Oops! This image does not follow our content guidelines. To continue publishing, please remove it or upload a different image.
Poznáte pravdu a pravda vás vysvobodí. (Jan 8, 32)
Poupravil jsem si límec od své bílé košile, který vykukoval nahoře zpoza béžového svetru, který příjemně hřál v podzimních dnech. Hleděl jsem na svoje světle hnědý vlasy, který se mi nyní lehce vlnily, jelikož jsem si je nedávno umyl a nechal samovolně uschnout.
Chtěl jsem vypadat dobře, upraveně a sympaticky, avšak moje vlasy vypadaly spíše nedbale, kdybych se teprve před chviličkou probudil a mé oblečení, které by se mi jindy velice líbilo, mi v tuhle chvíli připadalo spíše obyčejné.
Domnívám se, že jsem nad tím přehnaně moc přemýšlel, zcela zbytečně.
Naposledy jsem si prohrábnul svoje vlasy, vzal si svoje věci a opustil byt, již i tak jsem měl zpoždění, můj otec na mě čekal už na daném místě, jelikož měl nějaký věci k vyřizování, takže jsme se ráno minuli.
Neměl v oblibě nedochvilnost, takže jsem byl rád, že jsem na místo dorazil přesně včas, ač bych tu byl raději o něco dřív. Sledoval jsem renesanční, architektonickou budovu, která byla inspirována antickými, zejména římskými stavbami, byla vznešená díky souměrností, jednoduchostí geometrických tvarů a pravidelností proporcí.
Uvnitř mě uchvátila valená klenba, kupole, schodiště a ploché fasády zvaný sgrafito. Byl jsem ohromený, že můj otec zajistil podobné místo, ačkoliv interiér byl renovovaný, tak stále uchovával renesanční prvky.
Zhluboka jsem vydechl, když jsem došel ke dveřím, vedle kterých byly další, vedoucí na místní zahradu. Zaklepal jsem a trpělivě vyčkával, než se z druhé strany ozvalo povolení, abych vstoupil dovnitř.
Zavřel jsem za sebou dveře, ale zůstal jsem nehnutě stát, jakmile jsem spatřil neznámého muže, sedící přímo v čele stolů. Jeho vizuální stránka byla sama o sobě tak čistá, mladistvá a elegantní, vlastnil velmi klasickou a nadčasovou krásu.
Navázal se mnou oční kontakt, který jsem mu bezprostředně opětoval, stále jsem ovšem detailněji prohlížel jeho tvář, až neslušně, byla však vskutku krásná a pohledná, přitom až lehce dekadentní, což jsem nedokázal odůvodnit.
Též jsem nedokázal odůvodnit své nevhodné jednání, obdivovat něčí krásu je v pořádku, ale v tuto chvíli šlo z mé strany jen o závist, jelikož můj vzhled byl všední a staromódní, nikdy jsem nevynikal, zásadně ne tak jako on.
Svoje nynější myšlenky jsem v sekundě zazdil, závist je hřích a neměl by být jednou z vlastností křesťana, protože když žárlíme a závidíme, naznačuje to, že nejsme spokojení s tím, co nám Bůh dal.
Pomalu se zvednul od stolů, na jeho rtech se rozlinul úsměv a jakmile ke mně přistoupil, tak nastavil svou ruku. Na pár sekund mi začalo pískat v uších, šlo o chvilkovou záležitost, která stejně tak rychle i pominula.
