Kapitola dvacátá první

23 7 4
                                    

Ray seděl ve vlaku a koukal z okna. Až teď si uvědomil, že Sandyho už někde viděl. Pamatoval si ho z dětství - to bylo vše, co věděl. Nevěděl proč, ale spojoval si ho s Rikym.

,,Jak dlouho ještě pojedem?" Zeptal se Ray a položil si hlavu na okno.

,,Chvilku," odpovědel Sandy. Ray na chvilku zavřel oči a čekal, než Sandy řekne, že už budou vystupovat.

<<<>>>

,,Příští stanice Goldcrest." Ozvalo se v rozhlase a Ray okamžitě zvedl hlavu. Že by ho Sandy přece jen odvážel domů?

,,Zde vystupujem," řekl Sandy a pohlédl na Raye, který se jen usmíval, nebot doufal, že jede domů, a že to celé byl pouze nějaký vtip. Když vystoupili z vlaku, Ray začal poznávat místo, kde právě  stál. Stál naproti svému domu. Usmál se a rozeběhl se ke svému baráku. Třeba ještě není vše ztraceno. Třeba to vše byl jen hloupý sen a Void je stále naživu. Třeba je Raven zpět. Třeba je Sandy Rayův otec, který se k němu chce vrátit a Riak pouze lhal. Třeba...

,,STUJ!" Zařval Sandy za Rayem. Ray zastavil. hleděl na okno Voidova pokoje, které bylo v druhém patře. Ve výhledu mu malinko bránilo zábradlí balkonu. Třeba ted Void ležel ve své posteli a přemýšlel, kam Ray zmizel.

,,Voide, jsem tady!" Křikl Ray a stále hleděl na okno. Nikdo nevyšel ven a nikdo ani neodpovídal. Ray chtěl jít směrem ke dvěřím, které byly určitě odemčené. Doufal, že zde Void je, a že na něj čeká. Doufal, že si nemyslí, že je Ray pryč. Tak moc chtěl ted jít za Void do pokoje a vše mu vysvětlit. Tak rád by ho ted objal. Tak rád by ho ted políbil a řekl mu, jak moc ho má rád. Tak rád by ho ted chytil a už nikdy ho nepustil, jenže to nejde. Ne, když ted Rayovi tlapy svírá Sandy. Něco říkal, Ray ale neslyšel co, byl příliš zaneprázdněn přemýšlením nad Void. Určitě tam byl. Určitě na nej čeká. Neodpovídal jen protože spí. Určitě. Musí žít. Prostě musí.

Ray ucítil něco těžkého na svých tlapách a to ho donutilo odvrátit pohled od okna svého kamaráda. Všiml si pout na jeho tlapách a Sandyho naštvaného pohledu.

,,Jdeme." Zavelel Sandy a chytil Rayovo rameno. Začal ho táhnout směrem k paneláku, o kterém si doted Ray myslel, že je opuštěný. Jakmile došli ke dvěřím, Sandy se začal hrabat v kapsách. Vytáhl velký svazek klíčů a odemkl dveře, před kterými stáli. Ray byl příliš zmatený na to, aby vůbec přemýšlel.

,,Vedu nového věžně." Řekl Sandy nějakému chlápkovi a šel, i s Rayem, směrem ke schodům. Došli do asi druhého patra, kde už byly veznice. Ray nasucho polkl a začal si uvědomovat, že toto není jen sen, toto je realita a on bude právě zavřen do vězení za vraždu.

nene nová kapitola :O

469 slov hehehehe

- tvuj tata mikey

V Zajetí Where stories live. Discover now