Holka z děcáku [ ff s one direction ]

6.KAPITOLA

O týden později

Zase ta noční můra. Pronásleduje mě celý život, ale já se snažím vštěpit si myšlenku, že to jen sen a ne dávná minulost. Avšak tomu se dalo uvěřit jen stěží.
Dnešní noční můra, ale byla v něčem jiná. Zatím vždy jsem se probrala jen s křikem, ale tentokrát mě probudil můj vlastní výkřik: "Nialle!!!"
To mě vyděsilo víc než samotná noční můra. Doufala jsem, že to Niall ani kluci neslyšeli, ale doufala jsem špatně. Za ani ne pět minut po tom, co jsem vykřikla se v mém pokoji objevil Niall a vypadal zmateně. Mě opět tekly slzy po tvářích a já ho přes ně sledovala. Posunula jsem se v posteli, aby mohl Niall za mnou a on si mě hned k sobě přitáhl. Začal mě uklidňovat, tak jak to uměl jen on a až jsem přestala brečet, se mě zeptal: "El, to se mi zdálo nebo jsi vážně vykřikla i mé jméno?"
Já se na něj podívala a zavrtěla hlavou. Na okamžik jsem se od něj odtáhla a rozsvítila noční lampičku. Lampička osvítila pokoj a já se natáhla pro papír a tužku, abych mu mohla odpovědět. Na papír jsem mu v rychlosti napsala: Nezdálo se ti to. To je poprvé, co se mi tohle stalo, že jsem něco vykřikla. Hlavní důvod, proč nemluvím, je ta noční můra. Předtím jsem taky křičela jména, ale většinou jen to bratrovo. Promiň, jestli jsem tě zase vzbudila. To jsem vážně nechtěla.
Niall si to přečetl a řekl mi: "Prosim tě, El, nemáš se za co omlouvat. Každý má noční můry a ty jsi toho určitě prožila víc než ostatní. Uklidni se a všechno bude v pořádku. Dobře?"
Přitáhl si mě opět k sobě do objetí a natáhl se, aby mohl zhasnout lampičku. Já se k němu přitulila a položila jsem si hlavu na jeho hruď. Zavřela jsem oči a nechala se ukolébat ke spánku jeho melodickým hlasem, který mi zpíval písničky. Poslední věc, kterou si pamatuji, než jsem upadla do říše snů, byl Niallův hlas, který mi pošeptal do ucha: "Mimochodem, máš krásný hlas."
Ráno jsem se probudila s domněním, že Niall jako obvykle odešel, ale mýlila jsem se. Moje hlava stále spočívala na jeho hrudi a on ještě spokojeně oddechoval. Byl vážně pěkný a já se divila, že tak pěkný kluk jako je on ještě nenašel tu pravou. Jako každá fanynka jsem si předtím přála, abych tou pravou byla právě já, ale teď, když tu žiji s nimi ve vile, jsem si přiznala, že ta platonická láska fanouška je minulostí a že to, co cítím k Niallovi teď je daleko něco víc.
Niall se pohnul a otevřel ty svoje krásné modré oči a podíval se na mě. Já se na něj usmála a on se zeptal: "Už jsi neměla žádné zlé sny?"
Já mu odpověděla jen zavrtěním hlavy.
"To je dobře. Jsem rád, že když jsem tu s tebou, spíš klidně. Chci ti jen říct, El, že mě i klukům věřit opravdu můžeš. My ti nikdy neublížíme a ty nám můžeš všechno říct. Rozumíš mi?"
Já opět jen na Niallovi slova přikývla. Věděla jsem až moc dobře, že jim můžu věřit, ale dále ve mně byly pochybnosti a hlavně strach, že o ně přijdu. Stejně tak jako o všechny předtím. Bála jsem se, že když jim povím nahlas, co se mi stalo s rukou, že mě zavrhnout. To byly ty důvody, proč jsem ještě stále s nimi nepromluvila. Nic jiného než strach v tom nebyl. Kluci se mnou měli, ale trpělivost a za to jsem jim byla vděčná. Stejně jako za všechno, co pro mě dělají.
Vstala jsem a šla si udělat ranní hygienu. Když jsem opět vešla do svého pokoje, Niall už tam nebyl. Bylo mi jasné, že se šel také obléct. Dneska měli mít nějaký rozhovor, potom focení a ještě zkoušku. Dnes toho měli zkrátka hodně a já, podle jejich slov, měla jet s nimi a být u celého jejich programu. Oni mě totiž nechtěli nechat doma samotnou. Oblékla jsem se do obyčejných džín, bílého trička a modré košile a šla jsem se dolů nasnídat.
V kuchyni už byli kluci a snídali. Podle toho, jak se kluci dívali na Nialla jsem poznala, že už má určitě druhou nebo třetí misku cereálií.  Vzala jsem Nialovi krabici cereálií, aby si už nemohl vzít další a nasypala si sobě. Sedla jsem si vedle Liama a najedla se. Po snídani měli jet kluci napřed na to focení, tak si tedy vzali své mobily, mě a mohli jsme vyrazit.

Další kapitola. Je trošku nezajímavá, ale snad se vám líbí i tak. Brzo přidám další. ;)