The claim CZ

Kapitola 16.

,,Ano " odpověděla jsem rychle na smsku a otočila se k Dariusovi který mě pevně držel. ,,Dariusi... Dariusi." Probouzím ho. ,,Co je kotě?" Unaveně vydechne a přitlačí se ke mě ,,Chci se jít osprchovat a pak jdeme pro děti ." Jen zamručí a pustí mě. S úsměvem spěchám do koupelny už se nemůžu dočkat teplé vany.

O týden později:

,,Lásko pojeď se mnou." Prosí mě Darius už po několikáté. ,,Nepojedu budu tu s dětmi a pak jdu za holkama. Děti na budou u mých rodičů." Říkám mu už po několikáté a usměju se na něj. Naštvaně vydechne. ,,Asi tě nepřemluvím viď?" Záporně zakývám hlavou a dál skládám dětské oblečení. Dariusovi ruce se mi omotají kolem pasu když si na něco vzpomenu. ,, Málem bych zapomněla... Jsem pozvaná na nějakou schůzku kam chodí Omegy a " natáhnu se k papírům a chvíli listuju než najdu správné papíry ,, A tady to musíš podepsat. Jen že jsem členkou." Řeknu mu s úsměvem a ukážu mu papíry s podpisem. S úsměvem mi to podepíše a můj úsměv se zvětší. Konečně. ,, Když bych věděl že ti moje tři podpisy budou dělat takovou radost tak ti jich podepíšu víc. " Řekne mi s úsměvem ,,Jsem ráda že je tu takové místo kde mohu pomoct." Řeknu mu a papíry dám za sebe. A obejmu ho.

Darius odjede. Mise svoboda je zahájena.
Darius si nepřečetl dokumenty. Nikdy by to jinak nepodepsal. Nemá ani ponětí že podepsal zřeknutí dětí a mě a k tomu i papíry na můj a dětí odjezd ze smečky. Zabije mě. Ale zůstat tady zabije mě. Ikdyž se teď chovají že je všechno naprosto dokonalé tak to nikdy dokonalé nebude.

O 30 minut později

Tašky už mám v autě. Rodiče se loučí s dětmi. Sedím v autě. V hlavě mám prázdno. Už není cesty zpět. Zvednu se a jdu ke dveřím kde už čeká uplakaná mamka s tátou. ,,Mami nedělej mi to těžší prosím. " Pláču s ní a obejmu jí ,, Vrátíš se jednou? Alfa už nebude mít nárok... budeš se moct vrátit. " Říká mi s nadějí  ,,To není dobrý nápad. Celá smečka to bude brát za zradu. Nikdo se jí tu nezastane. " Řekne mi táta tu bolestnou pravdu. Nelituju Dariuse ani smečku ale jen své rodiče. Rodiče jsou jediný lidé které lituju. ,, Táta má pravdu nepřijdu sem já. To budete muset vy. Ale neboj se. Už vám budu volat a uvidíme se. " Říkám a přinutím se k úsměvu. A vezmu si Nathaniela. ,,Miluju tě mami." Řeknu jí a obejmu jí naposled a s tátou jdeme k autu. Připoutáme děti a jdeme k sobě ,,Miluju tě holčičko. " Říká mi táta ,, Já tebe taky tati. " Usměje se na mě. Tento jeho úsměv znám. Ví že je to špatné rozhodnutí. Ale ví že mi v tom nezabrání.

Jedeme k bráně. Děti za chvíli jízdy usnuly. Jakmile zastavím tak vyjdou strážní. ,, Nemáte povoleno odjet Luno. " Říká mi strážný. ,,Omyl." Vezmu doklady a podám je strážným. Vykulí na papír oči.  ,, Mohu si udělat kopii Luno? Chápejte je to pro obhajobu. " Dovolím udělat kopii a jsem propuštěna. Jsem volná....

Z pohledu Dariuse

Už se nemůžu dočkat až dorazím domů. Amélie nešla na schůzku s holkami. Asi usnula a nebo zůstala u rodičů. Už se tak těším domů za svojí rodinou. Z ničeho nic mi zazvoní telefon. To bude určitě Amélie. Vezmu si telefon z kapsy a zamračím se. Otec. ,,Ahoj tati co se děje.?" Zeptám se zamračeně ,,Měl by sis popovídat s hlídkou. Amélie je pryč. Mají kopii listu který jí umožnil odjet..." ,,COŽE!!" Křičím tak že Damian strhne volat na kraj a zastaví. Ihned vystoupím ven a on mě následuje ,, to není ale všechno. Dala ti něco podepsat?" Ptá se dál. ,,Ano dala ..." Nic horšího udělat snad nemohla. Nebo ? ,,Podepsal jsi že se vzdáváš jí i dětí. Stejně jako jsi jí podepsal že může opustit území smečky." Naštvaně hodím telefon na zem a dupu na něj. ,,DO PRDELE!!!!" Křičím z plných plic. Damian slyšel celý hovor a stojí vedle mě jako opařený. ,,Najdeme jí Alfo. Zajistíme aby se to dalo zvrátit uvidíš." Snaží se mě uklidnit. Najdu jí a pak už nebudu tak hodný jako jsem doteď byl. Ani nevíš čeho ses dopustilas Amélie...

Omlouvám se za případné chyby. Snad se  to bude líbit! Děkuji za krásné komentáře a za čtení 🤍🤍🤍