19.

5 0 0
                                    

Bylo šero, na obloze se ze tmy vynořila první hněza, když jsem procházela s Boží výběh. Koně spokojeně uždibovali sena. Došli jsme až k Olče. Teprve až teď jsme si všimli jak bídně vypadá.Byla celá přehřátá, ležela a nemohla se zvednout.Boží odešla zahnat děti a zavolat veterináře, aby jsme se o ní mohli v klidu postarat. Já jsem zůstala sedět vedle ní a neustále jsem jí hladila po její jemňounké hřívičce.

Veterinář přijel okolo deváté većer, nebyl vůbec příjemný, neboď měl dneska volno.byl opravdu nepříjemný... zatím-co jsem mu držela potřebné léky on změřil Olče teplotu...měla 40°C což rozhodně nebylo dobré. Napíchal jí léky a odjel. Doporučil nám převychování. Což znamená rozproudit krev po celém těle. Hned jsem se toho chopila. Udělala jsem si z sena tvrdé koule a třela jimi Olče po celém těle. Byla jsem tu pouze já a Olča. Naproti mě svítila čelovka, která mě trochu oslňovala. Bylo totiž již půl jedenácté. Já byla k smrti unavená ale nezpomalovala jsem. Trochu jsem se bála, co když se jí v noci přitíží a nikdo nebude nablízku? Ne, byla jsem rozhodnutá... nenechám jí tu samotnou.

Po půl hodině převychování za mnou přišla Boží, že už stačí.Už můžeš jít do stanu spát. Já jí ale vylíčila že v žádném případě dneska ve stanu nespím, nenechám jí tady samotnou, pronesu. Boží se na mě s pochopením podívala a už se ani nesnažila nic namítnout.

Došla jsem si pro spacák a karimatku, kterou jsem si rozložila ani né půl metru za ohradníkem. Nebyla v něm elektrika. Naposledy jsem pohlédla na ležící Olču a zachumlala jsem se do spacáku. Věděla jsem, že v tuhle chvíli výce udělat nemůžu. Poslední co jsem v ten večer slyšela bylo, jak se Olča zvedá, v tu chvíli se mi ulevilo a já konečně usnula. Moc pohodlně se mi nespalo, karimatka položená na tvrdé zemi z kopce, nebyla rizhodně pohodlná v tuhle chvíli mě to ale netrápilo.

Nikdy NezapomenuKde žijí příběhy. Začni objevovat