The claim CZ

Kapitola 17.

O pět měsíců později:

Byli to ty nejšílenější měsíce v mém životě. Darius se nevzdává. Pořád nás hledá a my se každou chvíli stěhujeme na jiné místo. Jsem z jeho pronásledování unavená. Děti už krásně mluví a chodí. Sice jsou ještě nejisté ale už mám problém je dohnat když přede mnou utíkají. Člověk se bojí je chytit aby nespadli. Ale jejich smích je k zulíbání. Nathaniel už má pět zoubků a Aurora čtyři. Pátý jí zatím pomaličku roste. Tyto drobné detaily mi připomínají že už nejsou miminka ale že už jsou děti. Trhá mi to srdce. Rostou tak rychle že tomu nemůžu až uvěřit.

Jsme v malém domku u lesa. Žijeme v malé vesnici a je tu velký klid. Být tu je asi nejkrásnější chvíle. Pořídila jsem dětský bazének. Je léto tak že si to tu děti užívají. Dnes jsem si ale řekla že bych jim chtěla udělat radost. Aurora má svátek a tak jsem se rozhodla jet s nimi do města. Město je hodně daleko od vesnice ale ještě dál od smečky. Není to velkoměsto. Tady je hledat určitě nenápadně. A pokud se to dětem bude líbit tak tam můžeme jet častěji.

O dvě hodiny později:
Nebyl to dobrý nápad. Děti jsou jako neřízené střely. Nejde je ohlídat. ,,Chcete pomoct?" Ptá se mě mladá dívka kolem 19 let. ,,Byla by jste tak hodná? Víte jsem ráda že pořádně uhlídám jedno. " Řeknu si a zasměju se. ,, Já vím s přítelem jsme na vás koukali a tak jsem si řekla že se nabídnu. Kouknu se na může který zrovna telefonoval a když si všiml že na něj koukáme tak přátelsky zvedl ruku a volal dál. ,, Víte za dvě hodiny tu bude plavání s nejmenšími a možná by se to vaším dětem líbilo. " S úsměvem se na ní otočím ,, Vážně? Je tu ale někde restaurace? Děti budou mít hlad když tu s nimi budu až do večera. Vypadá to že vodu milují." Říkám když Nathaniel zvedne ručičky s hrstí vody a hodí jí nad sebe a Aurora se smíchy může zbláznit.

Z Pohledu Dariuse:

Slyším zvonění telefonu. Bolí mě hlava. Alkohol ze mě ještě nevyprchal ,,Halo?" Řeknu unaveně ,, Dobrý den, dovolal jsem se správně Alfovi Dariusovi z Dark Pack?" Zeptá se mě mladý mužský hlas. ,, Jo... co se děje? Kdo jste?" Zeptám se nepříjemně a kolem mě se obejme paže. Kouknu na blonďatou dívku a ušklíbnu se. ,,Jsem James Cole Hauser. Jsem darebák ( darebáci nemají smečku)  ...." ,,Stop ty hnusný hmyze. Nebavím se s darebáky. Moje smečka je proslulá tím že je nabodáváme na kůly a ty se opovážíš mi zavolat?" Říkám mu hnusně ,, Já vím Alfo ale měl by jste něco vědět než zavěsíte..." Řekne mi naléhavě abych mu hovor nepoložil. ,,Fajn darebáku poslouchám tě. Ale jestli to bude můj marný čas tak tě najdu a stáhnu z kůže." Řeknu mu a nechám ho mluvit ,, Slyšel jsem že někoho postrádáte. Konkrétně Lunu s dětmi. " Jak to řekne vidím červenou ,, Měl jsem možnost zahlédnout jejich fotku než jsme byli s dcerou Alfy vyhnaný. Nechtěl mě v rodině a tak se jeho dcera musela rozhodnout. Už tři měsíce jsme darebáci. " Vysvětluje mi. Ještě se nezbláznili. To se stává často. Běž smečky a hlavně bez spřízněné duše vlk zvlčí. Pak když začne ohrožovat okolí musí být zabit. ,, Proč mi to říkáš." Ptám se když se půvabná blondýnka začne vedle mě probouzet. ,,S mojí družkou jsme na koupališti. Ona je teď právě s vaší družkou a vaší dcerou a synem." Říká mi. ,,Chci fotku." Říkám tvrdým hlasem a pošle mi hned fotku. Srdce se mi může zbláznit. Je to ona a i moje děti. ,,Alfo ?" Ptá se nejistě ,,Chci ihned vaší polohu." Řeknu a rychle vstanu čímž se blondýnka vzbudí. ,, Samozřejmě Alfo. " Říká mi uctivě ,,S vaší družkou jste přijmutí do Dark pack kde budeš působit jako hlídač. Teď máš úkol. Udrž je na místě a pošli mi adresu." Říkám mu a začnu se oblékat. ,, Děkuji moje Alfo. Nezklameme vás." Vypnu hovor a šťastně se usměju. ,, Pojď za mnou do postele můj pane. Vábí mě hlas na posteli ,,Vypadni. Už nikdy se tu neobjevuj  a prachy máš tady. Pokud se tu objevíš a nebo budeš dělat potíže jsi mrtvá." Řeknu a jdu sebou nabrat nejlepší může ať už jsme na cestě.

O dvě hodiny později z pohledu Amélie:

James a Camilla jsou velmi dobří lidé. S dětmi si hrají a pomáhají mi s nimi. Camilla učí děti plavat. Je tu plno dětí který si užívají teplo a vodu. Zatímco my rodiče se  můžeme zbláznit strachem. Nebo alespoň já. Je už dost hodin ale děti nejsou ani trochu unavené. Camilla si to s nimi užívá a já nenápadně balím věci.

Když mám zbaleno tak jdu pro Auroru které obléknu jen šaty. ,,Pojedeme domů a pustíme pohádku ano ?" Ptám se jí ,, Ariel?" Zeptá se mě s úsměvem ,,Ano tvojí oblíbenou Ariel." Říkám jí a Camilla jde k nám s Nathanielem. ,, Ještě tu zůstaňte. Můžeme dát aspoň večeři" naléhá na mě. ,,Ne to nepůjde. Děti mají režim. Za hodinu se musí koupat a pak jdou spát. " Říkám jí s úsměvem. Vím že si tu dobu s dětmi užila. Beru Auroru do rukou. Vezmu si batoh a za ruku vezmu Nathaniela a jdeme pomalu k bráně která vede pryč.

Jsme kousek od auta když zničeho nic mi z rukou prudce vytrhnou Nathaniela a Auroru. Nechápu co se děje a tak zakřičím ale jsem natlačena na auto a pusa je přitisknutá k sobě. Cizí ruka mě drží abych nezakřičela. Kouknu se na tu osobu a vykulím oči. Darius. Ale vypadá jinak. Zesílil. Jeho svaly jsou větší než si pamatuji a zdobí ho více tetování. ,, Teď mi za všechen teď čas o samotě draze zaplatíš. Budeš si tolik přát ať si mrtvá... To ti přísahám."  Rázem jsem něčím prudce udeřena do hlavy. Všechno se propadá do temnoty a já jen slyším pláč a křik mých dětí.

Omlouvám se za chyby 🤍 psala jsem narychlo tak snad to nebude úplná hrůza 😲😂🤍🤍🤍