The Love We Wrote

.9.

Falešné první rande proběhlo na tom samém místě. V literární kavárně. 

Mateo byl ještě více nervózní než minule, protože teď už stoprocentně věděl, že jde o rande. Že o něj tedy má Luke asi zájem. A jeho hlava to naprosto nepobírala. Už pomalu přestával věřit, že jednou nastane den, kdy opustí dveře bytu s tím, že jde na své první rande. Bylo to děsivé. Jeho úzkost mu zatím nedovolovala z toho cítit žádnou radost. 

Tentokrát se ale domluvili na dřív, aby i Mateo mohl dříve odjet a neotravovat tak Judeho s Rainem. Navíc jim ani neřekl, že se nakonec s Lukem domluvil na druhé šanci. Vlastně to neřekl nikomu, ani Auře.

Bál se, že ostatní budou mít nějaká očekávání, však se po tolika letech konečně dočkal prvního rande. A bál se zklamání. 

Tentokrát přijel o dvacet minut dříve. Ani se nedivil. Nakoukl oknem dovnitř k baru, aby se podíval, jestli tam bude Christian, protože to byla stránka věci, na kterou tak trochu zapomněl. Nechtěl, aby ho někdo, koho znal, viděl na prvním rande. I když, dalo se říct, že se s Christianem znali?

Za barem ale stála nějaká dívka a tak si oddechl. Otočil se zpátky k silnici a tak neviděl, že za barem možná stála dívka, ale Christian se v tu chvíli vynořil zezadu, mávnul dívce na rozloučenou a zatímco si oblékal bundu, vydal se ke dveřím.

Mateo se zrovna rozhodl, že přece jen počká uvnitř, že mu přece jen opět byla zima, a tak málem do něj narazil, jak se prudce otočil. 

"Pardon, pardon!" vyjekl okamžitě Christian, zatímco Mateo překvapením zůstal v tichu. Když Christian zaregistroval, s kým se to málem srazil, lehce se uchechtl. "Mateo," řekl místo pozdravu. "Vidím, že se ti u nás zalíbilo. To jsem rád."

Mateo se opravdu nesnášel za to, jak neustále ztrácel schopnost mluvit. Už tak byl dostatečně nervózní z Luka a tohle nečekané potkání Christiana mu k tomu nepomohlo. 

Vypadal tak dokonale. Vlasy měl lehce rozcuchané, jak nejspíš z práce pospíchal. Jeho tmavé oči se leskly, jako by v nich měl hvězdy - a Mateo si tak uvědomil, že je to poprvé, co se mu pořádně podíval do očí bez toho, aby uhnul pohledem a začal přehnaně přemýšlet nad celou situací. 

Teď měl hlavu naprosto prázdnou. Christian stál pár centimetrů od něj. A on si tak poprvé všiml, že jeho panenka pravého oka není čistě tmavě hnědá, ale že ji narušuje trojúhelníček medové až zlatavé barvy. 

To ho dostalo do šoku ještě více. Christian vypadal jak z jiného světa. 

"Máš dvoubarevné oči," vyhrkl dříve, než si to stihl uvědomit. Bylo by blbé, kdyby prostě teď utekl?

Christian se zatvářil překvapeně, pak se koutek jeho úst zvedl do úsměvu. "Jo," odpověděl prostě. 

Mateo se donutil v konverzaci pokračovat. "Nikdy jsem si toho nevšiml."

"Ani jsi nemohl," pokrčil rameny. "Většinu času nosím čočky, které zároveň sjednocují mou barvu očí."

"Proč? Je to zajímavý," vydechl Mateo. V tu chvíli z něj muselo křičet, jak moc se mu ten kluk stojící před ním líbí. 

Christian se krátce zamyslel. "Vlastně ani nevím, nosím je odjakživa. Teď je nemám protože mi jedna vypadla a zpátky si ji dát nemůžu, takže abych byl upřímný, jsem rád, že jsem tě alespoň rozeznal."

"Máš hodně dioptrií?"

"Dvě. Pro mě až až."

Mateo na chvíli úplně zapomněl, proč tam vlastně byl, zapomněl, že byl nervózní. Realita ho ale praštila zpátky, když několik metrů od něj na parkoviště před restaurací vjelo Lukovo auto. Kupodivu byl dneska o deset minut dřív. 

Mateo se zpátky podíval na Christiana. Neuměl se loučit, vždy čekal, až to udělá ten druhý člověk, ale z nějakého důvodu nechtěl, ať Luke Christiana uvidí nebo naopak. 

