Kavárna plná hvězd [POZASTAVENO]

7

„Jsi připravená?"

Pokývu hlavou a Connor zapne televizi. Sedíme v jeho hotelovém pokoji a chystáme se sledovat čtvrtfinálovou sérii mezi Seattlem a Dallasem. Když říkal, že bychom se mohli vidět někde jinde než v kavárně, nenapadlo mě, že bude myslet zrovna tohle.

Zápas začne a mně jde hlava kolem. Zatímco Connor vše v klidu sleduje, já přemítám, co se to na ledě sakra děje. Jediné, co jsem schopná si uvědomit, je to, že Seattle hraje v modrých a Dallas v bílých dresech.

„Tak jak se ti to líbí?" chce vědět, když skončí první třetina.

Lehce se zasměju. „No, není to úplně jednoduchý to sledovat," přiznám a napiju se čaje, který mi uvařil o jedné z přestávek. Jak že se jim to říká, komerční?

„Neboj, to si zvykneš," usměje se a vstane z gauče, „něco bych objednal, co si dáš?"

Po zhruba dvaceti minutách nám na dveře zaklepe kurýr a Connor jde vyzvednout jídlo, ani dnes si ode mě nechtěl vzít peníze a řekl, že když jsme na jeho pokoji, tak jídlo jde na něj. Mezitím v zápase padl gól.

„Přišel jsem o něco?" zeptal se a položil před nás dvě polystyrenové krabičky, ze kterých se linula úžasná vůně.

„Teď byl gól, myslím že Dallas," řeknu a ukážu na skóre.

Connor pokýve hlavou a sleduje, jak na obrazovce opakují vstřelený gól. Sleduje ho téměř nehnutě a tak zaujatě, že mám pocit, jako by ani nevnímal své okolí.

„Nádhernej," okomentuje ho, „mohl sice ještě přihrát, ale i takhle to bylo výborný."

Pokývu hlavou a dělám, že mu rozumím, i když mi na gólu nic zajímavého nepřišlo. Prostě jen trefil bránu.

Dokoukáme zápas a já myslím, že už je čas to vypnout, ale Connor i nadále poslouchá rozhovory s hráči a trenéry a závěrečnou debatu moderátorů. Snažím se z toho něco pochytit, ale nemám ani ponětí, o čem se tam mluví.

„Co to teď říkali o těch konferencích?" zeptám se se zájmem.

„Jak bych ti to jen vysvětlil," zamyslí se Connor, „playoff se hraje prakticky ve dvou skupinách podle toho, jestli hrajou víc na západ nebo víc na východ. A ten, kdo vyhraje v tý skupině, jde ve finále na vítěze tý druhý skupiny."

Povzdechnu si. „Je toho nějak moc," přiznám a zahledím se na obrazovku, kde je právě na rozhovoru jeden z hráčů Dallasu.

„No, "znervózní najednou Connor, „a to ještě nevíš, o co bych tě chtěl poprosit."

Se zhrození se na něj podívám. „Co na mě zase chystáš?" zeptám se vyděšeně.

„Neboj," snaží se mě uklidnit, „jen jsem se chtěl zeptat, jestli se mnou příští týden nechceš sledovat loterii."

„Loterii?" zopakuju.

„No, draftovou loterii," upřesní.

„Draftovou?" pořád se nechytám.

Connor se zamyslí. „Z nejhorších týmů se náhodně vybere pořadí, v jakým si budou vybírat nový mladý hráče. A ten, kdo bude volit jako první, si dost pravděpodobně vybere mě."

Pozvednu obočí. „A to víš jak?" chci vědět.

Pokrčí rameny. „Jsou různý žebříčky a všechny tipují mě jako prvního."

Nechápavě na něj pohlédnu. „Vůbec tomu nerozumím," řeknu a schovám hlavu v dlaních.

„To nevadí," konejší mě, „všechno ti vysvětlím za chodu. Ale spíš mi řekni, budeš se mnou chtít teda koukat?"