The claim CZ

Kapitola 5.

Jakmile jsem uklidila tak jsem šla ještě zkontrolovat své děti. Spinkali. Spokojeně jsem se usmála a šla s chůvičkou do koupelny kde jsem se svlékla a začla si napouštět horkou vanu. Moje svaly se pomalu uvolňují ,,mamamamama." Slyším vydechnutí od Nathaniela když ho slyším z chůvičky. Zvednu se a vypustím vanu. Ale když tam dojdu  jen v županu tak oba spokojeně spinkají. Usměju se a políbím děti na líčka. Zatím co Aurora se usměje tak Nathaniel se zamračí a pak se jeho pusinka roztáhne do velkého úsměvu. Je to moje tlamička. Nemá moc rád pusinkování ale je ještě maličký tak nemá na výběr. Jdu do kuchyně dělat jídlo na zítřek aby měli něco dobrého. A znovu se zamyslím nad mými detmi.Vždycky své děti pusinkuju nebo je mazlím. Miluju ten pocit když jím mohu dát svou lásku a pozornost. Už se těším až vyrostou. Budeme chodit na hřiště pro velké děti a budeme si hrát. Na to že je mi teprve dvacet let si občas připadám starší. Je to možná tím že jsem děti měla opravdu mladá. Kdo ví jaký život bych měla když bych děti neměla? Zamyslela jsem se ale hned jsem tu myšlenku opustila. Neměnila bych nic...miluju své děti nadevše. Prolmnu si oči když zrovna dodělávám své dýňové pyré pro své malé miminka. Milují ho a proto ho dělám hodně často. Ještě ho zítra dochutím a bude perfektní. Kouknu se na hodiny a vidím že už je jedenáct hodin večer. To je můj čas na spánek. Zhasnu v kuchyni všechna světla a jdu nahoru po schodech. Jdu do pokoje dětí které spokojeně spí. Pak zamířím k sobě do pokoje kde si lehnu a kouknu se na telefon jako každý večer. Každý večer přemýšlím jestli mám zavolat své rodině. Mé mamce a mému tatovi. Bojím se jak by reagovali na to že jsem byla těhotná a mám dvě děti. A tak telefon který je vypnutý asi dva roky schovám do šuplíku ve stolku. Přikryju se dekou a pomalu usínám.

O tři hodiny později:
Probudilo mě zavrzání parket. Ihned otevřu oči a opřu se o lokty a zaposlouchám se. Nic neslyším přijde mi to zvláštní a tak se odkryju z přikrývky a jdu na chotbu.  Zaposlouchám se ale nic neslyším. Zkontroluju děti ale ty v klidu spinkají. Tak jdu dolů. Všude je tma a tak jen nakouknu do místností a chci jít po schodech nahoru když ucítím něčí přítomnost za mnou a v tom ucítím ruku na mé puse a nemůžu ani zakřičet. Bojuju s pevným sevřením které mě táhne ven. Slyším otevírání dveří u auta. V tom mě předá někomu jinému. Ihned pocítím jiskry a vím hned kdo to je. Moje spřízněná duše. Otáčí si mě k sobě a usměje na mě. Jeho oči září štěstím. ,, Konečně tě mám u sebe." Řekne štastně když si mě tiskne k sobě v pevném obětí.

,, Běžte do auta odjíždíme řekne když míří jeho Beta a Gama do auta a mě Darius táhne do auta k němu. ,,Ne ! To nemůžeš! nemůžu jít s tebou! Chci tu zůstat! Křičím a braním se mu. Marně.
Nemůžu tady nechat své děti samotné! ,,Nee! Jsou tam děti! Nemůžu opustit svoje děti !" Křičím. Jsem nepříčetná. Všichni ztuhnou jak zakřičím slovo dítě. Darius si mě otočí k sobě a vypadá rozzuřeně ,, Jaké dítě?! " ,,M-moje dítě. " Řeknu rozklepaně z jeho reakce. Všimnu si že mě už nedrží tak pevně a tak se mu vytrhnu a běžím do domu. ,,Za ní!" Křikne když jsem v domě a spěchám nahoru k dětem. Vím že bych neunikla tak že se o to ani nesnažím. Hlavně ne bez dětí. Nikdy bych je tu nenechala. Spěchám do jejich pokoje když mě Darius chytne za pak a pevně stiskne. Jeho Beta je za námi ,, pěkný pokus lásko." Řekne mi Darius pobaveně a chce mě otočit když v tom uslyšíme žvatlání mých dětí. Darius na místě ztuhne. Dotáhne mě kousek ke dveřím které otevře dokořán a odhalí tím dvě postýlky. Vytrhnu se mu a jdu k Auroře kterou si vezmu do náruče když vidím že se jí klepe její maličká brada. Darius dojde k Nathanielovi který se na něj kouká. Kouká na něj udiveně.