Hunger Games (Hladové hry)

Kapitola 3

Překladatelská poznámka: Názvy všech postav až na Hurikána nechávám v originálním názvu, nejsem fanoušek jejich překladu

----------------------------------------------------------------------

Lehnu si na postel a zírám z okna. Toužím jít domů a být znova se svojí matkou. Mít Katniss po svém boku, společně s Lady, mojí kozou. Seděla bych vedle ní a opečovávala jí, zatímco by Katniss venku lovila, a mně by opět nezbylo, než s tím nesouhlasit. Moje matka by se jako obvykle snažila někoho vyléčit. Kéž by se 13. kraj nevzbouřil. Kéž by hladové hry nikdy nebyly vymyšleny. Kéž by moje jméno nebylo vybráno.

"Prim, můžu dovnitř?" Ptá se tichý hlas. Otevřu dveře a vidím Peetu, jak se na mě usmívá. Zamračím se na něj. "Jenom Katniss mi může říkat Prim." oznámím mu. Přikývne a usadí se na postel. Pokyne mi, abych si sedla vedle něj. Protočím oči, protože se tu chová, jako doma, ale nakonec se posadím.

"Prim…eeh… Primrose, potřebuju s tebou mluvit." Uvede řeč. Opět protáčím panenky. "To jsi říkal" Zamumlám. Peeta si povzdechne a koukne se jinam. Chvíli tak nehybně zůstává, než zavře oči, povzdechne si a otočí se zpátky.

"Primrose, miluju tvojí sestru." Začne.

Překvapením na něj vykulím oči a poklesne mi brada. Peeta jenom přikývl a povzdechl si. "Je to pravda. Miluju ji už hodně dlouho. Budu tě chránit kvůli Katniss. Nenechám nikoho, aby ti ublížil. Chci, abys vyhrála." dokončil svoji řeč. Zakroutím hlavou.

"Katniss už není dokonce ani není v 12. kraji. Utekla." V rychlosti ze mě vylétlo. Peeta se rázně postavil a koukl se mi do očí.

"Cože udělala?" Ptá se. Také se postavím a podívám se mu do očí: "Peeto, je pryč. Viděla jsem jí a Hurikána utíkat pryč při sklizni." Peetova tvář začne brunátnět. Začíná těžce dýchat. "S Hurikánem?" Zeptal se. Přikyvuji. Z ničeho nic jsem Peetu objala. Dala jsem ruce okolo jeho pasu a slzy mi začaly stékat po tváři. Peeta se na mě podíval.

"Už nikdy znova neuvidím Katniss, Peeto. Nikdy! Nechci tady být. Chci jít domů!" Vzlykám mu do trička. Peeta mě pomalu hladí po hlavě. Cítím, že i on potichu roní slzy. Takhle tam stojíme, objímáme se navzájem a brečím dlouhou chvíli. Nakonec Peeta přestal brečet a posadil se zpátky. Stojím před ním a stírám si zbylé slzy na mé tváři.

"Jak jsem řekl, Primrose, nenechám nikoho ti ublížit. Nechci, abys umřela." Říká. Já stále popotahuji. "Ale co když nevyhraju? Co když už je moc pozdě na to, abys mě zachránil?" Zeptala jsem se. Peeta mě umlčel "Až moc se ptáš" řekl a ve tváři se mu objevil lehký úsměv. Předtím, než jsme se vydali do jídelního vozu, mě ještě jednou naposledy objal.