Jen stín nenávisti

28.Kapitola

"Drahoušku, vstávej!""Ještě ne, mami..." zabručela Jeny rozespale a přetáhla si peřinu přes hlavu. Matka ji z ní ale nemilosrdně strhla."Dnes začínáš v nové práci, tak si pospěš." Nařídila přísně a Jeny sebou prudce trhla. Cože? Práce? Dnes? Kolik je hodin?"Kolik je hodin?" Vyřkla svou myšlenku nahlas."Dost času na to, aby ses připravila, zlato. Tak už vstávej." Řekla paní Leandrová a odkráčela pryč. Jeny si promnula oči a už byla na nohou. Dneska nastupuje v knihkupectví U Veversyslů. A bude pracovat jen několik metrů od Lily! Celá nadšená se šla umýt a obléct...V půl sedmé už se loučila s rodiči, upravená a natěšená, a vzápětí se přemístila k Lily před dům. Rudovláska zrovna vycházela ve."Jasně mami!""... a víš to určitě, Lily?" To byla paní Evansová, vyprovázela ji ze dveří."Ano, James mě vyzvedne.""No dobře, tak zatím ahoj.""Ahoj!"Paní Evansová konečně zmizela a Lily se vrhla k Jeny. "Už jsi tu? Jsi přesná." Zubila se na ni."Jasně, už se těším. Tak můžeme?" Optala se kamarádky a ta jen přikývla. Na to se obě dívky chytily za ruce a přemístily se rovnou do Příčné ulice. Byla plná mumlajících a hlaholících lidí i po ránu a dívky se ihned vydaly k malému domku zastrčenému mezi dvěma velkými obchody s famfrpálovými potřebami."Tak, tady to je." Oznámila Lily zvesela a pohlédla na bílý krámek s výlohou plnou knih. Nad vchodem vysela velká cedule: Knihkupectví U Veversyslů."Jsem trochu nervózní." Přiznala Jeny a Lily se uculila."To zvládneš, já budu hned tady přes ulici, vidíš? Kdybys něco potřebovala..." a ukázala na velkou lékárnu za jejich zády."Tak v tom případě už jsem klidná." Usmála se Jeny a vstoupila do knihkupectví. Byla to prostorná budova se spoustou uliček, zahýbajícími za roh a plných velkých regálů s knihami. Vznášela se tu vůně suchého dřeva a jehličí, což Jeny přišlo velmi zvláštní, ale krásné. Zhluboka se nadechla. Skrz výlohu i malá okna u stropu sem dopadalo jasné sluneční světlo a celá hala měděně a zlatavě zářila. Za pultem si Jeny všimla baculaté dívky, jak sedí pohodlně uvelebená ve starém křesle a čte nějakou velmi tlustou knihu. Jinak tu nikdo nebyl. Žádní zákazníci. Jeny k dívce nesměle přistoupila."Dobrý den, přejete si?" Vyskočila okamžitě dívka, jakmile si Jeny všimla."Ehm, ano, já jsem tu kvůli tomu místu-""Á, no jasně!" Zvolala dívka a mávla rukou. Vypadala velmi sympaticky, měla kulatou, ale pohlednou tvář, dlouhý nos a velké, jasné oči modré jako studánky a vlasy hnědé jako kaštan a zapletené do dvou rozverných copů. Vesele a energicky se na Jeny zubila. "Už jsem tě čekala! Ty budeš Jeny, viď?""Ano." Odpověděla Jeny poněkud zdráhavě."Já jsem Lusyl, těší mě!" Divoce jí potřásla rukou. "Prozatím mi tu budeš pomáhat jako pomocnice. Všechno ti tu ukážu a vysvětlím, abys věděla, jak to tu chodí. Zatím tady ještě nikdo není, ale jinak míváme dost rušno.""Dobře, už se nemůžu dočkat!" Usmála se Jeny."Jo, Lily mi říkala, že miluješ knihy." Mrkla na ni Lusyl a už ji vedla někam mezi regály. A Jeny koulila oči do všech stran. Toto knihkupectví se víc než vyrovnalo Bradavické knihovně. Nacházely se tu nejrůznější svazky knih, od těch nejtenčích až po ty nejtlustší. Lily si připadala jako v ráji."Takže ty se s Lily znáš?" Optala se dívky."No jo. Zrovna nedávno mi ochotně pomáhala vybrat lék proti lupeničkám, však víš, jak je to nepříjemný, když se ti udělaj. A tak nějak jsme se seznámily. Skvělá holčina.""Jo, to je." Přisvědčila s úsměvem Jeny. Lusyl jí ukazovala vše, co bylo potřeba a Jeny ji horlivě naslouchala a hltala