Kavárna plná hvězd [POZASTAVENO]

10

Sedím v letadle a pozoruju zvětšující se město pod námi.

Let trval zhruba hodinu a půl, během čehož jsem si četla a poslouchala písničky. Užívala jsem si klidu, který v letadle panoval, jelikož s námi neletěly žádné děti.

Vystoupím z letadla a jdu čekat na svůj kufr. Letištní hala je plná lidí, a tak se rozhodnu počkat, než se to u pásů se zavazadly trochu vyprázdní.

„Hailey!"

Ohlédnu se a spatřím Connora, jak ke mně kráčí s jednou rukou za zády. Když ke mně přijde, krátce mě obejme, přičemž ucítím, že je lehce navoněný parfémem. Když objetí přeruší, podá mi růži, kterou skrýval za svými zády.

Naprázdno otevřu ústa a překvapeně si ji od něj vezmu. „Děkuju," zamumlám a doufám, že to neznělo nikterak nezdvořile. Doufám, že nás zase nikdo nefotí, a tak se rychle kolem sebe rozhlédnu.

„Děje se něco?" zeptá se Connor zmateně.

Zakroutím hlavou. „Ale nic," usměju se. Nechci ho tím zatěžovat. „Ráda tě vidím."

„Já tebe," roztáhne koutky do širokého úsměvu. „Čekáš na kufr?"

Přikývnu a v tu chvíli spatřím, jak se moje zavazadlo objeví na páse. Connor mi s ním pomůže a spolu vyjdeme z letištní haly, kde na nás čeká taxík. Usadíme se a jedeme směrem...

„Connore?" zeptám se po chvíli. „Kam to vlastně jedeme?"

Tajemně se usměje. „To uvidíš," odvětí a po celou naši jízdu mi odmítá prozradit, kam jedeme.

Nakonec se dostaneme k vysoké budově, před kterou zastavíme. Connor zaplatí taxikáři a zavede mě dovnitř.

„Měli bychom tu mít rezervaci dvou pokojů," řekne recepční a převezme od ní dva klíče. Celou dobu, kdy jedeme ve výtahu, se na něj podezřívavě dívám. Vyjedeme do sedmého patra, kde vystoupíme a Connor mi podá klíče.

„Draft je až pozítří, tak jsem nám zamluvil pokoje," usměje se.

Beze slova na něj zírám. Jsme v luxusním hotelu uprostřed města, noc tu musí stát minimálně sto padesát dolarů za jeden pokoj.

„To si nemůžu dovolit," špitnu a rozhlédnu se po honosné chodbě, jenže Connor mě neposlouchá.

„Znova ti říkám, aby ses nestarala o peníze," odvětí a položí mi ruku na rameno, „jsi tu se mnou, abys mě podpořila na draftu. O nic se nestarej a užívej si tu."

S těmito slovy odemkne dveře a zmizí ve svém pokoji. Když se podívám na svůj klíč, visí na něm přívěsek s číslem pokoje, který je překvapivě vedle Connorova. Odemknu i svůj pokoj a vejdu dovnitř.

Sotva se dveře otevřou, spadne mi brada. Celý pokoj je ještě větší než celý můj byt, uprostřed stojí velká postel, naproti které je velká televize. Mám přístup do obrovské koupelny, ve které bych mohla klidně cvičit s hulahopem a nic bych nerozbila, jak bylo vše daleko od sebe.

„Tak co na to říkáš?" ozve se za mnou.

Leknutím sebou trhnu a spatřím za sebou Connora.

„Nechala jsi otevřené dveře," vysvětlí a rošťácky se na mě usměje.

„Connore," řeknu tiše, „tohle je moc."

„Myslíš ten pokoj?" nakrčí obočí. „Nesmysl, chtěl jsem, abychom bydleli vedle sebe. Je to lepší, než abychom dojížděli někde přes město."

Nevím, co na to říct. „Moc děkuju," zašeptám a sklopím zrak.

„A to ještě není všechno," mrkne na mě uličnicky.