Jen stín nenávisti

13.Kapitola

Dva týdny uplynuly jako voda a byl tu listopad. Venku stále chumelilo a mráz přituhoval. Bradavické pozemky byly pokryté silnou pokrývkou zářivého sněhu, jenž se stříbřitě třpytil pod dopadem zimních slunečních paprsků. Blížily se Vánoce.Sirius se marně pokoušel promluvit si s Jeny. Pokaždé, když se spolu alespoň chvíli normálně bavili a on nenápadně zavedl řeč na onen polibek na ledu, Jeny ho buďto začala okázale ignorovat nebo to celé skončilo hádkou. Siriuse to dost trápilo. Nemyslel na nic jiného než na ni. Měl jí plnou hlavu, jeho myšlenky se nezaobíraly ničím jiným, nežli jí. Teď už konečně věděl jaké to je trápit se kvůli nějaké dívce, trápit se kvůli lásce. Nevěřil, že by se mu mohlo něco podobného stát. Nevěřil na lásku, nevěřil, že by se ON mohl někdy zamilovat. Ale osud ho vyvedl z omylu. I jeho potkala láska a úplně mu zamotala hlavu. Jediná dívka, do které se kdy zamiloval, ho neustále odmítá. Tisíce jiných dívek by mu okamžitě padly k nohám, ale ona ne. Ta, na které mu opravdu záleží, mu nevěří a nechce ho.Byl večer a čtveřice kamarádů seděla ve společenské místnosti a vesele debatovala."... stejně je to zvláštní, Náměsíčníku." Usmíval se James a nevěřícně přitom kroutil hlavou. "Že zrovna ty randí s Gonitelovou! Dyť ta holka chodila s Tichošlápkem a najednou začala balit tebe... to je trochu divná kombinace, nemyslíš?""Keli říká, že Sirius byl jen velký a zoufalý omyl, s obrovským nadutým egem a záletnickými sklony." Odvětil spokojeně Remus, načež se všichni kluci kromě Siriuse rozesmáli. "Promiň, Tichošlápku." Dodal ještě Remus a pokrčil rameny. "Jen tlumočím, co mi říkala Keli.""Jak vtipné." Utrousil Sirius a zašklebil se. "Doufám, že se spolu na můj účet bavíte dobře.""Docela jo. Keli má na tebe spoustu velmi zajímavých názorů. Vždycky se nestačím divit, co se na tebe všechno nedozvím." Dobíral si ho dál Remus, přičemž se James s Peterem stále pochechtávali. Sirius se zaškaredil."Hele, ať si radši Gonitelová dává pozor na tu svou pěknou pusinku, já bych ti totiž taky mohl vyprávět spoustu zajímavých věciček.""Vážně? A jaké třeba?" vyhrkl hned Remus nedočkavým hlasem."Jo, no tak, Tichošlápku, povídej!" pobízel ho James a Sirius se zatvářil nad míru důležitě."Tak třeba: věděli jste, že ve skutečnosti je zrzka?""Cože?" vypálil udiveně James a Remus vytřeštil oči."Jo. Když jsme spolu chodili, našel jsem u ní jednu její fotku, kde má úplně rezavý vlasy!! A navíc rovný. Vypadala fakt strašně." Šklebil se Sirius, načež James povytáhl obočí."Mě se líbí zrzky! Zrzavý vlasy jsou krásný...""Jo, ale ona neměla tak pěkný rudý vlasy jako Evansová, Dvanácteráku. Měla je prostě úplně rezavý, jako zrezlý železo. No fakt hrůza. To Evansová má jasně ryšavý až rudý vlasy, ale Gonitelová měla prostě totálně úděsný číro.""No ale teď je blondýnka a je moc krásná. A mě by se líbila i kdyby měla vlasy třeba zelený!" prohlásil pyšně Remus, přičemž Sirius jen stočil oči v sloup."Ty chceš snad říct, Tichošlápku, že by ses na Jeny vykašlal, kdybys zjistil, že ve skutečnosti je zrzka? Nebo kdyby se obarvila na modro nebo kdyby přibrala 30 kilo nebo-""Nojo nojo!" zarazil Remův proslov Sirius. "Jasně, že nevykašlal! Nikdy bych nevěřil že něco takovýho řeknu, ale: je mi jedno jak vypadá. Zamiloval jsem se do ní proto, jaká je uvnitř...""To je stejně neuvěřitelný..." žasl James, přičemž se na Siriuse přiblble uculoval. "Tak náš veleslavný Cassanova se nám doopravdy zamiloval... A zrovna do holky, do který bych to nikdy neřekl! Já tomu pořád nemůžu uvěřit...""No... já taky ne." ušklíbl se Sirius a zastrčil si pramen černých vlasů za ucho."Dyť