I HAVE NEVER BEEN | (TodoDeku) CZ✔

22.

Naštěstí vím kde Momo bydlí...

Myslím že to nejde úplně zapomenout.

Jejich rodina bydlí na jednom z kopců. Jejich obrovská vila je nepřehlédnutelná. Obrovské stavení laděné do šedé s mnoha okny a velkou zahradou mě nějakým způsobem děsilo, bylo to tu tak nádherné, ale nějakým způsobem tak divně nepříjemné.

Právě stojím před větším plotem zhotoven především z kamene, dávalo to zahradě příjemně přírodní atmosféru, no a tak trochu se bojím zazvonit.

O Momo se říká že jí peníze vlezli na mysl. Jejich rodina je hodně bohatá no a z Momo to udělalo prý trochu psychopata. To se říká spíše u nás ve třídě než na veřejnosti, proto nevím kolik je na tom úplně pravdy.

Nakonec jsem však ale i přes to všechno sebral všechnu svou odvahu a zazvonil.

,,Prosím?" zeptal se nějaký mladší ženský hlas.

,,Dobrý den, potřeboval bych si nutně promluvit s Yaoyorozu Momo soukromě. Vyřiďte jí, že je zde Shoto Todoroki." snažil jsem se znít alespoň trochu přirozeně, i když jsem absolutně nevěděl jak danou větu zformulovat, aby to neznělo úplně buransky. Nakonec jsem to však nějak přežvýkal.

,,Dobře, zajdu jí to oznámit. Prosím přijďte před dveře." řekla a mikrofon společně s malým reproduktorem se vypli. Ihned se začala otevírat brána a já tak se strachem vztoupil dovnitř. Každým krokem blíže k obydlí mi bylo čím dál tím hůř. Měl jsem těžký žaludek a sucho v ústech. Neměl jsem tu chodit... měl jsem jí prostě odchytit ve škole...

Postával jsem před velkýma dveřma a rozhlížel se na krajinu pod sebou. Byla to nádhera, kdyby to však nepřekazilo cosi uvnitř domu. Budovou se rozednívalo rychlé klapání podpatků a křik. Byl to vysoký, rozmazleně uječený tón. Pane bože no tohle je zkoro horší než kdybych se nechal zmlátit Todorokiho otcem. Z ničeho nic se dveře rozletěly a v nich nestál nikdo jiný než Momo.

,,Ahoj Todoroki." usmála se na mě. No nebyl to zrovna přívětivý úsměv...

,,Dobrý... Momo." řekl jsem na oko nezaujatě a ona mě pozvala dovnitř. Vnitřek budovy byl obrovský a bylo zde hodně volného prostoru. Atmosféra plavala a já se snažil nevypadat příliš nervózně.

,,Pojď zamnou." zavelela chladně, otočila se na svém ne příliš vysokém podpadku a odcházela někam dále chodbou. Ihned jsem se rozešel za ní. Podlaha celé vily byla černě mramorová, stěny chladně bílé a nábytek s dekoracemi laděny spíše do světle šedých barev. Občas se zde kromě toho vyskytla i platinově šedá či pastelově fialová. Můj klid ukončovaly velké dveře, které služebná běžela rychle otevřít. Místnost zalitá lehkým přítmím, odrážející kousky světla od velkého skleněného stolu, nevypadala úplně nejhůř. Křišťálový lustr sotva lehce žlutě osvicoval místnost a já byl společně s Momo nucen vstoupit. Hned po vstupu do dveří jsem se zastavil.

,,No co tam tak stojíš? Příjmi místo po mé levici." zasmála se slizce mezitím co si sedala do čela stolu. S přísným pohledem jsem se rozešel k jedné ze stran, kterou mi určila a vychovaně jsem příjmul místo k sezení.

,,Tak tedy? Co tě ke mě přivádí?" zeptala se s nepříjemným úsměvem.

,,Myslím že moc dobře víš." zpražil jsem jí pohledem. Rozhodl jsem se však i přes to pokračovat.

