Dark poems

napříč sklem

moje osamělá duše se na vás všechny dívá
přemýšlím, jak jsem se tak vzdálila
a strasti, kterými teď musím projít
začínám mít pocit, že neexistují

bydlím na druhé straně zdi
kde se kdysi nacházel smích a láska
ale teď jsem zůstala daleko od vás všech
a kolem už nikdo není

tolik to bolí žít tímto způsobem
vědomí, že už nejsou otevřené dveře
a jak do každého každý den nahlížím
sedím a přemýšlím o svém dřívějším životě

ani si nejsem jistá, co se mi stalo
ale přijala jsem tuto nově nalezenou roli
kde všude si opravdu přeji být
už není určeno pro mou osamělou duši

nyní jsem mimo svou starou realitu
bez šance na její uvedení do života
a jen mé sny mě mohou osvobodit
ale i oni vyvolali odpor

asi takhle to mělo jít
neboť vím, že jsem ve světle sama
kdysi zářilo a pomáhalo mi růst
než jsem zůstala z tvého dohledu

život jde dál pro všechny mé blízké
bez přítomnosti malého starého já
a zbyly mi jen všechny reprízy
jak mizím do vzdálené vzpomínky