Jen stín nenávisti

36.Kapitola

Měsíce se táhly neobyčejnou rychlostí, až se tomu Jeny sama divila. Od narození malého Harryho byli všichni neustále v tak dobré náladě, že ten čas hrozně letěl. James s Lily se mohli roztrhnout, aby novorozenému synkovi splnili, co mu na očičkách viděli a Sirius jako novopečený kmotr na tom byl podobně. Navštěvovali teď s Jeny Potterovi častěji než kdy dřív a černovláska ho vždycky ráda pozorovala, jak malého Harryho rozmazluje a šťastně se směje na celé kolo, když se zrovna Harry zachechtal jeho povedeným šklebům, které mu předváděl. Jeny už Siriuse dlouho neviděla tak rozradostnělého.A měsíce plynuly dál a dál a štěstí a pohoda se pomalu začaly vytrácet. Harry sice rostl, byl zdravý jako rybička a nic mu nechybělo, avšak jeho rodiče začínali pomalu propadat panice. Situace ohledně lorda Voldemorta se totiž stále zhoršovala a Pán zla byl den ode dne mocnější a mocnější. Jeho stoupenců přibývalo a s nimi i vraždy nevinných mudlů. Fénixův řád měl pěkně na pilno a mnoho jeho členů již padlo za záchranu kouzelnického společenství, nebo z ničeho nic velice podivným a záhadným způsobem zmizeli a už se neobjevili... A Lily s Jamesem dostali opravdový strach. Smrtijedi si totiž už stihli počíhat i na ně. Zaútočili a to hned dvakrát, pokaždé se však mladým Potterovým podařilo uniknout.Jeny seděla zabořená v křesle a pažemi si obepínala kolena. Upřeně, se zachmuřelým výrazem civěla z okna, kde panovala černočerná noc a zuřila divoká bouře. Provazce deště bubnovaly do skla jako děsivá předzvěst něčeho zlého a sem tam oblohu pročísl zářivý blesk. V pokoji se snášela tma a temné stíny se navzájem překrývaly. A Jeny to takto vyhovovalo. Neměla teď náladu vůbec na nic... Už to byly skoro dvě hodiny, co Sirius uprostřed noci spěšně odešel kvůli velmi naléhavé věci z Řádu... Podle všeho se to týkalo právě Potterových a Jeny teď byla jako na trní.Náhle ale ticho pokoje a burácení deště narušilo hlasité PRÁSK a přímo před ní se objevil Sirius s velice ustaraným a nasupeným výrazem.Jeny okamžitě vyskočila z křesla a s bušícím srdcem se ho zeptala: "Tak co se stalo, Siriusi? Co Lily s Jamesem? A malý Harry?"Sirius si svlékl promočený kabát a prsty si prohrábl mokré vlasy. Potom se zamračeným obličejem přešel k oknu. "Není to dobré, Jeny. James s Lily i Harrym jsou sice v pořádku, ale bojím se o ně. Vůbec se mi to nechce líbit... Smrtijedi už je zase přepadli. Přímo u nich doma.""Ach proboha..." hlesla černovláska vyděšeně."Bylo jich šest! Jamesovi se podařilo dva z nich vyřídit a pak se i s Lily a chlapcem přenést pryč, ale bylo to s chlupem. Takovýto útok nikdo nečekal...""Ještěže jsou v pořádku." Vydechla Jeny s nepatrnou úlevou."Teď už ano, jsou u Brumbála v Bradavicích... Prý se jim chystá něco důležitého sdělit... Doufám, že to konečně vysvětlí to, proč se je Voldemort už po třetí pokusil zabít.""Jsem z toho stejně zmatená, jako ty, Siriusi..." povzdechla si Jeny smutně. "Opravdu už se o ně bojím. Za posledních pět měsíců je to již potřetí...""No právě! Copak se dá v takovémto prostředí vychovávat dítě?" soptil Sirius a dalo mu velkou práci, aby dokázal udržet klidný hlas. Jeny věděla, jak moc mu na Jamesovi a Harrym, samozřejmě i Lily, záleží. Byli jeho jedinou rodinou a James pro něho byl doslova bratrem... I Jeny o ně měla také strach. Zlo stále sílilo a člověk už se skoro bál vyjít i na ulici.Sirius si nakonec zhluboka povzdechl, jako by se tím ze sebe snažil shodit všechny ty starosti a tíhu. S odevzdaným úsměvem k Jeny