Oops! This image does not follow our content guidelines. To continue publishing, please remove it or upload a different image.
Je čas plakat i čas smát se, je čas truchlit i čas tančit. (Kazatel 3, 4)
Po týdnu jsem se cítil po fyzické stránce již v pořádku, opět jsem dokázal fungovat normálně. Jungkook mě každý den navštěvoval, nosil jídlo a léky, díky němu jsem se uzdravil mnohem rychleji a jsem mu za to nesmírně vděčný.
Měl jsem v plánu dnes vstávat dřív, uvařit si kávu, dát si snídani, navštívit paní Seo Ju-hyun a poté se stavit v institutu, abych se oficiálně vrátil k výuce. Nic z toho jsem ovšem nezvládnul.
Seděl jsem na svém křesle, které bylo v rohu, a v ruce svíral rámeček s fotografií mojí mámy, která by dnes slavila svoje padesáté narozeniny.
Zemřela na Crohnovou nemoc, způsobuje zánětlivé procesy v různých částech trávicí soustavy, nejčastěji však v oblasti spojení tenkého a tlustého střeva.
Prý tu nemoc měla dlouho, ale vyšla na povrch ve chvíli, kdy mě rodila a praskly ji střeva. Mě zachránili, ji nikoliv.
Utrpení není z Boží vůle, nýbrž člověk je sám vinen tím, že zkřížil dobrý Boží plán. Má mamka se prý nesprávně stravovala, jedla často ve stoje, především v práci, konzumovala alkohol a hodně se stresovala, sice je ta nemoc vrozená, stále však její životospráva nebyla dobrá, tím ten průběh nevědomě zhoršovala.
Nebyla věřící, jako kdysi můj otec, který ovšem po jejím odchodu vyhledal Boha a stal se křesťanem. Učinil tomu tak, protože její ztrátu nedokázal snést, vyrovnal se tím po svém a myslím si, že udělal správné rozhodnutí.
,,Dneska absolutně nestíhám, takže jsem ti přinesl prozatím jenom polévku, odpoledne ti donesu něco lepšího."
Zvedl jsem pohled na nově příchozího, za ten týden jsem si již zvykl na jeho náhlé příchody, můj otec mu dovolil si nechat náhradní klíče, dokud se neuzdravím, takže se u mě objevil několikrát za den, třeba jenom na pár minut, aby mi donesl oběd či večeři.
Myslím si, že je opravdu škoda, že zatím nemá rodinu, jestliže se o mě staral takhle hezky, přitom nás kromě pracovních záležitostí nic nespojuje, tím pádem by se nemusel tolik namáhat, tak již teď vím, že se jeho děti a žena, budou mít nádherně.
Poděkoval jsem, avšak mu i řekl, že se již cítím dobře, takže nebude muset sem jezdit odpoledne.
Domníval jsem se, že po mých slovech odejde, ale on naopak odložil svou tašku a na moment přistoupil k mému nočnímu stolku, kde jsem měl léky a jasně tak viděl, že poslední dva dny, jsem si již žádný prášek na bolest či horečku nevzal.
Následně přistoupil ke mně a sklopil pohled na rámeček, který jsem stále pevně svíral.
