AŽ PO UŠI // Louis Tomlinson FF // DOKONČENÉ ✔

X. /ZÁVĚR/

A máme tu poslední díl! *fanfáry hrají* Chci vám strašně moc poděkovat za každé přečtení, ani netušíte, jak si vašeho zájmu vážím. Zvlášť po tak dlouhé době! Někteří z vás jsou se mnou od samého začátku, což mi přijde neuvěřitelné. Jste boží. Všichni. MÁM TY NEJLEPŠÍ ČTENÁŘE POD SLUNCEM! ♥

SNAD SE VÁM FINÁLNÍ ČÁST BUDE LÍBIT =)

* * * * * * * * * * * * * * * * * *

Škytla jsem a bolestivě se kousla do spodního rtu. Tomu jsem nemohla věřit. Stačila jsem Louiho trochu poznat, nedávalo smysl, že by se snížil k něčemu podobnému. Navíc už to nebyl malý kluk či namachrovaný puberťák. Copak by se celé ty měsíce dokázal přetvařovat? Těžko. Asi měl dobré předpoklady k herectví, ale přece bych musela prohlédnout jeho pravý charakter. Obzvlášť s ohledem na počet hodin, který jsme pohromadě strávili...

Cítila jsem se bezmocná, zahnaná do kouta a ohrožovaná jako vyplašená kořist nelítostného lovce. Spoléhala jsem, že mi srdce prozradí, zda jsem udělala dobře. Ale mlčelo. Tonulo ve stejném zmatku jako já. Ani rozum nebyl sto mi pomoct. Můj mozek si stále dokola přehrával všechna Louiho slova a jel na vlně adrenalinu poháněného nadějí.

Nadějí. V některých chvílích jsem ji nenáviděla.

„Dal bych všechno na světě za to," zamumlal najednou, čímž mě z vlastních nesmyslných úvah vyrval, „abych věděl, co se ti teď honí hlavou. Míhá se ti ve tváři tolik emocí! Ani je všechny nedokážu pojmenovat."

Kousla jsem se do spodního rtu, dlouze vydechla a svým čelem se opřela o jeho. Potřebovala jsem se ho dotýkat. Bála jsem se, že když přestanu, rozplyne se mi mezi prsty jako prchlivá mlha za úsvitu. Vlastně jsem byla z neustálého pochybování unavená. Z ustavičného útěku před možným štěstím. Ano, měla jsem strach. Ale příliš jsem se jím nechala ovládat.

Vždyť... Celý život je jeden velký risk.

Louis natáhl ruce a začal mi jimi něžně přejíždět po zádech. Mé tělo zaplavovala horkost, zatímco podél páteře šplhal mráz. Byla jsem chodící protiklad. Louiho vyznání mě šokovalo i nadchlo. Toužila jsem zůstat a zároveň utéct tak daleko, až se sama ztratím.

„Pamatuješ na minulý týden? V tom výtahu?"

Soustředěně jsem se mračila a pokoušela se uhodnout, kam svými slovy míří. „Oh, myslíš tu přeplněnou kabinu?"

Usmál se a přikývl. „Jeli jsme z kanceláře ředitele, pospíchali jsme tehdy na důležitou schůzku do rádia. V desátém patře se do výtahu ale nacpala obrovská skupina manažerů, nebylo tam k hnutí. Strkali se tak dlouho, až tě postrčili ke mně."

Zrudla jsem při vzpomínce na žár jeho těla, jež jsem cítila i přes šaty a sako.

„Zvedl jsem tehdy ruku, že tě obejmu a přitisknu k sobě, ale tvářila ses tak strašně vyplašeně... Nechtěl jsem tě uvádět do ještě větších rozpaků. Tak jsem se na tebe aspoň díval. A přál si, abys udělala to samé. Abys ke mně vzhlédla. Po celou dobu, co kabina mířila do přízemí."

Oči se mi zalily slzami. Zněl tak upřímně. Měla jsem vůbec právo mu nevěřit?

„Promiň," šeptla jsem v odpověď a náhle si nepřála nic jiného než se mu schoulit do náruče. „Vlastně jsem se snažila jít ti z cesty. Nevěřila jsem, že by sis mě mohl kdy všimnout."

V modrých očích mu probleskla bolest. Pevně mě objal a tvář mi zabořil do vlasů. „Změním to, jak se na sebe díváš, i kdybych neměl do konce života dělat nic jiného. Protože," vzal můj obličej do dlaní a upřeně, naléhavě se na mě zahleděl, „ty si zasloužíš to nejlepší. Zasloužíš si vědět, jak jsi skvělá."

Prsty jsem mu přejela po rtech. Jako bych se snažila ujistit, že je skutečný.

„Nenechám tě nikdy odejít," vydechl tak blízko mým ústům, až mě na nich zašimral jeho dech. V mém žaludku opět odstartovala letka bojových stíhaček. Vibrovalo mi celé tělo, chvělo se a bylo přesvědčené, že celé patří muži naproti. „Když jsem tě konečně našel..."

Neodolala jsem. Tehdy jsem políbila já jeho.

Nával štěstí, jenž se mi rozlil v krevním řečišti, byl tak silný a intenzivní, že se málem nedal snést. Našla jsem poslední dílek svého srdce, jejž jsem tak zoufale postrádala. Ocitla jsem se doma. Všechno zapadlo na své místo.

Život mi dal novou šanci.

„Mimochodem," zamumlal přímo do našich polibků, „co kdybychom si rovnou vyrazili na první opravdový rande?"

„Hm-mm."

Lou se zasmál. Odtáhl se ode mě, vyskočil na nohy a nabídl mi ruku. „Je tu jedno místo, který ti chci ukázat."

Dívala jsem se na něj a uvědomila si, že je tento muž zhmotněním všeho, co jsem si kdy přála. Všech mých snů, pubertálních přání i nadějí. Bez váhání jsem jeho dlaň tudíž přijala.

**** KONEC ****

>ZA PŘÍPADNÉ PŘEKLEPY, NESROVNALOSTI ČI CHYBKY SE OMLOUVÁM, MOHOU SE OBJEVIT...
>>MOC MĚ POTĚŠÍ KOMENTÁŘ! ♥
>>DÁL SE PŘIPOJUJTE NA FACEBOOK, MÁM TAM SPECIÁLNÍ PROFIL A JE OTEVŘEN KAŽDÉMU, KDO SE BUDE CHTÍT PŘIDAT =) Jméno → PetíStories Wattpad