Holka z děcáku [ ff s one direction ]

50.KAPITOLA

Uhla jsem zase pohledem k televizi a jen zavrtěla hlavou. Nechtěla jsen s Niallem mluvit až moc jsem se před ním styděla. Slyšela jsem, jak Niall přešel ke mně a posadil se hned vedle mě. Chytl mě za ruku, ale já se mu vysmekla a vstala. Přešla jsem o kus dál a rozhodla se na něj promluvit.
"Nialle, prosím odejdi. Já ještě nejsem připravená s tebou mluvit.", po tváři mi stekla slza, ale já ji rychle setřela.
"El já ti nemám nic za zlé. Odpustil jsem ti ti s Harrym a s ním jsem se i usmířil. Tak proč ty nedokážeš odpustit mě?", zeptal se a já se na něj opatrně podívala. Ve tváři měl utrápený výraz a jen já za to mohla.
"Nialle o to nejde. Já ti to, dá se říct, svým způsebem taky odpustila.", zavrtěla jsem hlavou.
"Tak v čem je teda problém?", nechápal.
"Tady jde o mně. Ty jsi mi to dokázal odpustit, ale já sobě ne. Stydím se ti podívat do očí, protože vím, že jsem ti ublížila. Omlouvám se a i když jsi řekl, že mi odpouštíš, tak já nedokážu odpustit sama sobě.", řekla jsem mu a odvrátila jsem od něj pohled.
Niall chvíli mlčel, ale nakonec přešel ke mně a obejmul mě. Tohle mi opravdu chybělo, ale něco mi pořád říkalo, že si ho nezasloužím.
"Lillian Elisabeth James ty jsi ta nejbáječnější a nejkrásnější holka na zemi a jsi moje všechno. Ty se nemáš za co omlouvat, to já se zachoval jako žárlivý vůl. Miluju tě El a nechci, aby jsme se hádali. Prosím buď zase se mnou a zapomeňme na tohle, co se stalo.", zašeptal mi Niall do ucha a já se zamyslela než jsem mu odpověděla.
"Nialle taky tě moc miluju, ale prostě nemůžu být s tebou dokud se sama sobě neodpustím. Myslím, že by bylo nejlepší, kdyby jsme se na nějaký čas rozešli. Já potřebuju čas a myslím, že ty taky.", řekla jsem nakonec a podívala se Niallovi do očí. V jeho očích byl překvapený výraz, ale ten se během minuty změnil v soucitný.
"Jak chceš El. Dám tu tolik času kolik budeš chtít, ale slib mi, že se jednou k sobě zase vrátíme. Já nedokážu být bez tebe.", řekl mi Niall a já místo odpovědi ho jen políbila a potom od něj pomalu odstoupila.
"Řekni to klukům ty, já nemám tu sílu a děkuju, že máš se mnou pochopení. Slibuju, že jak sama sobě odpustím a budu zase připravená, tak se k sobě vrátíme, ale teď není ten správný čas. Miluju tě Nialle, ale už by jsi měl jít.", řekla jsem ještě a Niall přikývl.
"Taky tě miluju El. Zatím sbohem.", řekl mi Niall, naposledy mě políbil a nakonec odešel. Jakmile se za ním zabouchli dveře, zvezla jsem se po zdi na podlahu a tiše brečela. Nemohla jsem pořád uvěřit, že jsem to udělala.

Je tu už úžasna 50. Kapitola a já bych chtěla moc moc poděkovat všem, co tenhle příběh čtou. Opravdu moc děkuju a doporuču číst dál, protože ještě zdaleka tenhle příběh není u konce. Kdyby jste měli nějaké dotazy na mě nebo na příběh, tak neváhejte a ptejte se. Všem odpovím. ;)