Omo, oppa! Jak to, že jsem si tě nevšimla?! 😭 😭 😭
Jiminnie-oppa~ Tobě to tak sluší! 😍 Proč jsem tam nebyla?!?!?! ㅜㅜ
Byly jsme včera v Lotte Tower celý den OMG a vůbec jsme si vás nevšimly!! Jak můžeme mít takovou smůlu?! 😭 😭 😭 😭 😭 😭
Jiminnieeeeee~ ♥♥♥♥
Hobi oppaaaa~ ♥ 😍😭
Rande? 😳 😍
Zobrazit dalších 3277 komentářů
🎄🎄🎄
„A pak se mě zeptala, jestli ji vyfotím," vyprávěl Jimin historku nevěřícímu Taehyungovi.
Jungkook mu doslova klečel u nohou a opřený o lokty dychtivě poslouchal vyprávění. Bylo na něm vidět, že tak trochu závidí, a před pár hodinami se na Hoseoka podíval velmi vyčítavě, když na instagramu svých hyungů našel společné fotky z evidentně dokonale stráveného dne.
„Nebylo to moc chytré," vložil se do toho Namjoon, přesto se usmíval.
Už dlouho neviděl Jimina takto zářit. Nevěřil jim ani zbla, a to ani tehdy, když mu ukázali komentáře. Jak by je mohl nikdo nepoznat? Dobrá, byla pravda, že když se před pár týdny vyskytl v knihkupectví, také ho nikdo nepoznal. Kupodivu. A stalo se to jen jednou. Ale to byl prostě opatrný a zdržoval se na místě, kam moc mladých lidí nechodí. Jenomže Jimin s Hoseokem se vypravili přímo do epicentra všech mladých děcek, která je znala.
Nebylo možné, aby si je nikdo nevšiml. Prostě ne.
„Nic se nestalo, Namjoon-ah!" odpověděl Jimin jako malé dítě, kterému hubuje matka.
„Jo... a navíc, bylo to fakt super," doplnil ho Hoseok.
Ano. Bylo to úžasné. Ještě úžasnější však bylo, že jeho přání zůstalo v paměti i druhého mladíka. A že je klíč nepřenesl do alternativního vesmíru. Že je doopravdy nechal prožít jeden anonymní den doma. Přesně, jak si to Jimin přál. Jestli to bude mít následky? Možná. Nezdálo se však, že by je ty následky mohly ohrozit. A to byl dobrý pocit.
„Příště mě musíte vzít taky," rozhodl Jungkook.
Hoseok si uměl představit, co se mu právě honí hlavou. I konkrétní místa, kam by zavítal, kdyby mohl. Jako by Jungkook vycítil jeho pozornost, obrátil se na něj a upřel na něj zrak. V jeho očích se odrazilo něco, z čeho Hoseokovi proběhl mráz po zádech. Jako by mu říkal: Vím, že jsi to udělal ty. Stejně jako hvězdy. Nahlas však neřekl nic. Hoseokovi to na klidu příliš nepřidalo, právě naopak. Znervózněl.
Jungkook nebyl hloupý. A taky v sobě měl ze všech největší kousek dítěte. Zatím nepřestal věřit v zázraky – na rozdíl od starších kluků jeho nitro nehlodaly pochyby o tom, zda Jimin s Hoseokem mluví pravdu.
🎄🎄🎄
„Jak to děláš?"
Tak přeci jen se zeptal. Hoseok by moc rád řekl něco jako: „Nevím, o čem mluvíš." Taky by mohl říct: „Já nic nedělám." Nebo mohl předstírat, že jeho otázku neslyšel. Mohl říct cokoli, čím by se vyhnul pravdivé odpovědi. Nebo ji aspoň pozdržel či zavedl řeč jinam. Hoseok řekl: „To ti nemůžu říct."
„Proč ne?"
„To nevím," odpověděl.
„Nevíš," zopakoval po něm zaraženě Jungkook. „Jsi snad nějaké médium vánočního ducha nebo co?"
Hoseok mlčel. Přímá konfrontace pro něj byla nebezpečnou půdou a on nevěděl, jak se bránit. Nebyl dobrý voják. Zklamal svou armádu. Žádná mu nezbyla. Měl vůbec někdy nějakou? Nebo byl už od jejich počátku jen padlý generál se zmrzačenou duší?
„Hyung! Co se to s tebou děje? Co se to kolem tebe děje? Ty hvězdy byly super, a to s Jiminem...! Ale to není možné. Nic z toho. Něco jsi udělal, já to vím. Proč mi nechceš říct, co? Já to nikomu neřeknu," naléhal Jungkook.
Každé přání má své následky, pochopil Hoseok. Teď už ano. Teď už doopravdy ano. Za splněné sny se platí. Za všechno se platí. A vzpomínky blednou, vždy blednou. Nakonec z nich nezbude nic. Pohřbeny pod milionem dalších, jako jemný poprašek kdesi na samém dnu mysli. Pak... pak to asi nevadí, že?
Vzpomínky se stávají příběhy, aby na ně člověk nezapomněl. Co když však příběh nemá kdo vyprávět...?
Hoseok chtěl křičet. Podíval se na Jungkooka, věnoval mu úsměv, protkaný skrz naskrz bolestí. Je mi to líto, Jungkook-ah, je mi to tak moc líto. Sevřel svazek klíčů v dlani. Sevřel své srdce. Rozdrtil ho na prach. K čemu mi je, pomyslel si, když to stejně jenom bolí.
Přeji si..., klíč polaskal jeho prsty perličkami písku, zapomeň.
Jungkook naklonil hlavu na stranu, zmateně zamrkal: „Co jsi říkal?"
A tak jedno další dítě ztratilo víru v zázraky.
🎄🎄🎄
Krásný den! Zapomněla jsem! Zase! Haha.
Tak trochu se za tuto kapitolu nenávidím. Možná trochu víc. Pardon.
Jdu psát další. 🙃🙃🙃
YOU ARE READING
24 klíčů ▬ ʲ⁻ʰᵒᵖᵉ
FanfictionJednoho dne Jung Hoseok dostal vánoční dárek dřív. Svazek klíčů, které nepatří k žádnému zámku, mají však moc odemknout nejtajnější tužby srdce. Každý den jeden klíč, každý den jedno splněné přání. Každý den Jung Hoseok poznává nejen své nejtajnější...
