Nikdy Nezapomenu

34

Tábor nám skončil... dětičky odjeli domů plné dojmů. bylo zase vše při starém...tedy skoro vše. Lexy stále nebyla ve formě. Pouhým okem vypadala naprosto v pořádku, ale kdo jí opravdu znal, věděl, že truchlí. Nemohla jen tak zapomenout na své hříbě. V tom jsme se podobali. Obě jsme ho viděli jasně před sebou jak se pase spokojeně na lučním kvítí za krásného slunečního dne. Jak se jí leskne srst od sluníčka a to její veselé skotačení ve výběhu. Naše myšlenky tvořili společný chaos. Tento chaos překypoval. začali jsme společně trávit více a více času. Trávili jsme společně chvilky na pastvině, a začala jsem si s Lexy budovat pouto. Snažila jsem se vyrovnat její chaos v hlavě. Naše začátky společného ježdění po roční pauze vypadali katastrofálně. její zmatek v hlavě jí stále přepadal. ne jednou jsem skončila na zemi. Chtěla jsem se na vše nespočet-krát vykašlat, ale slíbila jsem jí že udělám vše co bude v mích silách a toho jsem se nehodlala pustit.

Zvedl se vítr a dal do pohybu nespočet krásně barevných lístečků, které poletovali s lehkostí ve vzduchu a dopadali postupně na zem. svět hrál všemožnými barvami. Červená, zelená, hnědá, žlutá, oranžová... zkráceně, byla to nádhera. Sluníčko se chystalo k západu, zaplnilo nebe oranžovou barvou. Blížil se večer. byl tichý, narušený pouze větrem hrajícím si se stromy a keři. najednou se ozvali další zvuky. Lexy cválající na horizontu se pohybovala s těžkým dusotem kopyt. její srst byla ozářena zapadajícím sluníčkem. Na jejím hřbetu jsem seděla já. naše pohyby byli dokonale synchronizované. Cválali jsme společně směrem domů. Před její pohupující se hřívou jsme viděla západ slunce. Zamžourala jsem proti sluníčku, nejspíše neuvěříte ale na okamžik jsem zahlédla siluetu hříběte. Olča na nebi hrála všemi barvami. S úsměvem jsem pozorovala jak jí to sluší. Usmála jsem se na ni a naklonila se v sedle k Lexy. Zašeptala jsem jí pouhé děkuji.

Společně jsme zjistili že vše zlé co se nám společně přihodilo , nás nejvíce spojilo a ucelilo náš vztah. Společně jsme jedna druhé zaplnili kousek prázdna v hlavě. 

Byla jsem zde pro ní a ona pro mě.                                                                                                                          Tak to je, bylo a bude.