Tuto povídku jsem nijak neavizovala, nechtěla jsem riskovat, že se mi ji nepovede napsat, a tudíž vás zklamu. To bych nerada =( Takže s ní přicházím teď, když ji mám dokončenou a vím, že přijde finále =D Navíc není nijak dlouhá, bude mít několik částí... Pevně doufám, že se vám bude líbit, že se u ní pousmějete, zamyslíte, uvědomíte vlastní hodnotu. JE PRO VÁS VŠECHNY ♥ Abyste věděly, že jste prostě víc, než myslíte ;o) Nezapomínejte. Vaše štěstí čeká...
MÁM VÁS RÁDA!
Ουπς! Αυτή η εικόνα δεν ακολουθεί τους κανόνες περιεχομένου. Για να συνεχίσεις με την δημοσίευση, παρακαλώ αφαίρεσε την ή ανέβασε διαφορετική εικόνα.
* * * * * * * * * * * * * * *
„Kim, no tak! Prosím!" fňukala mi kamarádka vytrvale do ramene, když jsme seděly v kavárně Starbucks a srkaly svá ochucená laté. Kolem nás to bzučelo jako v úle, prostor pulzoval životem a velkými okny dovnitř pronikaly plaché paprsky podzimního slunce. „Zkus to u Louiho. Zjisti, jestli by mě nechtěl pozvat na rande! Přesvědč ho k tomu!"
Surově jsem se kousla do spodního rtu a věnovala jí křečovitý úsměv. Netušila jsem, jak bych měla reagovat. Nedostávalo se mi slov, skutečně ne. Připadalo mi, že je to celé úplně špatně. Jak jsme se vůbec k podobnému tématu dostaly?
„Prosím!" opakovala stále dokola. „Víš, jak dlouho se mi líbí. Vzpomeň si, co vše jsme si o něm doma ve Francii kdy napsaly. A najednou bum! Jedna z nás ho potká. Ba co víc, dělá v jeho managementu! Kimmie, na tobě závisí moje štěstí. Myslím na něj od doby, cos nás před týdnem seznámila. Ty jeho oči! A ústa! To tetování... Sakra!"
Polkla jsem přicházející vzlyk a neklidně pohodila hlavou. Použila zdrobnělinu mého jména, věděla jsem, že jí na tom moc záleží. Pokoušela jsem se ignorovat bolest, jež se mi jako zhoubná nákaza šířila hrudí, a mrkáním zaháněla slzy, hrnoucí se do mých očí.
„Violo," opáčila jsem s povzdechem, „obávám se, že na něj takový vliv nemám. Vždyť mě prakticky nezná! Nic mě neopravňuje k tomu, abych mu kecala do života. Může mě směle poslat do háje!"
Čekala jsem, že se má přítelkyně zarazí a dá mi zapravdu, že chápavě přikývne a svou žádost vezme zpět, možná se omluví za unáhlenost, nicméně k mému nesmírnému překvapení se nic z toho nestalo. Naopak. Propukla v hurónský řehot. Dokonce se na kavárenském křesílku zhroutila dozadu a ruku si připlácla na pusu, když se po nás ostatní hosté začali pohoršeně otáčet.
„Co je tu k smíchu?" nechápala jsem. Cítila jsem se dokonce lehce pohoršeně. Kulila jsem na ni oči a v hlavě si rychle přehrávala, zda jsem v posledních vteřinách pronesla něco vtipného. Něco, co by mělo mou kamarádku přimět k tak silné reakci. Ale na nic jsem nepřišla.
„Všechno!" vypravila ze sebe mezi jednotlivými nádechy. „Že na Louise nemáš vliv? Ale no tak! On tě poslechne na slovo. A to myslím vážně," dodala, když jsem se začala pochybovačně chichotat. „Neuvědomuješ si to? Když mluvíš, visí ti na rtech. Bere tě jako kamarádku. A kamarádi si přece můžou dohazovat partnery, ne?"
