I HAVE NEVER BEEN | (TodoDeku) CZ✔

26.

,,Takže se zeptám ještě jednou..." opřela se rukama o opěradla mé židle a tím byla nucena se nade mě lehce nahnout.

,,Co ti chce tak důležitého že ti pořád volá?" řekla nasraně.

,,Jak to mám vědět? Třeba se mu něco stalo?" řekl jsem s nezájmem a dále dělal blbého.

,,Ty mi to neřekneš jo?" zasmála se a narovnala se.

,,Kiroshimo." zvýšila trochu hlas a spoza dveří se ihned objevila jakási služebná.

,,Ano madam Yaoyorozu? Budete si něco přát?" zeptala se pokorně a lehce se poklonila.

,,Ano... prosím přines mi zásilku číslo 92." řekla bez jakého kolik pohledu k ní a služebná se ihned zase ztratila za dveřmi.

,,Budeš mě pořád tak srát?" zeptala se ledově a šlápla mi na nohu. Byl jsem donucen syknout když se mi její podpatek začal zarývat do nohy.

,,Ale vždyť nic nedělám." řekl jsem bolestně a ona dala nohu pryč.

,,No jasně že ne. Ale hrozně mě sereš..." řekla ledově. Po chvilce už se zde objevila služebná s nějakým kufříkem, který velmi opatrně položila na stůl. Když tak učinila, uklonila se a zase odešla. Momo to ani nemohla vidět, protože jí nevěnovala jediný pohled. Přešla ke stolu a kufřík otevřela. Usmála se, když se dívala na onen otevřený kufřík. Já jsem nic neviděl, byla daleko a navíc jsem připoutaný k židli. Když z kufříku vytáhla injekci, začal jsme se obávat. Trhl jsem s rukou a začal sebou vyděšeně házet.

,,Tohle je injekce dvou miligramů látky thiopentalu sodného. Nejspíš ti to nic neříká, ale asi si budeš říkat na co ti chci dávat injekci nějaké látky." uchechtla se, injekci zvedla do úrovni svých očí a lehce do ní cvrnkla, asi aby vyhnala bublinky.

,,Této látce se říká jinak také "sérum pravdy", asi ti došlo proč ti to chci podat?" povzdechla si a rozešla se ke mě.

,,Proč tohle všechno děláš?" zařval jsem na ní zoufale, snažíc se jí rozptýlit.

,,Proč?" zastavila se a zamyšleně zamručela.

,,Už od mala furt jenom sleduju jak dokonalá musím být, abych všechny uspokojila. Všichni mi pořád říkají co dělat. Tak nějak cítím, že mi Shoto může rozumět." zasmála se.

,,To je to co chceš slyšet že?" rozešla se znovu ke mě.

,,Ale tak to není. Matka ze mě perfektní dělat nemusela, když jsem jí vždy byla. Ale ups... co chybí perfektní ženě? Perfektní muž. Bez něho není perfektní, ale jenom ujde. Shoto se nejvíce blíží perfektnímu muži a jeho reputace je úžasná. Ale co nám stojí v cestě za touto dokonalostí?" zastavila přímo předemnou.