přistoupil a chytil ji za ramena."Mrzí mě to, lásko, ale budu tě muset ještě na chvíli opustit... Nechci tě tu nechávat samotnou, ale Brumbál chce, abych za nimi do Bradavic přišel taky. Nejspíš se bude jednat o něco důležitého, jinak by s tím tolik nenadělal...""No, co se dá dělat... Hlavně buď opatrný!"Sirius se unaveně pousmál, načež ji k sobě přitiskl a pevně objal. Jeny ho jen nerada pouštěla; Black, který se vzepřel rodu byl pro pomstychtivé smrtijedy také velice lákavým cílem...Nakonec se k ní naklonil a krátce, avšak vášnivě ji políbil. Pohladil ji po tváři, popadl svůj kabát, který si rychlým pohybem hůlky vysušil a s opětovným PRÁSK byl pryč.oooOooo"Ššš... no tak, jen klid, zlatíčko... ššš..."Harry hlasitě plakal a vřeštěl jako by ho na nože braly, přičemž se ho zoufalá Lily snažila ze všech sil utišit a ukolébat. Seděla teď v Brumbálově pracovně a pohupovala sotva ročním miminkem ze strany na stranu. V obličeji přitom byla bledá jako stěna a pod očima měla temné kruhy. James přecházel sem a tam, nervózně i nevrle u toho dupal a funěl jako rozzuřený býk. Lily se snažila uklidnit i jeho, ale bylo to marné, takže to po několika nezdařilých pokusech vzdala.Dnes měli oba opravdu namále. Smrtijedi vtrhli k nim domů zcela nečekaně, uprostřed noci a bylo jen štěstí, že má Lily za manžela tak pohotového a vynikajícího kouzelníka. Ovšem události posledních dnů jí jistě dlouho nedají spát..."Budeme si muset najít nový dům..." zabručel zničehonic James. "Aby nás už nenašli... I když Voldemort si nás najde všude..." trpce se ušklíbl, přičemž nepřestal pochodovat z místa na místo."Jamesi, prosím." Okřikla ho Lily prosebně a významně přitom pohlédla na Harryho, který už se konečně utišil. Dvanácterák si nakonec jen nasupeně povzdechl, načež k manželce konejšivě přistoupil a políbil ji do vlasů."Konečně už zavřel pusu."pousmál se a Lily přikývla. Odtáhl jí pramen rudé hřívy z ramen a pohladil ji po hebké pokožce. "Neboj se, zlato, však mi to nějak vyřešíme. Zvládneme to, to ti slibuju. Nakonec všechno dobře dopadne. Nedovolím, aby se vám něco stalo..."Lily mu láskyplně stiskla dlaň a jen se na něho dojatě usmála. Ale strach ji neopouštěl. Avšak neměla strach o sobě, nýbrž o Jamese a Harryho. Představovali pro ni celý svět, žila jen pro ně a neuměla si představit, že by to mělo být jinak.Ale to už se konečně objevil Brumbál. Vešel dovnitř s hluboce zahloubaným výrazem, ale jakmile oba mladé a ustarané manžele spatřil, zeširoka se usmál."Rád vás zase vidím, i když by to bylo mnohem příjemnější za jiných okolností." Pronesl svým nekonečně laskavým hlasem a usedl za svůj stůl. Pohled jeho bystrých očí mu okamžitě spočinul na Harrym v Lilyině náruči."Ahoj, Harry, tys nám ale vyrostl, viď?" zašvitořil a chlapec na něho vykulil své velké smaragdově zelené oči po matce."Tak proč jste si nás zavolal, Brumbále?" nevydržel to netrpělivý James. "Řeknete nám, co se to tady děje?""Ach, ano, ano... Jistěže, Jamesi." Pokýval ředitel zasmušile hlavou a lokty se opřel o stůl. "Nejprve bych se chtěl ale ujistit, že jste všichni v pořádku..."Lily vděčně přikývla. "Ano, děku-""Měli jsme štěstí, ale příště už bychom ho mít nemuseli." Skočil jí James neurvale do řeči. "Proto potřebujeme vědět, o co jde, Brumbále. Něco se jistojistě děje, jinak byste si nás sem takhle naléhavě nezavolal.""Jako vždy ti nic neunikne, Jamesi, viď?" usmál se Brumbál a v modrých očích za půlměsícovými brýlemi se mu zajiskřilo. "No dobrá tedy." Uvolil nakonec a Lily se začala obávat, co z něho