Nikdy Nezapomenu

16.

Byla to Péťa, osmiletá holka s blonďatýma dlouhými vlasy. Vypadala docela sympaticky. Hned si začala hrát s Maruškou, což je Boží dcera a teď už také tábornice. Za hodinku už tu byli všechny děti. Bylo jich osm. Pět holek a tři kluci v rozhraní od 8 do 13 let. S Boží jsme se jim představili a pronesli základní pravidla tábora. Ve zkratce hlavně aby poslouchali, nechodili sami ke koním a chovali se k sobě pěkně.

Když si děti rozdělili stany a seznámily se, vzala jsem je ke koním. Nejprve jsme došli za Olčou na kterou byli děti nejvíce zvědavé. Ta odpočívala vedle Lexyny. poté se šlo za Haidy s Herrym. Nakonec jsme zašli za Myšákem. Ten ležel v rozbahněném boxu. Řekla jsem táborníkům, ať počkají před boxem, že jim Myšáka vyvedu ven. Myšákovi ale zrovna kapalo na maják a převaloval se v úzkém boxe, kopytama kopal do stěn, až se celý přístřešek otřásal. Přes sebevětší snahu jsem s nim nic nesvedla, alespoň to vedlo k tomu že děti měli z koní respekt, což bylo dobře. Alespoň budou ochotněji poslouchat mé pokyny.

Pomalu se blížil čas večeře. Měli jsme mazané chleby. Každé dítě si sedlo na svojí židličku, jako ve škole. Kupodivu byli děti hodné. Měla jsem z nich radost. Já si sedla k našemu stolu pro vedoucí a začala jsem si zapisovat potřebné věci do mého záznamníku. Začalo se stmívat. V půl desáté jsme zahnali děti do stanů.

Všechny děti byli plné dojmů a dlouho poté ještě ve svých spacácích brebentily. Holky si povídali o koních a kluci se začali bavit o mě. Musela jsem se smát, když jsem zaslechla jak Óňa, nejmladší z nich říkal o mě že jsem divná... Oni si neuvědomovali, že je slyším jelikož mám stan hned vedle nich a já si to užívala. V jedenáct hodin už bylo slyšet jen spokojené chrápání našich táborníků. Už i já jsem přestala brouzdat po sociálních sítích a šla jsem také na kutě. První táborový den mě pořádně vysílil.