,,Sňatek, o který jsi požádala... nestojím o něj, nebudu s ním souhlasit. Nechci s tebou být. Nemiluju tě." řekl jsem chladně a opřel se o opěradlo židle.

,,Miluješ? Ty víš co to je za pocit? Kam se podělo to tvoje "nemůžu tě vystát ty hnusná svině"? Copak jsi změknul?" povytáhla obočí.

,,Vlastně... když se nad tím tak zamyslím, tak v poslední době trávíš hodně svého času s jistým ubožáčkem." jakoby se zamyslela a odvrátila pohled.

,,Nejsem tady od toho, abych se bavil o svém soukromém životě. Chci aby jsi svatbu zrušila, jinak si uděláš ostudu veřejným odmítnutím." založil jsem si ruce na hrudi.

,,Já si určitě ostudu neudělám." zasmála se a vztala ze židle.

,,Pokud nebudeš souhlasit se sňatkem dokud se tě ještě ptám tak slušně..." pomalu se rozešla okolo mé židle.

,,Tak tě k tomu budu muset donutit." přiložila na můj bok střelnou zbraň. Mé srdce se náhle rozbušilo jako splašené, začal jsem se třást a potit.

,,Nemůžeš mě zastřelit, leda bys chtěla mít svatbu s mrtvolou." oponoval jsem rozhodně.

,,Zatím ne... tebe ne." pošeptala a přiložila mi ruku na hruď.

,,Jestli si mě nevezmeš..." obkročmo se na mě posadila.

,, ...zabiju všechny, které jsi měl kdy rád." pošeptala a zbraň mi zaryla hlouběji do boku. Nervózně jsem se koukal na její zlomyslný obličej.

,,A pamatuj. Mam tě na tolik ráda že jsem si skutečně jistá koho máš a koho nemáš rád." ledově mi zaryla svůj pohled do hrudi, na které má stále ruku.

,,Vím vše..." pousmála se.

,,To že na otci ti příliš nezáleží, ale například na matce a na sourozencích ano. Vím kdo je ti blízký a kdo ne." pošeptala.

,,Jestli nebudeš souhlasit se sňatkem, všechny do jednoho je zabiju, dokud nezbydeš na tomhle zasraným světě úplně sám a nebudeš mít nikoho jiného než mě." namáčkla se na mě svou nepřirozeně velkou hrudí a zlověstně se zasmála.

,,Ty jsi ta poslední, za kterou bych po tom všem šel." byl jsem naštvaný... neskutečně moc naštvaný. Praštil bych ji, kdyby na mě nemířila zbraní. Pouze mě zpražila pohledem.

,,Doufám, že jsme si rozuměli... Shoto..." pronesla slizce a usmála se na mě.

,,Samozřejmě..." radši jsem dál neprotestoval. Ihned jsem odtud odešel. Z celého toho baráku mi bylo na zvracení a z těch lidí uvnitř mi bylo ještě hůř...

,,Musím hned pryč..." naposledy jsem se u brány znechuceně otočil na stavení za mnou, než jsem konečně odešel.

Musím přemluvit Todorokiho otce. Ale co když to vážně nezvládnu? Doprdele co mám dělat?!

Rozeběhl jsem se, ať jsem co nejdříve doma. U Todorokiho...

Rozbrečel jsem se. Slzy mi tekly proudem, ihned jsem si je utíral do rukávu Todorokiho mikiny. Sotva jsem si je však utřel, jsem měl oči znovu úplně promočené. Ihned jsem vytáhl klíče, rychle odemkl, zabouchl a s neklidným hlubokým dechem se snažil alespoň malinko uklidnit.

,,Shoto?" rozklepaně jsem procházel bytem až do jeho pokoje. Když jsem otevřel, myslel jsem že se rozbrečím ještě více...

Hi guys^^
No to mi to ale trvalo co?
Nu což, snažím se to alespoň trošku udržovat^3^
Snad se kapča líbila, i když vyšla tak pozdě
No co více říct?
Snad se uvidíme zase co nejdříve u nové kapitoly<3
Zatím
Bye+-+