Kavárna plná hvězd [POZASTAVENO]

8

Sedím u televize a přemítám, do čeho jsem se to zase namočila.
Connor mi během týdne napsal zprávu, že bohužel musí odjet ze Chicaga a vrátit se zpět do Kanady, kde se na losování draftu bude dívat se svou rodinou. Byla jsem trochu zklamaná, že se s ním zas nějakou dobu neuvidím, ale tentokrát jsem aspoň měla tu jistotu, že budeme v kontaktu aspoň přes zprávy.
V televizi se zatím baví moderátoři a já se pro své vlastní dobro snažím poslouchat, abych pak Connora nezatěžovala svými hloupými dotazy. Už několikrát mi říkal, že mu nevadí, když se ho na něco ptám, ale i tak se cítím hloupě, když ho pořád zasypávám svými dotazy.
Moderátoři se právě baví o tom, který z týmů má největší šanci na zisk prvního výběru. Podle nějakých statistik by to měl být Anaheim, dále má šanci Columbus nebo Chicago. Co jsem z toho pochopila. tak ty šance se vypočítávají podle toho, kdo skončil nejhůř a další, kteří skončili na posledních pozicích.
Zpozorním, když z televize uslyším Connorovo jméno. Moderátoři se nyní zarytě baví o tom, který tým by mu seděl nejvíce a na obrazovce promítají jeho akce z nějakého turnaje. Pravděpodobně to bude nějaké mistrovství, jelikož má na sobě kanadský dres. Zahřeje mě u srdce, když komentátoři řeknou, že je favorizovaný na jasnou jedničku.
Následují další a další debaty o různých dalších hráčích, ale ty už mě tolik nezajímají. Co mě naopak ale zajímá, to je zpráva, která mi přišla.
C: Ahoj, koukáš?
H: Ahoj, jojo, ale ty debaty jsou nekonečný. :)
C: Vydrž, už to skoro bude. Stejně jde jen o to, jaký logo vytáhnou.
Čekám a po nějaké chvíli přichází na řadu konečně výběr týmu. Moderátor má před sebou obdélník, na jehož druhé straně se skrývá logo Connorova budoucího týmu. Nedovedu si představit, že by měl hrát někde na druhém konci země v Anaheimu nebo Columbusu, a tak zatnu pěsti a modlím se, aby vybrali tým, na jehož stadion to mám opravdu blízko.
Zatají se mi dech, když moderátor začne obdélník pomalu otáčet. Otáčí ho třeba vteřinu, ale mně se ten okamžik zdá nekonečný, jako by se zastavil čas. Když ho konečně otočí, zatají se mi dech.
Na obdélníku je vyobrazená hlava indiána.
Chicago.
Connor bude hrát v Chicagu.
Nadšením vypísknu a je mi jedno, že mě mohli slyšet v sousedních bytech. Vymrštím se ze sedačky a vztáhnu ruce k nebi. Connor bude hrát v Chicagu, budeme se vídat pravidelně a-
Zarazím se. Co to sakra dělám?
Stáhnu ruce k tělu a sleduju obrazovku, na které moderátor ukazuje další a další loga, jedno vypadající jako stopa kačera a další modré s hvězdou a červenobílými pruhy. Já se opravdu raduju z něčeho, co má spojitost s hokejem?
Slyším, jak mi na telefon přichází zprávy, pravděpodobně od Connora, ale já nejsem schopná se vůbec pohnout, natož abych si přečetla jeho zprávy. Jsem sama ze sebe zmatená a přemýšlím, co se to se mnou stalo. Během pár týdnů, co jsem Connora znala, jsem úplně přehodnotila svůj názor na hokej.
A na něj.
Konečně jsem schopná se pohnout, a tak sáhnu po telefonu, kde se opravdu zobrazí zprávy od Connora.
C: Tak Chicago!
C: To budeme mít k sobě blízko! :)
C: Jo, Hailey, mám na tebe prosbu. Mohla by ses na konci června dostavit do Nashvillu?

XXX

Přeju všem pohodové a klidné svátky. Plánovala jsem o Vánocích vydávat více často, ale momentálně nejsem v úplně dobré situaci. To, co se stalo před pár dny v Praze, mě dost osobně zasáhlo a potřebuju si dát pauzu. Mám předepsaných pár kapitol, tak je sem během svátků dám, ale na nový příběh z juniorky si budete muset počkat až po skončení mistrovství.
Opatrujte se.