PROROCTVÍ

~•15•~

Přemýstil jsem se k místu, kde jsem věděl, že se onen tábor polokrevných náchází. Sotva jsem tak ale udělal, bezpočet dětí Árese na mě namířilo zbraněmi. Mohl jsem čekat, že to tady budou mít stráženo.

,,Sakra, nemusíte na mě hned mířit zbraněmi."

,,Kdo jsi?!" Ptal se mě blonďák s výraznou jizvou na tváři.

,,Hadův syn. Jdu pouze navštívit bratra, tak toho kurva nechte!"

Vypadali zmateně. ,,Hádes kromě Nika nemá žádné děti."

,,Vsadíš se?" Podíval jsem se mu do očí, musel jsem alespoň zkusit, ovládnout ho. ,,Můžeš se zeptat otce, klidně ti s předčasnou návštěvou podsvětí pomohu."

,,Radím ti, běž odsud pryč, nemáš tu co dělat." Řekl potom a přerušil oční kontakt.

V mé ruce se objevil meč. ,,Stačí ti tohle jako důkaz o otci?" Zašeptal jsem mu a prostoupil davem lidí. Stačil mi jeden pohled na jeden ze srubů, abych věděl, že patřil otci. Pomalu jsem se přiblížil k oné stavbě a neslyšně vešel dovnitř. Nico seděl na posteli, propiskou něco čmáral do sešitu.

,,Ale ne Nico, ty že jsi ve Zmiozelu?" Zeptal se provokativně.

Můj bratr sebou trhl, podíval se na mě. ,,Nečekal bych, že se tady opravdu ukážeš."

,,Kvůli tobě jsem právě musel projít přes bandu bezmozků, tak mi dej pokoj."

,,Ale přišel jsi ještě o den dříve."

Zašklebil jsem se. ,,Jo, měl jsem určité problémy."

,,A jeden z těch problémů byl Tom Raddle?"

,,Co s ním pořád máš? Tom je kamarád, nic víc!"

,,Klid Nicku." Chtěl mě chytit za ruku, nebyla ale hmotná. ,,Sakra, ty se měníš ve stín?"

,,Jsem v poho, tohle se mi děje často... Až na to, že z většiny je to přes den v pohodě. Ale ne Nico, nestarej se."

,,Ví o tom otec?"

,,Ne, ale jak říkám, nic mi není. Já někdy úplně nezvládám ovládat magii, mám s tím dlouhodobý problém."

,,A to říkáš jenom tak? Budeš to řešit, až budeš omylem povolávat mrtvoly."

Sundal jsem prsten z ruky a chvíli si s ním pohrával. ,,Nico, nech toho, moc to řešíš. Spíše mi konečně představ toho tvého Willa."

,,Ne, nechce se mi."

,,Tak já asi zase vypadnu. Jak bys řekl, určitě na mě čeká Tom." Nenechal jsem ho nic říct, přemýstil jsem se na sídlo, kde Tom bydlel. Sedl jsem si do křesla a obsloužil se whisky, která byla na poličce.

,,Co tu děláš?" Ptal se mě, když přišel za mnou.

,,Není to jedno? Nemám za kým jiným jít."

,,A co tvá matka? Co vím, vždycky jsi pro ni dělal první poslední."

,,Je s ní McCartney. Ne, fakticky nehodlám trávit s ním více času, než je nutné, to raději snášet tebe."

,,Děláš, jako by jsi ty byl nějak příjemná společnost."

,,To možná ne, ale ty jsi rád, že mě vidíš. Neměl bys tady být porad zavřený."

,,A myslíš, že někam můžu? Jde po mně celé ministerstvo, Nicku já se zkrátka nemůžu jen tak procházet po příčné ulici."

,,Jo, to máme poslední dobou úplně stejné. Už z Brumbála nemohu, kdokoli ho sakra potkám, dělá všechno proto, jen aby se mi dostal do hlavy."

,,Ale ty umíš nitrobranu."

,,To ano, ale poslední dobou mám s takovou magií problémy. Černá magie mě čím dál tím víc ovládá. Chci od tama už vypadnout."

,,Tak proč jsi do Bradavic vůbec šel?"

,,Chtěl to otec. Normálně bych ho poslal do hajzlu, chtěl jsem, ale vidět Nika. Teď... už na něj ale kašlu. Odmítám se kurva pořád tvářit, jako by jsi byl nějaká hrozba."

,,Ale já jsem hrozba Nicku."

,,Tak by alespoň můj život nabral trochu zajímavější smysl. Myslím, že jsem si to rozmyslel, za matkou bych se přeci jen zastavit měl."

,,Můžeš mě někdy sakra varovat, před těmi tvými náhlými odchody?"

,,Tak pojď se mnou."

Zasmál se. ,,Nicku, jak si myslíš, že by mě přivítala? Musí mě nenávidět."

Pokrčil jsem rameny. ,,Tak nechoď," vstal jsem a objal ho, ,,ale až se tady nudíš ke smrti, je to jenom tvoje chyba." Přemýstil jsem se na panství, kde momentálně matka s McCartneem žila. Valeria tu již nebyla, počítal jsem, že bude u Weaslyho.

,,Mon fils, qu'est-ce que tu fais ici?" Objala mě.

,,Abych pravdu řekl, byla to má poslední možnost." Zešklebil jsem se. ,,Kde máš mého nevlastního fotra?" Ucítil jsem, jak na má záda namířila hůlka.

,,Co tu chceš?!"

,,Co tě to zajímá debile?"

Poslal proti mně kletbu z povzdálí černé magie. Odrazil jsem ji, přímo ale směrem k matce. Chtěl jsem ji rychle strhnout dolů, nestihl jsem to ale. Onen tmavý paprsek ji zasáhnul přímo do hrudníku. Kleknul jsem si k ní, slzy mi tekly z očí. Dal jsem nad ní své dlaně, i když jsem věděl, že je pozdě. ,,Maman s'il te plaît, nemůžeš mě tady nechat." Bezmocně jsem sledoval, jak se rozplynula. Podíval jsem se na McCartneyho, vypadal vystrašeně. V tu chvíli jsem byl úplně bez sebe, o tom značili i mé poblikávající oči.

,,Neubližuj mi, já jí nechtěl ublížit."

Seslal jsem na něj několik kouzel, ječel bolestí. ,,Ona je mrtvá ty hajzle!"

Zasáhl ho paprsek jedovatě zeleného světla, skácel se k zemi mrtvý.

Již úplně zoufalý jsem se zbavil jeho těla a zavřel se do svého pokoje. Nezaznamenal jsem, jak dlouho uběhlo, než za mnou přišel Tom. Netušil jsem, jak se všechno vůbec dozvěděl. Sedl si vedle mě a objal mě. ,,Dome, klid."

,,Ty to sakra nechápeš, ona je mrtvá... ona prostě nemůže být mrtvá."

,,Dome..." Objal mě.