Zavrtěla jsem rázně hlavou a nervózně si prsty vjela do vlasů. Viola mě právě totálně vykolejila. Pomineme-li, že rozhodně neměla pravdu, já si vlastně strašně přála, aby ji měla. Abych pro Louiho Tomlinsona, bývalého člena superpopulární kapely One Direction a nyní zpěváka na sólové dráze a zároveň můj dlouholetý crush, byla víc než jen stážistka v jeho manažerském týmu. Ale stála jsem nohama pevně na zemi. Věděla jsem, že o takové věci si můžu nechat jen zdát. Možná bych prostě měla udělat, oč mě žádá. Jistě se Louimu líbila. Byla přesně tím typem, jenž muže jako on přitahoval. Vysoká, štíhlá, znalá módy a sociálních sítí, zkrátka krásná mladá žena, které svět leží u nohou. Já naproti tomu představovala její přesný opak. Malá, baculatá, tichá a stydlivá. Devětadvacetiletá Francouzka se zálibou v knihách, která miluje psy, koně a ve volných chvílích fotí. Co na mně bylo přitažlivého? Nic... Kdysi jsem sice myslela, že mezi mé přednosti by mohl patřit upřímný úsměv a netypické zelenohnědé oči, ale čím déle jsem se na sebe dívala do zrcadla, tím jistěji jsem věděla, že to vše hravě zanikne v mých oblých křivkách a velikosti 48.
Celý život jsem se prala se svým sebevědomím. Respektive s jeho nedostatkem. Od doby, kdy do mě první dítě na základní škole koplo. Kdy mě nazvalo tlustým prasetem. Dovolila jsem společnosti, aby mi namluvila, že kvůli svým kilům navíc za nic nestojím. Že jsem tím méně člověkem. Ačkoli jsem vyrůstala obklopená milující rodinou a úžasnými přáteli, ty špatné věci ve mně zůstaly. Nevěřila jsem lidem. Bála se. Kráčela světem s hlavou sklepnou a se strachem, co bych v očích kolemjdoucích mohla spatřit. Odsouzení? Pohrdání? Neměla jsem odvahu to zjistit.
„Vkládáš ve mě větší schopnosti, než jaké skutečně mám," zabručela jsem a usrkla ze šálku pomalu chladnoucí lahodné kávy. Kéž bych tak mohla naši konverzaci definitivně ukončit! Unavovala mě. A taky strašně zraňovala.
„Ale no tak," pohodila svými vlasy, „zkus to! Kvůli mně. Protože Louis tě bere, fakt. A upřímně... Vůbec mě to nepřekvapuje. Oblíbí si tě každej. Docela ti to závidím. Já mám pořád ten svůj bitchface, což znamená, že první dojem nedělám nejlepší. A možná ani ten další."
„Violo, to není pravda," podívala jsem se na ni s očima vytřeštěnýma. „Kolikrát už jsem ti to říkala? Vždyť si vezmi, kolik nápadníků máš na všech možných akcích. Jsi všechno, ale určitě ne arogantní slepice, jak o sobě pořád tvrdíš. Jasný?"
Jemně se pousmála a ladně přehodila nohu přes nohu. „Jsi moc hodná, ale já vím svý. A proto bych ti byla moc vděčná, kdybys Tommovi podstrčila nápad pozvat mě na schůzku. Prosím!"
Výmluvy mi došly. Věděla jsem, že pokud jí nevyhovím, nikdy mi to neodpustí. A já ji měla moc ráda, hodně jsme toho spolu prožily, nechtěla jsem o ni přijít. Moje pocity musely opět jednou ustoupit stranou. Já bych u Louiho šanci neměla. Viola bezpochyby ano.
„Dobře," vydechla jsem nakonec poraženě. „Já to nějak nenápadně zkusím."
Nadšeně vyjekla a pak mi skočila kolem krku. Sevřela mě tak silně, až jsem se bála, že mě připraví o všechen vzduch. „Děkuju, Kim! Ještě že tě mám."
* * * * * * * * * * * * * * * * *
>>ZA PŘÍPADNÉ PŘEKLEPY, NESROVNALOSTI ČI CHYBKY SE OMLOUVÁM, MOHOU SE OBJEVIT... >>MOC MĚ POTĚŠÍ KOMENTÁŘ! ♥ >>DÁL SE PŘIPOJUJTE NA FACEBOOK, MÁM TAM SPECIÁLNÍ PROFIL A JE OTEVŘEN KAŽDÉMU, KDO SE BUDE CHTÍT PŘIDAT =) Jméno → PetíStories Wattpad
