The Love We Wrote

.5.

Mateo si pomalu ale jistě začal s Lukem psát. 

Nad každou odpovědí až moc přemýšlel, než jí odeslal, každá zpráva co mu přišla, si vyžádala nejprve několik minut na zpracování. Nebyl zvyklý si psát s klukem. Ještě když to nebyl ani on, kdo tu konverzaci začal, i když z pohledu Lukea ano. 

Nejčastěji se bavili samozřejmě o knihách. Luke mu místy říkal něco o příběhu, který právě překládal z italštiny. Mateo se zase snažil taky trochu otevřít, i když to bylo pro něj těžké. Jeho vnitřní démoni mu řídili život. Ti démoni, kteří byli způsobeni jeho biologickým tátou, a tak měl problém nejen se sbližovat s lidmi obecně, ale především s mužským pohlavím. Což bylo docela naprd vzhledem k tomu, že právě to ho přitahovalo. 

"Tak jak se to vyvíjí?" zeptala se Aura, když se sešli na oběd ve školní menze. Samozřejmě viděla, že měl Mateo otevřený chat a opět přemýšlel, jak nejlépe odpovědět.

"Povídáme si," odpověděl prostě. "Nic víc za tím není."

Aura se pousmála. "Je fajn, že si nad to nezanevřel, i když to Lila a ostatní udělali proti tvé vůli. Třeba ti to pomůže překonat strach z psaní někomu."

Mateo se zazubil. "Uhm, to zase úplně nevím. I tohle mi dělá problém."

Mateo Christiana pořádně neviděl od onoho knižního festivalu, proto ho samozřejmě zaznamenal hned, když vešel i se svým přítelem, Maxem, do menzy. Sklopil ihned pohled, aby se jejich pohledy náhodou nesetkaly, i tak se stihla ale Aura podívat, kam se to dívá. "Hele," drcla do něj lehce. "Proč jde tvůj crush směrem k nám?"

Mateo se zvědavosti krátce zvedl pohled. Opravdu to vypadalo, že se Christian vydal směrem k nim, ještě když Max zůstal stát u vchodu, jako by na něj čekal. Zabodl opět pohled do svého jídla, aby se tak vyhnul trapnému zjištění, kdyby Christian jen kolem nich prošel.

Takhle uviděl první jeho boty, když se zastavil u jejich stolu. "Mateo, že?" promluvil.

Mateo nasucho polkl. Proč s ním mluvil?

Zvedl pohled. "Jo?" odpověděl nejistě, jako by se ho sám ptal, jestli se opravdu Mateo jmenuje.

Christian přeletěl pohledem ho i Auru a kývl na volné místo u stolu. "Můžu na chviličku?"

Aura pokrčila rameny, Mateo lehce přikývnul. Christian se tedy posadil a Mateo se snažil ignorovat jeho přítele, kterého viděl hned za ním, a nespouštěl z jejich stolu pohled. 

"Omlouvám se, že ruším. Dobrou chuť mimochodem," začal, ale Aura ho přerušila.

"Díky. Dej si dneska tortilly. Jsou úžasný," zamumlala s plnou pusou. 

Christian se lehce zasmál a Mateo se v tom div neztratil. "Dobře, díky za tip." Pak se otočil zpátky k Mateovi. "Měl bych prosbu. Byl jsi na knižním festivalu, vím, že jsi čtenář. Chtěl jsem se tě zeptat... nevadilo by ti, kdybych ti poslal dotazník pro mou bakalářskou práci? Nechci tě zatěžovat detaily, ale ve zkratce je o marketingových strategiích v knižním odvětví. A sbírám data a názory čtenářů."

Mateo neuměl říkat ne, a už vůbec ne v případech, kdy ho někdo žádal o pomoc. Proto se ani rozmýšlet nemusel. "Jasně," odpověděl ihned. "Proč ne?"

"Super," pousmál se Christian spokojeně. Pak se podíval na Auru. "Aby ses necítila odstrčená, čteš taky? Jsem Christian, mimochodem," natáhl ruku. Aura si s ním potřásla rukou.

"Aura. Mám v zásobě přečtených knih čtyři atlasy anatomie. Předtím? Slabikář."

Christian se zasmál. "Okay, tak to se omlouvám, ale nesplňuješ podmínky pro můj výzkum."