The Love We Wrote

.2.

Aura se na něj tázavě podívala, když Mateo vyšel ze svého pokoje v jejich bytě s dvěma knížkami v ruce. "Jedeme na víkend. Na knižní festival, kde si pravděpodobně koupíš další tucet knížek."

"Já mám ale plán," namítl Mateo. "Jedna knížka na každý den. Tyhle mám v plánu číst už týdny."

Aura protočila očima, ale nakonec na něj jen kývla ať si pohne s tím, že už jim zavolala taxi.

Mateo nenamítal nic, i když Auřini rodiče bydleli ve stejném městě a jen půl hodiny veřejnou dopravou od nich, takže by ušetřili. Už jen to, že měli vlastní byt a každý vlastní pokoj blíže univerzitě, vypovídalo o tom, že ani její ani jeho rodiče na tom nebyli finančně špatně. A pravda byla taková, že Mateo vděčil Auřiným rodičům za to, že měl rodiče, kteří na tom byli dobře. 

Měl dvakrát více věcí jak Aura. To byla ale klasika. A omlouval si to tím, že Aura jede teoreticky domů, kam si nic brát nemusí. 

Sotva nasedli do taxíku, vytáhl knížku, Aura zase svoje poznámky do školy. Její výsledky byly úžasné, také ale pro ně tvrdě pracovala. Bylo překvapivé, že i když oba její tátové byli investoři na volné noze bez vysokoškolského vzdělání, jejím snem bylo jít na vysokou a ještě k tomu se stát doktorkou. 

Zvládl přečíst třicet stran, než přijeli před dům, kam se Auřina rodina přestěhovala před deseti lety. Do té doby žili v bytě, kde Aura sdílela pokoj se svou sestrou, zatímco druhý pokoj zůstával volný pro děti, které její rodiče brali do dočasné pěstounské péče.

Mateo byl jedním z těchto dětí. A moc dobře si pamatoval tu noc, kdy ho přivedli do onoho bytu, když si myslel, že nebude mít šanci se vzpamatovat z toho, co se mu zrovna stalo, ale přece jen mu Auřina rodina pomohla se cítit alespoň na chvíli lépe. 

Věděl, že nikdy ho neomrzí to, jak ho Jude a Rain, Auřini rodiče, vítali, jako by byl jejich vlastní. I v tu chvíli ho objali, Rain mu řekl, že ho konečně zase rád vidí, Jude se ho hned začal vyptávat na knížku v jeho ruce. Vždy měl za to, že oni byli jeho druhý domov, i když s nimi žil jen pár měsíců. 

"V kolik vám začíná festival?" zeptal se Jude, když se všichni konečně nasáčkovali dovnitř. Mateo se podíval na hodiny.

"Tak za hodinu abychom raději vyrazili."

"Hodím vás tam," oznámil jim Rain. "Potřebujeme na nákup."

Aura si oddechla. "Díky bohu. Když jde o veřejnou dopravou, nevěřím Mateovi. Minule jsme dojeli na druhý konec města."

Mateo protočil očima. "Byli jsme na dobré zastávce. Jen ve špatném směru. Tady to splést nejde."

"Jude se spletl dvakrát v prvním měsíci po nastěhování," namítl Rain.

Jude se na něj zamračil. "Rain by si zas nemusel pokaždé vozit zadek v autě a někdy vyzkoušet autobus. Dopadl by stejně."

Mateo se nemohl přestat usmívat. Tohle mu chybělo. 

Když vešli do obýváku, na sedačce se rozvalovala Auřina sestra Skye. Mateo na ni houkl na pozdrav, ta jen zvedla ruku a zvolala zpátky: "Mateo! Přišel jsi na lívance?"

"Teoreticky," odpověděl.

Auřina rodina byla zajímavá. Rain byl její pokrevní otec, matka jí zemřela při porodu. Když jí byly čtyři roky, Rain a Jude se seznámili, zamilovali se. Stali se pěstouny, aby mohli adoptovat Skye co nejrychleji. Ta s nimi neměla pokrevně nic společného, přesto by to nikdo nepoznal, kdyby nebyl informován. A jako rodina fungovali naprosto perfektně.