"Rád jsem tě zase viděl," řekl nakonec, protože si pomyslel, že je to něco, co lidi říkají. 

"Já tebe taky," pochopil ihned Christian. Ještě se ale k Mateovi naklonil. "Jestli nejdeš vyloženě na kávu, doporučuju ti naše chai latté. Je výborný." Na to mu věnoval poslední úsměv, obešel ho a vydal pryč. 

Mateo na Luka už tedy počkal, i když jeho hlava byla plná Christianových očí. Mít on takové oči, nikdy by je neschovával. Nebo možná jo. Možná by se bál, že by přitahovaly až moc pozornosti a to on neměl rád. 

Když se k němu Luke blížil, Mateo si hned všiml, že má něco v ruce. Tentokrát to nebyl telefon. Tentokrát k němu přícházel s plnou pozorností na něm a úsměvěm na rtech. Jeho nervozita se vrátila jako vlna tsunami. 

"Čekáš dlouho?" zeptal se Luke jako první.

Mateo zavrtěl hlavou. "Moje blbost, že jsem přijel dřív. Ty jsi tady taky dřív."

"Nechtěl jsem opakovat minulou chybu," odpověděl Luke a podal Mateovi to, co měl v ruce. "Pro tebe."

Mateo shlédl. Byla to malá knížka, menší než byly obyčejné formáty. Hned poznal, že jde o nějakou sbírku povídek. A taky se hned cítil provinile, protože on pro něj nic neměl. "Nic jsem ti nepřinesl," zamumlal omluvně.

"Tys ani nemusel. Tohle je má omluva. Je to má oblíbená sbírka povídek a doufám, že tobě se bude líbit taky."

Oh. Matea by nikdy ani nenapadlo dát někomu svou oblíbenou knihu na prvním rande, přišel by si, jako by jim dal pak klíč k jeho hlavě. Ale ocenil toho gesto.

"Děkuju," řekl upřímně. Hned měl lepší pocit z toho, že možná měl Luke minule opravdu jen den blbec, možná to všechno bylo jen nedorozumění. A ho teď čekalo rande, ze kterého opravdu mohlo něco být.

Nebál se Luka. Nebál se toho rande jako takového. Bál se sám sebe a jeho reakce na cokoliv, co by se ten den mohlo stát. Bál se svých budoucích reakcí, jestli tohle půjde dobře, co udělá, až ho Luke třeba chtne za ruku, co udělá, jestli ho bude chtít někdy políbit. Tyhle věci ho jistým způsobem děsily. 

Na to bylo ale ještě brzy, vždyť šlo o první rande. A tak se bez dalších slov otočil a otevřel dveře kavárny. Schválně zamířil na jiné místo, než kde byli minule, protože nechtěl být připomínán tím, co se dělo minule. Dával Lukovi upřímnou druhou šanci a zatím to vypadalo nadějně. 

Když si sedali, Mateo Luka zamyšleně sledoval. Vlastně ani nevěděl, jestli se mu Luke líbí. Věděl, že na něj neměl crush jako na Christiana, což ale nevadilo, protože Christian byl někdo naprosto mimo jeho ligu. Až v ten moment se na chvíli zamyslel, proč mu tu druhou šanci vůbec dával. 

Luke byl jen někdo, kdo se k němu zachoval na začátku pěkně a on se toho chytil, protože... to byl zkrátka on. Jeho hlava ale byla plná Christiana a ana dalšího nezbývalo místo.

Ale právě Luke byl ten, kdo teď tady s ním seděl, kdo ho pozval na první rande. A možná bylo na čase, aby na svůj nesmyslný chrush zapomněl. 

"Cappuccino jako minule?" zeptal se ho Luke, když číšnice přišla, aby vzala jejich objednávku. 

Mateo už otevřel pusu, aby ho opravil, že dneska si dá chai latté, jak mu to Christian doporučil, pak si ale uvědomil, že i přes to všechno si Luke zapamatoval takovou maličkost jako co si minule objedal. A tak jen potěšeně přikývl. 

Aura ho uklidňovala, že jeho opatrnost, co se lásky týče, ho alespoň nespálí. Přesto to Mateo dokázal. Přes to se nechal spálit.

⸙

TAK PRÝ VÁM NĚKTERÝM UŽ CHYBÍ DRAMA, MŮŽU TO ROZJET VE VELKÉM???