The Love We Wrote

.25.

Mateo své rodiče podcenil. Protože když otevřeli téma jeho otce, věděli už všechno.

Věděli, že ho pustili o deset měsíců dříve kvůli přeplněným věznicím a on byl vzorný vězeň, u kterého usoudili, že nebude dělat problémy, když ho pustí dříve. Byl venku už několik týdnu. V Mateovi se něco sevřelo, když si uvědomil, že třeba už ho otec dávno viděl, věděl o něm, a on neměl tušení.

Seděl tam na sedačce, objímal si kolena a jen poslouchal. Aura se ptala na otázky, jako by mu četla myšlenky. Musel mít teď oči jak ostříž. Samozřejmě nevěděli, jestli by otec svého syna vůbec poznal, jestli vůbec měl o něm jakýkoliv zájem, třeba ho jen vidět. "Jestli se k tobě jen přiblíží," řekl Ben, "vyžádáme si zákaz přiblížení. Alespoň na kilometr, sakra."

Mateo jim chtěl říct, že to není přece potřeba, že už je dospělý, ale nezvládnul to. Jeho trauma v něm stále dřímalo a věděl, že sám by byl mnohem klidnější, v případě, že by si ho otec našel, kdyby věděl, že jen za přiblížení by mohl skončit ve vězení znovu.

"Možná je venku, ale stále je v podmínce. A v té bude ještě dlouho," připomněl jim Ben. Na to Mateo úplně zapomněl. Když ho odsoudili, dostal čtrnáct let za mřížemi a následně pět let v podmínce. Stačil sebemenší přestupek a mohl se nastěhovat zpátky za mříže.

Jakmile se jeho máma opravdu ujistila, že je v pořádku (samozřejmě jen v rámci možností), téma jeho otce opustili. Mateo se podíval na Auru. "Chceš na kafe?" Překvapeně se na něj podívala. "Pojedu za Chrisem," vysvětlil.

"Jestli chceš doprovodit, pojedu s tebou, ale nechci vás rušit," odpověděla.

"Nerušila bys."

"Slyšela jsem ho, chce ti něco říct," odvětila. Mateo netušil, že Aura něco slyšela. A tak i věděl, že ji už nemá šanci přemlouvat.

Slíbil rodičům, že za dvě hodiny bude zpátky. Přece jen přijel na víkend za nimi, ne za Chrisem, a normálně by za ním možná ani nejel, ale byl zvědavý. Potřeboval vědět, co se děje s Maxem. A potřeboval rozptýlit od svého vlastního drama.

Takže nasedl na kolo s kouskem buchty, kterou mu máma nabalila, protože přece musela tomu milému mladíkovi poděkovat, že je odvezl, a vydal se do kavárny. Zaparkoval u sousedního obchodu, kde byly stojany na kola, a než vstoupil dovnitř, vtáhl buchtu.

Christian seděl za barem a koukal do mobilu. Mateo došel k pokladně a postrčil buchtu směrem k němu. "Máma posílá poděkování za odvoz."

Chris byl očividně mimo. A bylo mu jasné, že to bude Max. V tu chvíli ale vzhlédl a když Matea uviděl, usmál se. "Co to je?"

"Nějaká buchta. Často zešílí, když máme přijet i s Aurou, takže máme toho doma tunu."

Chris se zvedl ze stoličky a došel k pečlivě zabalenému balíčku. "Děkuju. Umírám hlady."

Mateo se podezíravě podíval na croissanty všeho druhu po jeho levici. "Máš tady trilion druhů pečiva."

"Nemůžu si něco jen tak vzít, taky musím platit," vysvětlil.

"Tak ses měl přepít kávou a zahnat to," navrhl.

"I tu musím platit."

Mateo zamrzl. "Vždyť jsi mi už tolikrát dal kávu a všechno na účet podniku."

Chris našpulil rty a uhnul pohledem pryč. "Občas samozřejmě něco nezaúčtuju. Ale jinak platím," zopakoval. Mateovi to došlo. Možná některá jeho káva byla opravdu zadarmo, jinak ji ale za něj zaplatil Chris. Chtěl už něco namítnout, ale ten ho předběhl. "Jak to šlo doma?"