The Love We Wrote

.1.

Telefon vedle něj se neustále rozsvěcoval, jak mu neustále přicházely zprávy ze skupinového chatu. Nějakou chvíli se mu to vedlo ignorovat, pak ale ztratil nervy, vypnul si připojení k internetu a odhodil ho na druhou stranu postele. Pohled mu sjel zpátky ke knížce. V tu chvíli to bylo zkrátka až moc napínavé. 

Věděl, o co jde. Jeho přátelé se domlouvali na noc venku, on si jejich návrh přečetl jen na liště a záměrně je ignoroval bez toho, aby jim dal odpověď, jestli se přidá. I po tolika letech přátelství tak nějak vždy očekávali, že půjde automaticky s nimi. A i po tolika letech přátelství se musel omlouvat a vysvětlovat, že kluby nejsou jeho šálek kávy.

Takže tohle byla jeho oblíbená taktika. Předstírej, že zprávy momentálně ani nevidíš, a třeba se rozhodnou vydat bez tebe.

Stačily další dvě minuty a telefon na druhé straně postele začal vibrovat. Povzdechl si a natáhl se pro něj. Povzdechl si ještě více, když uviděl, že to byla Lila. Ta ho vždy prokoukla. Vždy věděla, že ty zprávy ignoruje záměrně. Zvedl hovor. "Ano?"

"Mateo! Že ty zase ignoruješ zprávy záměrně?" zeptala se jako první.

"Jaký zprávy?" zeptal se. Byl dobrý lhář, věděl to. Ale když byla Lila o něčem přesvědčená, ani on ji nemohl přemluvit. 

"Jdeme do baru, přidáš se? Jen pokecat. Pár drinků, víš," oznámila mu to, co už věděl.

"A pak přímo do klubu?" zamumlal. Tak to bylo vždy. Zajdeme jen na drinky. Skončíme v klubu.

"Dneska fakt ne. Já i Nero jsme docela unavení, dáme pár drinků a půjdeme domů, vážně."

Udržel se, aby se hlasitě neuchechtl. "A Jace jde taky?"

"Samozřejmě."

Klasika. Všichni tři šli a on pak vypadal, jako by trhal partu. Podíval se na hodiny. Bylo osm hodin a co nesnášel nejvíce na světě bylo, když se musel začít někam chystat takhle pozdě, když celý den počítal s tím, že si udělá poklidný večer u knížky.

Musel přijít s výmluvou opět. "Víš, rád bych, ale moje spolubydlící je docela nemocná. Slíbil jsem jí, že jí skočím ještě do lékárny a taky bych ji nerad nechával samotnou pro případ, že se to zhorší."

Nastalo ticho delší, než by se mu líbilo. "Jak myslíš," řekla nakonec Lila. "Tak třeba příště. Měj se!" A hovor tipla.

Mateo ji znal už pár let. A věděl, že ho prokoukla. 

Odhodil telefon zpátky, ale ještě se ke knížce nevrátil. Místo toho vylezl ze svého pokoje do bolestivého světla chodby a kuchyně, které ho málem oslepilo. Jeho spolubydlící si dělala soukromý koncert při vaření a nemocná bylo to poslední, co v tu chvíli byla. 

Otočila se na něj při refrénu písničky I Want It That Way od Backstreet Boys, popadla ho za ruce a snažila se ho roztančit. Mateo protočil očima. "Lila a ostatní chtěli zase ven," oznámil jí. "Takže kdyby na to někdy došlo, byla jsi nemocná a já ti šel do lékárny, jo?"

Jako by ho neslyšela, tančila dál. "Auro!" okřikl ji. "Slyšíš?"

Přikývla s velkým úsměvem na tváři, ale svůj koncert nepřerušovala. Alespoň se ho už ale nesnažila roztančit.

Otočil se zpátky ke svému pokoji, ale Auřin hlas ho ještě zastavil. "Rodiče tě pozdravují. A máš se někdy stavit."

"Že je taky pozdravuju. A stavím."

"Víš, k tomu se váže ještě jedna věc. Pořád zvažuješ ten knižní festival?" zeptala se.

Mateo neměl tušení, jak to mohlo souviset s jejími rodiči. Příští víkend se u nich ve městě konal knižní festival, na který by Mateo rád šel, ale neměl s kým a jít tam sám? Jen ta myšlenka mu nadhodila lehkou úzkost. A Aura s ním jít nemohla, protože její kamarádka měla narozeniny. 

