Stačí jen pár slov( Solangelo)

Ošetřovna??- 1

Nico

Will mě chce nechat 3 dny na ošetřovně pod jeho dohledem,samozřejmně že se mi tam nechce ,pokaždé když na mě mluví nebo mě jako doktor prohlíží a sáhne na mě mám husý kůži.Není to proto že by mě děsil už dlouho se mi líbí, já ale vím svoje, nesmím ho nechat to zjistit .

Z přemýšlení mě vytrhl až Will který mě doveld do ošetřovny a ukázal mi lůžko na kterém budu trávit většinu těch tří dnů." Tak Di Angelo teď jsi pod mou rukou ,  vybal si těch pár věcí co máš vedle lůžka a půjdeme na snídani."řekl s ůsměvem na tváři,jak dokáže být tak optimistický? ptal jsem se sám sebe."Mhm" odpověděl jsem mu a začal s vybalováním mích pár věcí.Will mezitím šel zkontrolovat jiné pacienty a já už jen seděl a čekal až vyrazíme na snídani.Po chvíly Will přišel zpět ." Uh tak co Solacei jdeme  na snídani?" zeptal jsem se ."Ano kostíku jdeme"řekl a na tváři se mu znova objevil ten nádherný široký ůsměv.

Vyšli jsme z ošetřovny směrem jídelna."Nico budu pozorovat co jíš ,jestli nebudeš pořádně jíst prodloužím ti dny na ošetřovně."  řekl Will přísným hlasem"Ale" ..."Žádne Ale prostě budeš pořádně jíst."

Po domluvení se beze slova otočil a vyrazil ke svému stolu, seděla kolem něj hromada jeho sester a bratrů.Já se vydal ke svému stolu, ano  lidi kolem sebe rád nemám ale když jste 90% času sami začne vám pomalu šibat, a já mám pocit že už to nevydržím , všichni sedí se sourozenci jen já jsem u stolu sám a pokaždé se najde někdo kdo se na mě dívá jak kdybych byl nějaké cizokrajné zvíře.Nabral jsem si brambory a trochu vepřového masa asi polovinu jsem zhrnul do ohně a sedl si zpět ke stolu. Hned jak jsem dosedl ucítil jsem  Willův pohled.

"sakra z tohohle se už nevykroutím" zanadával jsem si pro sebe. Hned jak jsem do ůst položil první bramboru udělalo se mi zle. když jsem se zvedl a chtěl jídlo vyhodit Will po mě houkl "Di Angelo ! Dojes to" chtěl jsem prostě odejít ale nad myšlenkou že jestly to nesním tak tohle budu muset trpět déle se mi žaludek zhoupl.Dosedl jsem tedy zpět ke stolu a pomalu jídlo jedl, bylo mi zle  ,strašně jsem doufal že už to budu mít za sebou, když jsem do sebe dostal poslední bramboru z trochou masa zvedl jsem se a vyběhl z jídelny. Ano všichni se na mě dívali jak na blázna ,ale já cítil že jestli si nepohnu pozvracím se.Když jsem vběhl na ošetřovnu zamířil jsem rovnou k záchodům div jsem se tou rychlostí nepřerazil.Za pouhou půl sekundu jsem měl hlavu v záchodové míse a zvracel. Svírali mě neskutečné křeče v břiše a já doufal že moje trápení brzy zkončí.

Will

Když jsem spatřil Nica vybýhajícího z jídelny , zhrozil jsem se, nesnědl snad jídlo a utekl mi? tento nápad jsem hned zamítl po pohledu na prázdný talíř který zůstal na stole. vyběhl jse proto za ním , když jsem vyběhl z jídeny uviděl jsem jak zabíhá do Ošetřovny,když jsem vešel za ním  spatřil jsem jen otevřené dveře od záchodu a sylšel jsem znepokojivé zvuky ,zvracel.

"jsi v Pořádku Niku? zeptal jsem se když jsem ho uviděl nakloněného nad záchodem ." prosím běž pryč nechci aby jsi mě takhle viděl." řekl a já odešel.

________________________________________________________________________________

Ahoj tady Kira, hlásím se s novým příběhem!! ano většina vás je zvyklá na Bowtea fanfikce od mě ..  mě ale teď začal bavit solangelo ship a nemohla jsem si pomoct to napsat.

Narazila jsem také na knihu The Sun and The Star od Ricka rior Dana , strašně bych si ji chtěla přečíst ale není přeložená do češtiny, máte někdo nějaké informace? třeba o tom jestli se překládá nebo bude překládat? nebo jestli někde neprodávají přeloženou vezri? já totiž našla jsen anglicky.

doufám že vás příběh bude bavit.-Kira <3