I HAVE NEVER BEEN | (TodoDeku) CZ✔

12.

Probudil jsem se asi kolem poledne. Venku už zářilo ostré světlo a pár paprsků si i přes žaluzie našlo cestu zde do pokoje. Naklonil jsem se abych se podíval na to malinké klubko ležící na zemi. Ležel v klubíčku s peřinou až u hlavy a naprosto uvolněným obličejem. Pane bože to jsem vždycky po ránu tak nádherný?

Zasmál jsem se své vlastní poznámce, odkryl se a šel se převléct. Když spí tak je v pohodě se převlékat tady ne? Pokrčil jsem nad tím rameny a celý se svlékl. Nechápu proč dělá takový funus okolo nahoty, vždyť nevypadá špatně. Není obézní, ani moc vyhublý, má dokonce svaly tak co má za problém?

Oblékl jsem si kraťasy a ohlédl se do zrcadla. Přistoupil jsem o něco blíže a prohlédl si svou hruď. Jak tak vidím tak mé značky začínají konečně mizet. Přejel jsem si po pomalu mizící skvrně, která už byla pouze nažloutlá. Povzdechl jsem si.

,,Zajímá mě jak si prohodíme těla zpátky... a jak dlouho budeme ještě žít takhle..." smutně jsem se otočil na to roztomilé stvoření, poté jsem k němu s úsměvem přišel. Lehl jsem si vedle něho na zem a pozoroval z blízká svůj obličej. Nah nic nového. Lehce jsem mu začal foukat na obličej. Začal roztomilé krčit nosánek. Usmál jsem se nad tím a dále ho pozoroval, když v tom z ničeho nic otevřel oči.

,,Co děláš." řekl protivně hned po ránu. Ma furt takovou náladu nebo jsem ho jenom vychytal v špatném období? Vždycky se mi zdal takový milí a teď je náhle pořád takový suchar. Jako bychom si prohodil i osobnosti...

,,Koukám na svůj nádherný obličej." zasmál jsem se.

,,Hmmm..." zamručel a přetočil se na opačný bok.

,,Ale zlato vstávej nebo nestihneš oběd." zasmál jsem se a on se na mě ihned zamračený otočil.

,,Tak už mi nikdy neříkej." řekl naštvaně a zase se otočil pryč.

,,Jak jako zlato?" zkoušel jsem dále jeho trpělivost.

,,Neser mě po ránu... nemám náladu." zavrčel výhružně.

,,Ale no tak~" ruku jsem mu dal na pas a přejel od něj až k boku. Mou ruku ihned chytil a začal silně svírat mě klouby na rukou.

,Au au au." sykl jsem a podíval se na jeho chladný obličej.

,,Tak hele, zaprvé na mě nesahej, za druhé se na mě nedívej a za třetí mě nebuď, protože nejsem ranní člověk." pronesl vražedně.

,,Ale Midoriyo ono je odpoledne a tvoje mamka zachvilku někam odjede, proto jsem narážel na oběd." zakňučel jsem bolestně.

,,Cože?" ihned pustil mou ruku a utíkal k židli kde si včera naskládal své oblečení. Ihned se začal svlékat a nevím proč ale musel jsem odvrátit pohled. Vím že je mu to nepříjemné a taky nevím proč je mu teď jedno že se převléká tady předemnou, ale asi je ještě v polospánku, tak nechci aby na mě byl pak naštvaný...