vyleze."Snad se na mne nebudete hněvat, že s tím přicházím až teď. Ale nechtěl jsem vám přidělávat zbytečné starosti, dokud jsem si nebyl úplně jistý. Přece jen děti byli tři a já netušil, koho si vybere. Ale nyní se to již zdá zcela jasné, takže...""O čem to sakra mluvíte?" přerušil ho James nechápavě. I Lily se tvářila dost zmateně."O věštbě, milý Jamesi." Odpověděl Brumbál tiše a upřeně přitom pozoroval jejich udivené a zcela zmatené obličeje. "Před necelým rokem byla vyřknuta věštba, jež předpověděla pád Pána zla."Lily si vyměnila vyjevený pohled se svým mužem."Co- cože?" vysoukal ze sebe nakonec James zaskočeně."Ach, ano. Je to tak. Byl jsem jí náhodným svědkem. A její původní znění mám... tady." Usmál se a ukázal si hůlkou na hlavu. Poté vstal a z velké černé skříně v rohu vyndal jakousi mísu s vlnícím se, stříbřitě zářícím obsahem. Položil ji na stůl před Lily a Jamese a hůlkou do třpytivého obsahu žďuchl, až se tekutina divoce rozvířila."Myslánka...?" vydechla Lily užasle."Přesně tak." Usmál se Brumbál a v ten okamžik se z mísy vynořila perleťově zářící mlhavá postava vychrtlé dívky až po nos ověnčené nespočtem tlustých šál a šátků. Na očích jí seděly ohromné brýle a celkově se dost podobala jakémusi velkému lesklému hmyzu. Lily s Jamesem na ni jen udiveně civěli. A pak postava promluvila chraplavým, hrdelním hlasem:"Příchod toho, v jehož moci je porazit Pána všeho zla, se blíží... narodí se těm, kteří se mu již třikrát postavili, na samotném sklonku sedmého měsíce roku... ...a Pán zla ho poznamená jako sobě rovného; on však bude mít moc, jakou Pán zla sám nezná... proto jeden z nich musí zemřít rukou druhého, neboť ani jeden nemůže žít, jestliže druhý zůstává naživu... Ten, v jehož moci je porazit Pána všeho zla, se narodí, až sedmý měsíc bude umírat..."Nastalo hrobové ticho a perleťová postava se zanořila zpátky do Myslánky. Brumbál se zadíval na oba zděšené manžele s chápavým výrazem ve vrásčité tváři.Lily zalapala po dechu. "Tak tohle byla ta věštba... A vy nám chcete.... vy nám chcete říct, že...""Že ten, v jehož moci je porazit Pána zla, je váš Harry. Ano..."Lily zamrkala, aby potlačila náhlé slzy a s úzkostí pohlédla na svého milovaného synka. Sledoval ji stejnýma očima, které každé ráno vídala v zrcadle, a zcela klidně si přitom cumlal palec. A vtom se James sesypal do křesla vedle ní. Očividně byl ve stejném šoku, jako ona."Ale počkat..." vysoukal ze sebe nakonec co nejpevnějším hlasem dovedl. "Ta věštba přece ještě nic neznamená. Nemusí se naplnit a už vůbec se nemusí týkat právě Harryho!""Kéž by to byla pravda, Jamesi, ale bohužel mám ten pocit, že už se začíná plnit..." opáčil ředitel. "To vysvětluje ty náhlé útoky smrtijedů. A vy jste jim již třikrát vyvázli. A na konci července se narodili jen tři jediné děti...""Tři?" chytila se toho hned Lily."Ano, tři. Váš Harry, Nevile Longbottom a Sarah Edithonová.""No ovšem, Nevile se vlastně narodil dva dny po Harrym..." Vzpomněl si James."A Nikyina Sarah ráno toho samého dne, jako Harry..." doplnila nepřítomně Lily. "Pak tedy nechápu, proč by se ta věštba nemohla týkat někoho z nich?""Tak jsem také uvažoval." Usmál se Brumbál. "Proto jsem také tak dlouho čekal, než jsem o ní někomu z vás řekl. Ale nyní již není pochyb. Pán zla ho poznamená jako sobě rovného... Tak to znělo. Sice ještě nevím, co tím poznamenáním má být, ale je jisté, že to znamená, že si Voldemort svého protivníka sám vybere. Aniž by si toho byl vědom... A útoky smrtijedů jasně signalizují, že si vybral právě Harryho."