každé její slovo. Potom jí dívka řekla co a jak u pokladny a kdyby zákazníci potřebovali s něčím poradit, že jim musí být vždy nápomocna.Během dne se tu opravdu začali objevovat lidé. Čarodějky a kouzelníci přicházeli a zase odcházeli s novými knihami a Jeny připadalo, že si zatím vede docela dobře. Občas někomu poradila, kde co hledat a o čem která kniha asi tak je, jelikož většinu už sama četla, a tato práce se jí opravdu velmi líbila.A takhle to šlo celý týden. Jeny byla ráda, že se mohla zabavit a zvlášť něčím, co ji opravdu bavilo. Nemyslela tak na Kelyninu smrt ani na lorda Voldemorta. O pauzách chodila navštěvovat Lily a společně chodily i na oběd. Také se spřátelila s Lusyl, která většinou vyrážela obědvat s nimi. Sirius s Jamesem teď trávili většinu času ve Fénixově řádu a Jeny měla o Siriuse stále větší strach. Zlo narůstalo, počet nezvěstných se zvětšoval a vraždy přibývaly. Fénixově řádu se dařilo několik málo smrtijedů nachytat při činu, dokonce jich několik i poslat do Azkabanu. Avšak ti nejhorší z nich byli příliš mazaní, než aby se nechali chytit. A Sirius stále tvrdil, že si je jistý, že mezi Voldemortovi nejvěrnější přisluhovače patří jeho sestřenice, Bellatrix Blacková. Ovšem ani na tu zatím ministerstvo ani Řád nic neměli. Navíc se začalo proslýchat, že si má brzy brát Rudolfuse Lestranga.Jeny už také konečně navštívila Siriusův byt, dosti malý a s dosti velkým nepořádkem, ale jinak celkem útulný. Navíc Sirius se vždy před její návštěvou snažil celkem neúspěšně uklidit. Lily si jí také stěžovala, že se James poslední dobou chová divně. Je prý nějaký tajemný a Lily měla podezření, že něco kuje. Vyptávala už se Siriuse, ale ten dělal, jako že je ten nejsvatější ze všech svatých, čímž Lily ještě utvrdil v tom, že James opravdu něco chystá. A za jejími zády!"Vím to jistě!" Říkala právě Lily své kamarádce o polední pauze. Obě seděly v malé restauraci v centru Příčné a po vydatném obědě dopíjely kávu. "Něco přede mnou tají, Jeny. Poznám to!""Možná se ti jen zdá. Nebo třeba jen plánuje, co ti koupí k narozeninám." Snažila se ji umírnit Jeny."Narozeniny mám až za tři měsíce." Utrousila Lily chladně."Tak chce být jen důkladný.""Prosím tě, Jeny, tomu sama nevěříš.""No dobře." Pokrčila rameny černovláska. "Tak to z něho budeš muset vymlátit.""To nepomůže. Facky na něho nezabíraly ani na škole." Zamračila se Lily. "Ptala ses na to Siriuse? Co ti řekl?""Vyhýbá se odpovědi, když se ho na to vyptávám. A je fakt, že se chová divně a snaží se to pokaždé zamluvit.""No vidíš!" Vypískla Lily vítězně. "Já to věděla.""Hm, možná máš pravdu." Připustila váhavě Jeny."Ovšem, že mám pravdu." Praštila Lily hrníčkem do stolu. "Poznám, když přede mnou něco skrývá."Po obědě se dívky zase rozešly každá za svou prací. Jeny zrovna seděla spokojeně zabořená ve starém křesle a prolistovávala jednu ze zvláště starých knih. Lusyl pobíhala mezi regály a vracela pomíchané knihy na svá místa. V krámu se pohybovalo jen několik málo lidí a prohlíželi si knihy.Už se blížil večer, venku se začalo smrákat a do místnosti dopadaly poslední zbytky slunečních paprsků. Náhle zacinkal drobný zvoneček, jako znamení toho, že vchází další zákazník. Jeny vzhlédla od knihy a srdce se jí málem zastavilo úlekem. Ve dveřích stál Lucius Malfoy a se samolibým úsměškem k ní zamířil."Ale, ale, ale." Pronesl povýšenecky. "Kohopak to tu máme?"Jeny vstala, celá zkoprnělá, v ústech měla náhle sucho a hrdlo stažené děsem. Tak dlouho tohoto muže neviděla. Už opravdu začínala věřit Siriusovým slovům, že jí dá pokoj. Že teď už