All Because Of You (Monsta X)

16. Got me in chains

Ahoj!! Velice, ale opravdu velice oblíbená písnička. Možná už jsem to zmiňovala, ale prostě miluju, když Kihyun křičí ❤️❤️

Jinak se omlouvám, že vydávám až takhle na konci týdne a ještě k tomu jen tento příběh. Mám za sebou odpolední a nebyla jsem o víkendu doma, takže jsem toho víc nestihla. Příští týden toho vyjde rozhodně víc :3 Už teď vím, že tam budou překlepy, no někdy je opravím XD 

Věnováno SimaFischerov ❤️

,,Měl by ses vidět, tenhle výraz je dokonalý." řekl jsem provokativně a letmo jej políbil na tvář, načež mě od sebe odstrčil a málem spadl, protože zapomněl, že jsem stále držel jeho nohu. Nehodilo se to a dost jsem riskoval, že mi skočí do úsměvu, ale já se musel smát.

,,Děláš si ze mě srandu? Před chvílí tu byla má matka a viděla něco, co nikdy vidět neměla a ty se ocčividně dobře bavíš. Raději mi řekni, jak jí to mám vysvětlit." vyhrkl jsem přehnaně a ještě víc si přitáhl župan k tělu.

,,Uklidni se! Co bys jí asi tak měl říct? Myslím, že pochopila, o co tady šlo, a její reakce mi nepřišla nijak hrozná. Prostě se jí jen omluv za možné způsobené trauma." prohodil jsem s lehkým úsměvem a pohladil ho po tváři. Zdálo se, že stále neměl tušení o tom, že to jeho matka dávno ví.

,,Můžeš za to ty! Proč jsi prostě nemohl počkat v pokoji?" nadhodil jsem vyčítavě. Proč na něj křičíš? Přestaň na něj svádět vinu, když za to nemůže! je tvoje vina, že si o tom do teď matce neřekl, protože s ní nedokážeš mluvit na rovinu.

Dobře v téhle situaci raději nebudu vtipkovat, nebo mě ještě sežere zaživa, pomyslel jsem si. ,,Neboj se, všechno bude dobré, tak se trochu uklidníme a půjdeme se do pokoje obléknout." oznámil jsem mu, chytil ho za ruku a vedl k němu do pokoje. Vytáhl jsem mu ze skříně věci, neboť byl myšlenkami jinde a podle výrazu si nejspíš představoval, jak ho matka vraždí. Snad nikdy jsem ho neviděl vystrašeného tak jako teď.

Povzdechl jsem a v hlavě si několikrát představoval, jak bude rozhovor s matkou probíhat. V tomhle případě nepomůžou ani ty dobré známky. Určitě mě vydědí a vyhodí z domu, protože jí budu připadat nechutný.

,,To jsi tak vystrašený, že už se nedokážeš ani obléknout?" nadhodil jsem a šel mu dopnout knoflíčky od košile, u nichž se pozastavil tak čtyřikrát. Akorát mě to nutilo myslet na nemravné věci...

,,Protože brzy nejspíš skončím na ulici." dostal jsem ze sebe a bezduše se díval na svůj výraz v zrcadle, jenž bylo na dveřích skříně, než ho Minhyuk zastínil. Omotal mi ruce kolem pasu a vtiskl mi polibek na čelo.

,,Nedělej ukvapené závěry. Možná se tě zeptá jen na jediné...a to jestli spolu chodíme nebo ne. Ví to o tobě už dlouho." prozradil jsem mu a letmo jej políbil, což jsem neměl dělat. Jeho výraz doslova křičel, že se chystá někoho zaškrtit.

,,Přestaň s tím! Jak to může vědět a ja to sakr víš ty? Neříkej mi, že jsi jí řekl i o nás?!" křikl jsem po něm. Teď už mi to všechno dávalo smysl. Ty její věčné narážky ohledně Minhyuka, nebo že mám více mluvit o svých pocitech a především to, že si zasloužím lekci a mám být Minhyukovi vděčný.

,,Neřekl jsem jí to, právě že jsem neřekl vůbec nic, protože všechno uhodla a já byl natolik v šoku, abych zapíral. Nikdy jsem neměl v plánu jí to prozradit, možná by nebylo na škodu si občas popovídat s vlastní matkou." odpověděl jsem a raději se vzdálil, protože ta narážka ho akorát víc naštvala.