už bylo na čase, aby se Sirius taky konečně zamiloval." Prohlásil Remus. "Říkal jsem si, kdy se asi objeví ta, která si získá to jeho nespoutané a splašené srdce. Jeny k tobě perfektně sedne, Tichošlápku.""Hmm..." zabručel Sirius podrážděně. "Akorát, že mě nechce. Můžu se přetrhnout a ona mě totálně ignoruje.""A ty se jí divíš? Tak si uvědom jakou sis tady na škole založil pěknou pověst, ty náš záletníku." Uchechtl se Remus, ale když viděl kamarádův zkroušený výraz, povzbudivě ho poplácal po rameni. "Já si nemyslím, že tě Jeny nechce, Tichošlápku. Jen se bojí si tě k sobě pustit. Pochop ji. Ještě s nikým nechodila a najednou se o ni zajímá největší hezoun školy. Je vystrašená a navíc má strach ti uvěřit. Bojí se, že ji zklameš, že potom kvůli tobě pude trpět jako všechny před ní.""Ale to by se nestalo! Vždyť já ji fakticky- já jí vážně- já jí- já... já jí fakt- ty víš co.""Vždyť ty to ani nedokážeš vyslovit, Siriusi!" pokáral ho šokovaně James, načež se musel pobaveně zachechtat. Sirius po něm šlehl popuzeným pohledem."Neumím říkat takovýhle věci. Nejde mi to. I když to tak cítím, nedokážu to říct." Zabručel nevrle."Však se to časem naučíš." Chlácholil ho Remus. "Ale budeš se holt muset pořádně snažit, jestli si chceš Jeny získat.""Jo a měl by sis máknout, protože ty baby tady začínaj bejt fakt nesnesitelný." Poznamenal otráveně James. "Dneska ráno mě zase přepadly nějaký dvě šesťačky a ptaly se mě, jestli je fakt pravda, že chceš chodit s Leandrovou. A když jsem jim potvrdil, že jo, málem mě zavraždily pohledem. Řeknu ti, kámo, někdy z nich jde fakt strach.""Se ti to říká, když máš Evansovou už skoro v hrsti." Ušklíbl se Sirius, přičemž se James zasněně zaculil."Jo... vypadá to fakt dobře... už na mě skoro vůbec neječí, jen se pořád usmívá... je tak úžasná..."Sirius se musel při pohledu na svého zamilovaného nejlepšího kamaráda usmát. "Fakt ti to přeju, brácho. Už bylo na čase, aby ti padla k nohám.""Ách jo." Ozval se najednou Peter. Všichni se na něj zaskočeně obrátili. "Když já chci, aby mě Ilonyová taky milovala. Co se jí na mě nelíbí? Mám všechno, co si může každá holka jen přát.""Jo jasně, Červíčku. Jsi ztělesnění dokonalého muže." Uchechtl se Sirius."Taky si myslím!" přikývl rázně Peter, přičemž se všichni hlasitě rozřehtali. Jen Peter nechápal, co je tady k smíchu. "Včera jsem jí dokonce nabídl mé oblíbené karamelové bonbony a ona je klidně odmítla. Co mi podle ní asi tak chybí, že mě nechce?""Nooo..." protáhl James a nahodil vážnou tvář, přičemž se Sirius i Remus museli hodně přemáhat, aby nevyprskli smíchy. "Co ti asi tak může scházet... hmm... že by mozek? Nebo rozum?""A nebo mu naopak něco přebývá, nemyslíš, Dvanácteráku?" přidal se Sirius přidušeným hlasem jak se snažil zadržet příval smíchu."Taky pravda, Tichošlápku." Přitakal James."A co my přebývá?" nechápal Peter."No, možná nějaká ta kila, Péťo." Podotkl James a soucitně ho poplácal po zádech. Peter se zatvářil nejdříve zmateně a potom dotčeně."Víš co znamená slovo dieta, Péťo?" zeptal se s nevinným výrazem Sirius a Peter jen zakroutil hlavou, načež všichni tři kamarádi propukli v hlasitý smích."Tak to se pak nesmíš divit, že tě Ilonyová nechce."Najednou se otevřel vchod a otvorem Buclaté dámy vešly čtyři rozesmáté kamarádky. Když si všimly civějících kluků zamířily k nim."Nazdárek pánové." Pozdravila zvesela Keli, přičemž mrkla na Remuse."Reme, půjdeš se mnou do knihovny?" zeptala se Jeny s milým úsměvem."Já s tebou klidně půjdu, Leandrová!" předběhl v odpovědi Rema Sirius."Tebe jsem se neptala." Odsekla s klidem Jeny a opět se zadívala na Remuse."Jo, jasně že půjdu, Jeny." Usmál se na ni a