bude všechno dobré.Malfoy se opřel o pult a rozhlédl se po knihkupectví s pohrdavým úsměvem. Jeny věděla, že tu není náhodou. Lidi, jako Malfoy, nechodí do obyčejných a prostých knihkupectví, aby si koupili encyklopedii nebo pohádku."Dlouho jsme se neviděli, viď, krasotinko?" protáhl se zlověstným úšklebkem. Oči mu plály krutostí a chtíčem. Světlé vlasy měl svázané v ohonu a celý byl zahalený do drahého, černého pláště. Upřel na ni svůj ledový pohled a Jeny zamrazilo."Co tady chceš?" Vysoukala ze sebe přiškrceným hlasem."Hm, nebo lépe řečeno tys mě dlouho neviděla." Pokračoval a její otázku jakoby přeslechl. Jeny neměla tušení, co myslí tímtys mě dlouho neviděla, ale v tuto chvíli jí to nepřipadalo důležité. Nedokázala se na nic soustředit. Před očima se jí náhle zobrazila tmavá a temná chodba, bez světla, tichá a zlá. A v dáli slyšela kroky. Přibližující se kroky, jež vzápětí utichly. A potom se objevila jeho ruka, tvrdá a surová. Vzpomněla si na večer o Křiklanově večírku. Na večer, kdy ji Malfoy nelítostně zmlátil."Co tady chceš?" Zopakovala pevnějším hlasem. Lucius se zazubil, avšak jeho oči zůstávaly chladné."Přišel jsem tě navštívit. Jakpak se ti vede?" Zahlaholil falešně sladkým hláskem."Dobře. Tak už můžeš jít." Odsekla Jeny dřív, než se stihla zastavit. Malfoyovy oči ztvrdly. Naklonil se k ní přes pult a ona instinktivně ucukla."Pozor, beruško," zasyčel. "Ten tón a slova by se ti mohla vymstít.""Mám práci, Malfoyi." Řekla rozechvěle a odvrátila od něho zrak."To já taky, a přece jsem si na tebe našel čas." Šklebil se tím svým povýšeným stylem. "Jsi ještě přitažlivější než dřív. Až je tě pro toho krvezrádce škoda.""Jak se má manželka?" Opáčila Jeny chladně. Malfoy se ušklíbl."Vidím, že tě Black informoval.""Paní Malfoyové by se ani nelíbilo, jaký tu se mnou vedeš rozhovor.""Můžeš mi věřit, krasotinko, že mně je srdečně jedno, co se komu líbí nebo ne." Poznamenal a uhladil si vlasy. "To já jsem doma pánem. Žena musí poslouchat.""Nejednou je mi Narcissy líto." Prohlásila Jeny se znechucením. Stach pomalu vystřídával odpor."Ještě ráda bys byla na jejím místě." Zašeptal Malfoy a opět se k ní naklonil, aby ji vzápětí chytil za zápěstí. Tak, aby to nikdo neviděl, a Jeny se mu marně pokoušela vysmeknout. "Hned bych tě udělal svou ženuškou, kdybys nebyla jen obyčejná mudlovská šmejdka. Se mnou bys zažila opravdové uspokojení, to mi můžeš věřit. Ne, jako s tím krvezrádcem.""S tebou bych zažila leda tak žaludeční nevolnost.""Pozor na jazyk, květinko." Zavrčel a stiskl jí ruku, až Jeny tiše sykla. Nakonec ji přece jen pustil, narovnal se a upravil si kabát. Nikdo si ničeho nevšiml. "Však jednou budeš litovat, že ses ke mně nezachovala lépe. Ale to už bude příliš pozdě, má sladká krásko. Řada nakonec přijde na všechny nečisté. Pán zla nezná slitování." Upřel na ni přehnaně lítostný pohled. "A já taky ne." A s tím odkráčel pryč.Jeny zůstala stát na místě jako přimražená. Srdce jí zběsile tlouklo a krev jí bušila ve spáncích. Zhroutila se do křesla, když k ní přispěchala Lusyl."Víš, kdo to byl?" vyhrkla vytřeštěně. Jeny jen lehce zavrtěla hlavou, stále v omráčení. "To byl Lucius Malfoy!" Vypískla Lusyl vzrušeně. "Co ten tu pohledával? Bavil se s tebou, co ti říkal? Ty se s ním znáš?""Dá se to tak říct..." zamumlala Jeny nepřítomně."Lidi jako Malfoy není dobré znát." Poznamenala Lusyl důležitě. "Není ti nic?""Ne-ne." Řekla Jeny tiše s pohledem upřeným do prázdna. Lusyl si ji ještě chvíli měřila znepokojeným pohledem, ale potom zmizela zpět mezi police. A Jeny se pokoušela vzpamatovat.