VI.

182 23 1
                                    

Nový díl na horkou letní noc =) ♥ 

* * * * * * * * * * * * * * *

Přesně za půl hodiny jsem vstupovala do příjemného malého podniku s kostkovanými podlahami, jasným zářivým světlem proudícím z obrovských lustrů a širokými stolky ve tvaru gramodesek. Stěny zdobily obrázky známých osobností, jimž dominoval velký portrét Jamese Deana, a z reproduktorů se linuly melodické tóny pecek od Beatles. To místo se mi zamlouvalo. Nešlo o žádný pochybný pajzl či zaplivanou hospodu, tudíž i když jsem normálně podobná místa nenavštěvovala, tam jsem se cítila naprosto uvolněně.

Diane už seděla v boxu v zadní části, a sotva mě spatřila, napřímila se v zádech a nadšeně na mě zamávala.

„Čau kočko," vyskočila na nohy, sotva jsem se k ní mezi ostatními hosty propletla, a pevně mě objala. Překvapivě pevně. Na tak drobnou ženu v sobě skrývala až příliš velkou sílu. „Sekne ti to! Proč tě ale v takovém oblečení vidím poprvé?"

Zasmála jsem se a vklouzla na lavici vedle ní. Pravda, stačila jsem se doma před naší schůzkou převléci, ale jelikož jsem se v oněch květovaných šatech cítila příjemněji, než jsem čekala, pouze jsem je vyměnila za černé s lehce rozšířenou sukní a barevnými ornamenty na rukávech a sundala klobouček. Přišel mi na schůzku do retro podniku až příliš kýčovitý.

„Asi jsem k nim musela sebrat odvahu."

Něžně se pousmála a spiklenecky se ke mně naklonila. „Odvahy netřeba. Máš krásný nohy, koukej je ukázat!"

Zavrtěla jsem hlavou a spokojeně se opřela v zádech. Od rána poprvé jsem v sobě cítila klid a mír. Smíření se sebou samou i světem kolem. Byla jsem přesně tam, kde jsem být měla. Bez kompromisů, bez pochybností. Znovu, jako už tolikrát předtím mě napadlo, že se zřejmě doopravdy všechno děje z nějakého důvodu. Jen ho člověk nemusí hned pochopit, někdy to může trvat i roky.

„Tak jak se máš?" začala konverzačním tónem, když mi servírka donesla sklenici vychlazené Pepsi. „Nějaké novinky?"

Pokrčila jsem naoko ledabyle rameny, ačkoli se ve mně kroutila nervozita. Za což bezpochyby mohla ranní schůzka s Louim. Cítila jsem od ní , že je něco strašně špatně. „Asi ani ne. Jsem teď od rána do večera v práci, Josh mi svěřuje stále víc úkolů a já se moc snažím nic nepokazit. Znáš mě. Nerváček každým coulem."

„Ale zbytečně! Sakra, holka. Kolikrát ti mám říkat, aby ses přestala tak strašně podceňovat? Je v tobě mnohem víc, než sama myslíš."

Rozpačitě jsem sklopila zrak a pokoušela se nevnímat horkost, jež se mi hrnula do tváří.

„Když jsme u toho," přeladila náhle na úplně jinou notu a ve mně zatrnulo, jelikož se mi absolutně nelíbil tón jejího hlasu, „vážně jsi dneska Louimu doporučila, aby tu tvou nafrněnou kamarádku pozval na rande?"

Zakuckala jsem se, jelikož jsem se právě chystala polknout první hlt Pepsi. Diane mě musela třikrát bouchnout do zad, jinak bych se tam pravděpodobně udusila. „Cože?" zasípala jsem, když jsem konečně popadla dech. V krku mě nepříjemně škrábalo, měla jsem neuvěřitelně podrážděné hrdlo. „Jak to víš? Kdo ti to řekl?!"

Zaškaredila se a založila paže na prsou. Okolo nás se změnila atmosféra, náhle byla prodchnutá silnou negativitou. „Zastavila jsem se po obědě ve studiu a narazila tam na nešťastného Louiho. Stačilo se jednou zeptat a všechno mi vyklopil."

„Počkej," zarazila jsem ji zvednutou dlaní a zuřivě bušícím srdcem, „jak to myslíš nešťastného? Co se stalo?"

„Co se stalo? Zeptej se sebe!"

Škubla jsem sebou. Cítila jsem se zrazená a dotčená způsobem, jakým se mnou mluvila. Provedla jsem snad něco? Vypadalo to tak. Nic jsem nechápala, do očí se mi dokonce hrnuly slzy. „Di, já ti teď ale vážně vůbec nerozumím."

Bezradně si povzdechla, lokty se opřela o stůl a pronikavě se na mě zahleděla. „No, to je evidentní." Ironie z jejích slov odkapávala jako med z plástve, k mému hlubokému smutku se tedy přidala ještě bezradnost.

Mrkáním jsem zrádné slzy zahnala a rozhodla se poprvé v životě nepoddat bolesti. Nebyla jsem si vědoma, že bych někomu ublížila či provedla něco neodpustitelného. Diane neměla žádný důvod chovat se ke mně takhle!

Zjevně jí rychle došlo, že jsem naprosto upřímná a za nic se neschovávám. „Počkej, ty to vážně nevíš?"

* * * * * * * * * * * * * * * * *

>>ZA PŘÍPADNÉ PŘEKLEPY, NESROVNALOSTI ČI CHYBKY SE OMLOUVÁM, MOHOU SE OBJEVIT...
>>MOC MĚ POTĚŠÍ KOMENTÁŘ! ♥
>>DÁL SE PŘIPOJUJTE NA FACEBOOK, MÁM TAM SPECIÁLNÍ PROFIL A JE OTEVŘEN KAŽDÉMU, KDO SE BUDE CHTÍT PŘIDAT =) Jméno → PetíStories Wattpad

AŽ PO UŠI // Louis Tomlinson FF // DOKONČENÉ ✔Kde žijí příběhy. Začni objevovat