Kavárna plná hvězd [POZASTAVENO]

9

Nervozitou skoro ani nemůžu dýchat.

Čeká na mě poslední zkouška tohohle semestru. Jestli ji zvládnu, bude to znamenat, že jdu do dalšího ročníku.

Vcházíme s desítkami dalších lidí do velké místnosti, kde se usadíme do lavic a čekáme, než nám vyučující rozdají testy. Když tak udělají, překvapí mě, kolik těch sešitých listů vlastně je. Pokusím se uklidnit a když zazní hlas vyučujícího, že můžeme začít, položím na papír hrot propisky. To zvládnu. To musím zvládnout.

Po testu vycházím z místnosti s ne úplně dobrým pocitem. V duchu zadoufám, že jsem to přeci jen zvládla a nějaké body nahnat musím. Když pomalu odcházím s davem, který se testu zúčastnil také, projdou kolem mě dvě holky v mém věku.

Prohlíží si mě od hlavy k patě a potutelně se usmívají. Nakrčím obočí, když se jedna k druhé nakloní a něco jí pošeptá. Pusu si zakryje jen napůl a nevím, jestli jsem paranoidní, ale přijde mi, že z jejích rtů odezírám slovo Connor.

„Děje se něco?" zeptám se.

Ta jedna zmlkne a obě se zarazí, na mou otázku však neodpoví a jen se znovu nehezky usmějí. Než se stačím zeptat znovu, přidají do kroku a ztratí se v davu.

Povzdechnu si a nasadím si na uši sluchátka. Connor mi doporučil jedny přes hlavu, které jsem si koupila, abych měla klid na učení. Opravdu mi pomohly přežít zkouškové a vím, že mu dlužím velké poděkování.

Když už je řeč o Connorovi, během testu mi poslal zprávu. Stále na sebe nemáme telefonní čísla, a tak si píšeme přes Instagram.

C: Ahoj, hodně štěstí u zkoušky! Jak jsi na tom s balením?

Odepíšu mu, že zatím nijak, jelikož odlétám až za týden. Nemůžu uvěřit, že jsem opravdu přijala jeho nabídku a letím za ním do Nashvillu, kde budu přítomná na jeho draftu.

Connora jsem neviděla už celý měsíc, od té doby, co jsme spolu byli na té večeři. Už mi chybí, chybí mi ty naše sedánky v kavárně, nebo vlastně kdekoliv. Měla jsem teď dost stresové období a jakýkoliv kontakt s ním, aspoň přes sociální sítě, mě dokázal trochu uklidnit.

Chybí mi. Jako kamarád, samozřejmě.

Dorazím domů a lehnu si do postele. Zkoušky jsou za mnou a já mám konečně chvilku jen pro sebe. Žádná lejstra, žádné zápisky, žádné učení. Hlava mě bolí od přemýšlení u testu, a tak se rozhodnu se jít trošku prospat.

Než tak však učiním, zapnu telefon a otevřu Twitter. Chci si před spaním ještě projet nějaké náhodné příspěvky, ale když zjistím, že mám v aplikaci nepřečtené oznámení, je mi jasné, že už neusnu.

Někdo mě označil u fotky, kde stojíme s Connorem na silnici před naší kavárnou. Fotka je dost rozmazaná, ale i tak je naprosto jasně poznat, o koho se jedná. Pravděpodobně to zveřejnil někdo z těch, kdo nás tam fotil.

Jestli má holku, tak se asi zabiju, stojí v nadpisku. Fotka má dosah přes deset tisíc uživatelů a skoro osm set lajků.

Nejsi to ty? stojí v komentáři s mým označením. Telefon zas vypnu a odhodím ho na polštář. Teď už určitě neusnu.

Je tohle ten důvod, proč se na mě ty holky ve škole dívaly?

Co se to sakra děje?