničehonic chytil za ruku. ,,Nechci tady ztratit i tebe." Zamumlal potichu.

Mohli jsme jít nejméně hodinu, než se někde objevilo přirozené světlo. Můj bratr se sice občas snažil zažehnout plamen na své ruce, bylo to ale k ničemu. ,,Jak to děláš?" Ptal jsem se ho.

,,Já to fakt nechci řešit. Ale, nevím. Umím toho hodně, nějaký oheň mi vždy byl u hajzlu."

,,Ale měl bys."

,,Ne. Co je vůbec cílem této výpravy Nico? Nyx nás oba zabije a to je všechno."

,,Dej tomu naději."

,,Nemůžu, když v tom žádná není. Já už jsem sakra žil dost dlouho, ale proč ty? Máš kluka, nechci tě tady nechat prostě umřít."

Uchechtl jsem se. ,,Neber všechno na sebe, jestli já umřu, rozhodně to bude jen z mého rozhodnutí."

,,Počítám, že u Nyxiiného sídla budeme za necelé dva dny, připrav se na to. Ještě jsem ti ale neřekl, že budeme muset přes Acherón."

,,Cože?!" Jako na pokyn jsme vstoupili ke zdroji světla, čímž byly kapky vody, od nějž se odráželo světlo.

,,Pokud vím, ty jsi snad ani nic špatného neudělal. Za to já kurva vraždím lidi. Opovaž se mě pustit."

,,Věř mi, že to neplánuju." Přišli jsme k vodě blíž, už teď byly slyšet nářky lidí.

,,Musíš sám se přesvědčit, že nejsi hodný trestu. Potom to bude v pohodě." Řekl, i když nevypadal příliš přesvědčen a více mi stiskl ruku.

Vstoupili jsme do řeky, už jsem slyšel nejen ostatní, ale především mé nejhorší vzpomínky. Křičel jsem na Percyho, že zabil mou sestru.

Ne, za její smrt jsi mohl jenom ty. Našeptávaly mi hlasy.

Seber se Nico! Napomenul jsem se a šel dál. Dokázal jsem všechno ignorovat, zato můj společník nevypadal, že by to příliš zvládal.

,,Nicku, vzpomeň si na to, co jsi říkal. Ty za nic nemůžeš. Už jenom kousek, to zvládneš." Nebyl jsem si jistý, zda mě slyšel, ale v jeho tváři se něco změnilo- něco co by se dalo považovat za odhodlání.

Pomalu jsme vystoupili z řeky ven, Dominic se hned sesunul na trávu.

,,V pohodě?" Ptal jsem se ho a klekl si k němu.

,,Nic není v pohodě. Všechno tady je kurva špatně."

,,Nicku..."

,,Proč jsi sem vůbec šel, mohl jsi to odmítnout."

,,A nechat tě jít samotného. Fakt ne. Pojď, čím dříve to zařídíme, tím dřív můžeme odejít."

Bez protestů se zvedl a rozešel se. ,,Pohni Nico."

Doběhl jsem ho, bylo překvapivé, že nás ještě nic nenapadlo.

,,Na nestvůry mám svůj vliv." Řekl, jako by mi četl myšlenky. ,,Neměli bychom nic potkat, než budeme na místě. Teda až na nějakého Epiala." Jako na zavolanou za námi někdo promluvil.

,,Skoro jako by jsi mě přivolal bratře."

Nick strnul v pohybu, oba jsme se otočili. ,,Neříkej mi tak!" Vyjel na něj.

,,Ale no tak Nicku, vždycky jsem tě tak bral. A ty jsi potom zdrhl. Proč?"

,,Dej nám kurva pokoj!" Rychlým pohybem mě vzal za zápěstí.

,,Nevztekej se tolik, nechci ani jednomu z vás ublížit. To spíše ty Nicku, málokdo by se kvůli někomu obětoval-"

,,Už kurva konečně ztichni!"

Ušklíbl se. ,,Ty jsi mu to neřekl co?"

,,Co by mi měl říkat?" Byl jsem více, než zmatený.

,,Nic." Vyprskl k Epialovi můj bratr. Jeho stisk zesílil, začal mě táhnout pryč.

,,Tady ničemu neutečeš, to si pamatuj." Řekl a zmizel.

,,O čem to mluvil?" Ptal jsem se ho ihned.

,,Přestaň se konečně starat!"

,,Nemůžu, když to očividně souvisí se mnou."

,,Nech mě kurva na pokoji!" Vyštěkl na mě a přidal do kroku.

*
,,Sorry Nico." Řekl až po nějaké době chůze. ,,Odpočiň si, pohlídám tě."

Sedl si, já vedle něj. I když jsem si to doteď neuvědomil, byl jsem neuvěřitelně utahaný. Opřel jsem se o něj a zanedlouho usnul. Viděl jsem Bianku, znovu jako bych se ocitl v onom hotelu.

,,Za všechno můžeš Nico," i když jsem věděl, že je to jen sen, zabolelo to, ,,mohla bych teď žít, kdyby jsi nesbíral ty tvé figurky. Zničil jsi mi život."

Otočil jsem se, přímo za mnou stála má matka. ,,Niccolo, seber se. Všechny jsi už dávno zklamal, tak alespoň místo flákání něco dělej."

S trhnutím jsem se probudil.

,,Všechno v poho Nico?"

Přikývl jsem a přitáhl si bundu blíž k tělu. Ač jsem na to dříve nemyslel, bylo mi chladno.

Hodil mi svou mikinu. ,,S ní budeš už úplně vypadat jako nějaké punkové dítě." Řekl a odněkud vytáhl pytlík s nemocniční krví. ,,Nevypadáš zrovna odpočatě. Mohu zařídit, aby tě nerušily noční můry." Uchechtl se. ,,Teda jestli chceš."

,,Ne, to je v pohodě." Na chvíli jsem se odmlčel. ,,Hele Nicku, ty mi někdy lezeš do hlavy, nebo ne?"

,,Přehodnotil jsem to, co jsem tenkrát otci řekl Nico. Tobě bych nikdy neublížil," znovu se uchechtl, ,,a co se nitrozpytu týče. Ani bych nemohl. Od toho, co sis jednou otrávil krev, nad tebou nemám žádnou kontrolu. Vlastně ani nad sebou."

Nasoukal jsem se do jeho mikiny a podíval se na něj. ,,Jak to Epiales myslel?"

Dramaticky rozhodil rukama. ,,Já to nevím, chápeš?" Vysál celý pytlík krve. ,,Tohle místo mi leze na mozek, měli bychom jít." Rychlým pohybem vstal a mě též vytáhl na nohy. ,,Sorry Nico, ale fakt by jsme měli vyrazit. Jak jsi sám říkal čím dříve budeme u Nyx, tím dříve budeš zpět."

,,Budeš?"

,,Já se se smrtí smířil, tebe ale zpátky dostanu." Řekl a rozešel se.