The end.

504 32 8
                                    

Je večer. Čtu si v posteli knihu a Darius vedle mě s Nathanielem spí zatímco Aurora spí u mě,,Dovol mi tě označit. " promluví z ničeho nic. Vyděšeně se podívám na Dariuse. ,,Věř mi...dopadne to dobře.  " věřím mu. Nevím co se to se mnou děje.  Minulý měsíc bych se k němu nepřiblížila ani na krok a dnes.  Moje srdce plesá když je vedle něj.  Vím, že ať už bylo něco kolem mě a nebo mi on několikrát ublížit. Miluju ho. Vím že pro děti a pro mě udělá cokoliv. Nějak to Vím.  Můj vlk ve mě není. Když by ano tak by to bylo jiné.  Tyto pocity by byli rychlejší a sytější.,,Dnes večer...děti dám k našim. " řeknu a políbí mě.  ,, Jdu spát. Dobrou. " řeknu a zhasnu si lampičku.  ,,Dobrou noc lásko. " zhasne  lampičku a po hlazení mých vlasů. Usnu.

Druhý den večer:

Děti jsou u mých rodičů. Po dnu uklidu, vaření a lítání jsen unavená ale rozhodla jsem se počkat na něj. Jsem klidná ale trochu nervózní. Přestože vím že jsou v dobrých rukou. Po horké vaně. Jsem teď v ložnici a při čekání na Dariuse si čtu knihu o vaření.  ,,promiň...snažil jsem se přijít jak jen to šlo ale nakonec jsme se dohodli. Chlapec byl zbaven pouta do osmnácti ler. Aurory pouto se nijak nedotklo...jakmile ale bude osmnáctiletá tak jí zámku v pokoji a bude to...." řekne s úsměvem. Oddechl si. Vím jak je k Auroře majetnický.  ,,To jsem ráda,  hlavně že je všechno tak jak má být.  " řekla jsem s úsměvem.  Darius si za mnou lehl a prakticky mě zalehl. Zasmeju se. ,,Čtu si knihu Dariusi..."  ,,Miluju tvůj smích.  " řekne mi s úsměvem.  A tak odloží mou knihu a zaměří se na můj krk. ,,Nemusíš se ničeho bát. " řekne mi ,,Já vím, že nemusím.  " když se mi zakoupil do krku. Projel mnou známý pocit. Pocit mého vlka. ,,Jsem zpět ale v nové formě! Výběr mi jméno!" Říká můj vlak ihned jak se Dariusova DNA promíchá s mou. ,,Eiva" odpovím jí. Jakmile se odemne Darius odtrhne tak se usměju.  ,,měl jsi pravdu vrátila se." Říkám mu šťastně ,,Já vím má lásko.  Vždycky v tobě byla. Na ti aby tě opustila jsi moc silná. " Říká mi s úsměvem.  A dál mě líbá.  Stahujeme že sebe věci jako šílený a náš sex je vášnivý, divoký a zároveň jemný.  Miluju ho. S touto krásnou myšlenkou a šťastnou slzou která stéká po mé tváři usínám.

,,Maminko! Tatínku jsme doma!" Říkájí děti a skočí za námi do postele. Šťastně mi říkají o tom jaký byl čas u dědi a babičky a jak si to užili.  Smějeme se. Jsme šťastný a tak to zůstane NAVŽDY.

KONEC.

PS. Nová kniha se připravuje.  Nebude to nic co jsem již psala.  Snad se Vám to bude líbit a já se na to těším! Krásné Vánoce a Vánoční svátky ❤️☃️❄️

Děkuji za podporu ❤️

The claim CZ Where stories live. Discover now