Oops! This image does not follow our content guidelines. To continue publishing, please remove it or upload a different image.
Cokoli jsi slíbil, splň, neboť mnohem lépe je neslibovat, než po slibu, co připověděno, nesplnit. (Kazatel 5, 3)
Měl jsem nesmírně rád benefiční akce, připadalo mi, že naše městečko se pak ještě více sblíží. Tahle událost se konala kdysi jednou ročně, můj otec však udělal změnu a zavedl ji dvakrát, jelikož sám měl pocit, že prospívá společnosti.
Výtěžek připadne dětské nemocnici, tenhle nápad byl můj a mému otci se natolik zalíbil, že své prvotní rozhodnutí, že finanční prostředky obdrží lidi s duševním onemocněním, posunul na příští akci.
Postával jsem u svého stánku, přímo na náměstí, které je obklopeno výstavnými domy, které jsou vesměs kulturními památkami. Jako malý jsem neustále obdivoval paní Seo Ju-hyun, která prý hodně pekla s mojí mamkou, která milovala pečení, i z toho důvodu jsem prodával muffiny a koláče, jelikož dodnes uchovávám její sešit, kam zapisovala svoje recepty, který mi věnoval můj otec.
Neopovážil bych si říci, že peču tak dobře jako ona, podle všeho to nedokáže nikdo, avšak jsem se tomu začal věnovat, mám totiž pocit, že když peču, tak je se mnou a za ta léta jsem se již něco málo naučil.
Třel jsem svoje dlaně o sebe, abych se zahřál a pravidelně pošlapoval na jednom místě, protože mi po několika hodinách začala být zima. Sice i dnes byl krásný, podzimní den, ale vzduch byl studený.
,,Ten čokoládový mám od tebe nejraději, pečeš lépe než já."
Usmál jsem se na postarší dámu a muffin, který si vybrala, pečlivě zabalil do papíru. Seo Ju-hyun byla laskavá odjakživa, vždy se zúčastnila benefičních akcí a navštívila každý stánek, aby přispěla na dobrou věc.
Poděkoval jsem ji a obešel stánek, abych ji pomohl uklidit muffin do kabelky, jelikož již nakoupila tolik věcí, že neměla volný ruce.
,,To je ale pohledný mladý muž, já být mladá, hned bych nasadila koketní úsměv."
Kabelku jsem ji zavřel a ihned se podíval směrem, kam se dívala ona. Překvapilo mě, že i Jungkook zavítal na naši benefiční akci, měl široký úsměv na rtech, který jsem u něho spatřil snad poprvé, lišil se od jeho běžných úsměvu, který jsem za poslední dny odpozoroval.
,,Paní Seo Ju-hyun, jste neuvěřitelná." vyslovím.
Duší byla stále mladá, její povahu jsem si oblíbil, ač byla stará, tak nikdy se tak nechovala, měla elán a neustále mi opakovala, jak obdivuje dnešní mládež, jelikož život je pro nás podle ní náročnější a máme více starostí, než měla třeba ona v mém věku.
Vrátil jsem se zpátky na své místo a vytáhnul si zip od své bundy až ke krku, jelikož opět zafoukal studený vítr.
