V Zajetí

Kapitola šestnáctá

Všechno se stalo tak rychle. V jednu chvíli jsem ležel sám na školních záchodech a během pár vteřin dovnitř naběhl Diablo a jeho parta.

Znásilnili mě. Samozřejmě. Věděl jsem, že se to stane. Nevím, co jsem očekával.

Diablo odněkud po té vytáhl nůž a pořezal mi břicho. Odešli a nechali mě tam ležet. Ležel jsem ve vlastní krvi. Nikdo, opravdu nikdo, mi v této chvíli nepomůže. Budu se muset dostat domů sám.

Rozhlédl jsem se kolem sebe. Moje oblečení bylo poházené různě po místnosti. Moje taška byla kousek ode mě. Myslím, že bych tam měl mít svůj mobil, který jsem si nedávno vyžebral. Dobře, i kdybych ho měl, komu bych zavolal? Rodiče mě nechtějí. Teda spíš... máma je mrtvá a otec mě opustil kvůli jiný. Ten hajzl. Až budu starší, pomstím se mu za to!

Pomalu jsem se zvedl ze země. Nohy mne strašně bolely. Měl jsem co dělat, abych se na nich vůbec udržel.

Posbíral jsem svoje oblečení a šel jsem se převléct do kabinky, ač jsem věděl, že sem dnes už nikdo nevleze. Neměl by.

Vzal jsem si batoh a začal jsem se belhat pryč. Pomalu jsem došel na vlakové nádraží, kde jsem zjistil, že poslední vlak mi už ujel. To je zase den. Na chvíli jsem si sedl na lavičku. Všechno mě bolelo a byl zázrak, že jsem sem vůbec došel.

Jenže... co budu teď dělat? Domů se nedostanu, pěšky je to daleko a nemám kde přespat.

Najednou jsem si vzpomněl na někoho, kdo by mi mohl pomoc! Riky!

Začal jsem hledat v batohu mobil. Našel jsem. 5% nevadí. U Rikyho si ho nabiju.

Našel jsem v kontaktech Rikyho číslo a okamžitě mu zavolal.

,,Ahoj Rayi, co potřebuješ?" Zeptal se Riky.

,,Mohl bych u tebe přespat? Nemám se jak dostat domu..." Šeptl jsem se slzami v očích.

,,Co se ti stalo? Zníš strašně." Řekl.

,,Řeknu ti to pak. Můžu u tebe teda přespat?" Zeptal jsem se znovu, jelikož Riky nejdříve neodpověděl.

,,Počkej. Jdu se zeptat rodičů."  Uslyšel jsem, jak si mobil někam položil a odešel z pokoje. Bylo tam ticho. Nesnesitelný ticho. Po chvíli se Riky vrátil.

,,Tak můžeš. Táta se ptal, jestli tě má někde vyzvednout, nebo jestli přijdeš sám." Řekl Riky.

Usmál jsem se. ,,Přijdu sám. Díky." Odpověděl jsem a ukončil hovor. Zvedl jsem se z lavičky a rozešel se pryč z nádraží. Mířil jsem směrem k Rikymu domů.

Já věděl, že mám aspoň někoho, na koho se mohu spolehnout... :D

Původně jsem měl v plánu nechat ho znásilnit znova, ale to by bylo moc krutý-
Njn, Ray a jeho minulost. Anyway, nějak moc jsem si oblíbil Rikyho + se mi strašně dobře teď píšou vzpomínky. A nekomentuju to, že sotva píšu (mám zalepený téměř všechny prsty na obou rukou x'd)

Je 12.8. A 1:05 ráno. Nejdu spát. Nejsem unavenej a až moc se těším na dovolenou :b

472 slov

- Rave