Přikývl. "Rád bych. Stále jsem ale nijak nevykouzlil někoho, kdo by se mnou šel."

Auřin úsměv se ještě rozšířil a otočila se o tři sta šedesát stupňů. "Tady jsem. Z masa a kostí. Kamarádka zrušila oslavu, jdu s tebou. A pak přespíme u našich, když je to blízko. Bum. Dvě mouchy jednou ranou."

Mateo se nejprve uchechtl nad tím, jak ho postavila před hotovou věc. Pak udělal pár kroků zpátky a opřel se o kuchyňskou linku. "Nechci, abys tam šla se mnou jen z donucení."

Aura viditělně protočila očima a zeslabila hudbu. "Kdybych nechtěla, neřeknu ti, že oslava je zrušená a budu dělat cokoliv jiného. Ale já chci. Sice mě tolik nezajímají knížky, ale ráda trávím čas s tebou, takže půjdu kamkoliv."

Mateo se uchechtl a sklopil hlavu. Nemusela vidět, jak se skoro červená. "Děkuju," řekl jí, když se jí opět podíval do očí. "Nebýt gay, miloval bych tě mít jako přítelkyni."

Aura se zamračila. "Ew. Tohle už nikdy neříkej. Nedokážu si představit, že bys byl něco jiného, než můj nejlepší kamarád."

"To proto, že jsem gay, tak tě to nikdy ani nenapadlo. Jinak bys to viděla jinak."

Aura byla skoro jediná, s kým zvládl takhle mluvit. Realita byla totiž taková, že jeho sebevědomí mu akorát tak říkalo, že Aura by si o něj ani kolo neopřela, i kdyby nebyl gay. Vždyť byla krásná. Povahově úžasná. Proč by se chodila s někým, jako je on?

Nemusela ale vědět, jak přemýšlí. A tak si jen zalezl zpátky ke své knížce.

Cestou do školy na druhý den tedy koupil dva lístky na onen festival a poslal snímek obrazovky Auře. Ještě jednou jí poděkoval. Usmíval se od ucha k uchu, když mu odepsala, ať jí přestane děkovat, nebo si to rozmyslí. 

Začal odpovídat. Přestal vnímat čas i prostor. A proto mu přišlo, že se snad počůrá leknutím, když ho někdo popadl za paží a strhl směrem zpátky, odkud přišel.

Zmateně vzhlédl a uviděl, že byl u kraje silnice na přechodu, ale chodci měli červenou. Naprosto nevnímal. A když se otočil, aby se podíval, kdo ho to právě zachránil, málem se pod to auto hodil dobrovolně. 

Většina lidí na univerzitě měla někoho, kdo se jim jen od pohledu líbil. Pro něj to byl Christian. Chodil na jinou fakultu, neměli spolu společného nic, než jen jméno univerzity. A přes to teď před ním stál, ty jeho dokonalé brunet vlasy, jeho dokonalé tmavé oči. "Měl bys být opatrnější," promluvil na něj.

Mateo byl jak v transu. Nevěděl co odpovědět, což tolik nevadilo, protože Christian ho přece jen neznal a když uviděl cizince, který nedokázal ze sebe vydat ani jen pitomé děkuju, vydal se bez dalšího slova na zelenou po přechodu na druhou stranu. 

On zůstal stát a jen se otočil na jeho vzdalující se záda. Christian se na druhé straně cesty objal a pak i políbil s klukem, který byl skoro tak dokonalý jako on. Matea to nepřekvapilo, samozřejmě věděl, že má přítele, nebyl přece začátečník ve stalkování na sociálních sítích. Ještě se mu ale nepoštěstilo je vidět na živo.

Věděl, že je opožděný. Cítil ten nátlak vztahů kolem sebe. Nemohl si ale pomoct. Kombinace jeho minulosti, vysokých nároků z knížek a jeho introvertnosti ho zkrátka zahnula do kouta.

Díky tomu se ale také naučil brát věci tak, jak jsou. Viděl Christiana se políbit s někým jiným? No co, tak to zkrátka je. On by stejně nikdy neměl ani šanci. A tak si jen počkal na další zelenou, vrátil se ke zprávám s Aurou a došel na svou fakultu.

⸙

NOVÝ PŘÍBĚH AAAAAAHHH.

mateo bude hodně hitovat. be ready.