Stačí jen pár slov( Solangelo)

Proč máš jeho oblečení?-3

Nico

Ráno jsme se vydali na snídani, já jsem se nemusel ani převlékat proto že jsem usnul v oblečení."Dělej ospalče " houkl na mě Will který čekal až si obuji boty, upřímě se mi na snídani něchtělo, ale musel jsem .

Rozešli jsme se klasicky směr jídelna a já si sedl ke svému stolu, nabral jsem si ktrochu jogurtu s cereáliemi a dal se do jídla.všechno jsem nesnědl.všichni se na mě divně dívali."sakra" řekl jsem když jsem si uvědomil že mám na sobě Willovo oblečení, to bude nejspíš to co je tak zajímá.

Po snídani jsem znovu ulehl na lůžko a nudil se Will mezitím ošetřoval ostatní zraněné .Tak strašně jsem doufal že si za mnou příjde někdo popovídat, i když kontakt nemusím ukrutně se nudím a budu dělat cokoliv jiného než seděl, z toho by mi  za chvilku přeplo.

Will

Po snídani jsem se vydal na oštřovnu na které jsem začal ošetřovat ostatní pacienty,také tam dovedlí dívku asi okolo 12 let ,byla to brunetka docela vysoká na svůj věk, dostal jsem informaci že jí někdo naříznul záda mečem při trénynku, ránu jsem zdezinfikoval ,zašil a obvázal.takhle to pokračovalo až do odpoledne. 

Byla svolána schůzka v jídeně ,samozřejmě tam došel bez mého povolení i Di Angelo."Chceme oznámit že se zítra bude konat boj o vlajku!" Cheirónúv hlas se rozléhal jídelnou, Nico vypadal jak kdyby vyděl ducha , ani se mu nedivím na Boj o vlajku se těší celý rok a teď je na ošetřovně .

 Po schuzi jsem se spolu s Nicem přesunul do ošetřvny. "Wille?" ozval se tázaví hlas od Nicova lůžka."Ano?"odpověděl jsem a hned mi bylo jasé na co se chce zeptat."Mohl bych na boj o vlajku?? prosím" ozval se znovu "Nechce se mi tě tam pouštět kostíku" odpověděl jsem a vydal se k němu.

"prosím" řekl a koukal do stropu."Dobře ale jestly se ti něco stane tak si mě nepřej!"odpověděl jsem a znovu se vydal do vedlejší místnosti."Neboj Solacei" uslišel jsem tluměně při odchodu.

Večer jsem povolil Nicovy procházku , samozřejmě že s mím dohledem :) mohlo být asi kolem 9 hodiny večer a my se vydali k lesu.Sedli jsme si do trávy a koukali na hvězdy , Nico chtěl sice jít do arény trénovat ,ale já mu to nedovolil.Z přemýšlení mě po asi 15 minutách vytrhlo pravydelné oddychování ,Nico je asi o hlavu a půl menší něž já a je hodně hubený, takže mi nedělalo nejmenší problém ho vzít do náruče. Donesl jsem ho zpátky na ošetřovnu a uložil jsem ho do postele, zkontroloval jsem ještě pár spících pacientů a oešel jsem ke svím sourozencům do chaty.

______________________________________________________________________________

už třetí kapitola!! wow tyhle tři jsem napsala za dva dny což u mě není zvykem :)

Doufám že se líbý -pokud jsou tam nějáké nesmysli tak si jich prosím nevšímejte nebo mi dejte vědět a já je opravím .

Kira<3