vstal."No tak já jdu." Prohlásila Keli. "Ale už se těším na zítra, Reme.""Jdu s tebou, Kel." Zvolala Niky a unaveně zívla. Obě dívky se vydaly do dívčích ložnic. Jeny s Remem zamířili do školní knihovny, takže ve společence zůstali jen James, Sirius, Peter a Lily."No, tak já taky jdu. Dobrou noc." Oznámila Lily a chystala se ke schodišti k ložnicím, když vtom ji James zastavil."Evansová! Počkej ještě chvíli."Lily se nechápavě zastavila, přičemž k ní James poněkud nervózně přiskočil. Sirius s Peter celou scénu se zájmem sledovali v pohodlí měkké pohovky."Ehm- zítra se jde do Prasinek." Začal nejistým hlasem James a Lily konečně svitlo."Ano, no a?" usmála se na něj svatouškovsky a záměrně předstírala, že absolutně nechápe, o co mu jde. Přitom moc dobře věděla, že ji chce do Prasinek pozvat."No, a já si říkal... no... jestli bys tam třeba nechtěla jít se mnou, Evansová." Vysoukal ze sebe a nervózně se podrbal ve vlasech. Modlil se, aby ho tentokrát neodmítla. Mohla to pro něj být velká šance a on ji v žádném případě nechtěl propásnout. Lily se šťastně zalesklo v očích, ale hned nato nahodila povýšený výraz a chladně mu odpověděla:"To si budu muset ještě rozmyslet, Pottere." A odkráčela k dívčím ložnicím. James za ní zůstal sklesle koukat, když se najednou prudce otočila a přiběhla k němu. Vlepila mu letmý polibek na tvář a sladce se usmála se slovy:"Moc ráda s tebou půjdu..."A pak utekla do svého pokoje. James chvíli šokovaně a zcela zaskočeně stál na místě a strnule zíral na místo, kde se mu před chvílí Lily ztratila z očí. Potom se ozval hlasitý potlesk a radostné výskání. Stále překvapený James se otočil na svého tleskajícího kamaráda a svalil se naproti němu do křesla."Blahopřeju, brácho!" zvolal zvesela Sirius se zářivým úsměvem. "Tak si konečně pořádně zaválel! Chápeš to? Jdeš na rande s Lily Evansovou!""Páni..." vydechl James s nepřítomným výrazem. "Ona opravdu souhlasila... a dokonce mi dala pusu... dala mi pusu na tvář...""Jo! Paráda! Si borec, Dvanácteráku! Teď už bude jenom tvoje!" zubil se dál Sirius, načež se James hlasitě rozchechtal."Správně! Dokázal jsem to! Jdu na rande s Lily! S mojí Lily!! Konečně..."Jeny s Remem se usadili ve svém oblíbeném koutě školní knihovny, načež se Remus vydal k regálům hledat různé knihy. Jeny se chvíli rozhlížela po knihovně s myšlenkami předaleko vzdálenými. Když si najednou všimla, že několik polic a stolů od ní se na židli válí Lucius Malfoy a upřeně ji pozoruje. Vylekaně sebou škubla a nevěřícně na něj vytřeštila oči. Co ten tady probůh dělá? Lucius Malfoy a v knihovně? Nikdy předtím ho tu neviděla... On jí snad nedá pokoj. Byla teď nesmírně vděčná Removi, že šel do knihovny s ní. Kdyby tu teď seděla sama, kdoví co by se stalo...Remus se vrátil s náručí plnou knih. Vysypal je na stůl a uvelebil se vedle Jeny, jenž neustále pokukovala k Malfoyovi na druhé straně knihovny. Ten se na ni zlomyslně usmíval a nepřestával ji sledovat."Představ si, co jsem našel!" zvolal nadšeně Remus a vytrhl tak Jeny z jejího zamyšlení. "Druhé vydání Rabbilovy Cesty krvavým snem! Sháněj jsem se po této knize už jak dlouho a oni ji celou dobu mají tady ve školní knihovně!""V-vážně? To je skvělé, fakt!" přisvědčila roztržitě Jeny a ze všech sil se snažila, aby si Remus nevšiml jejího rozrušení. Ale marně."Není ti nic, Jeny?""Ne, jasně že! Proč? Nic mi není." Odpověděla okamžitě a pokusila se úsměv. Pak si přece jen dodala odvahy a váhavě se Rema zeptala: "Em- Reme, co víš o Luciovi Malfoyovi...?""O Malfoyovi?" podivil se Remus a pak jeho pohled sklouzl na druhou stranu místnosti. "No... Já nevím, je to pěkný bastard... Jeden čas byli se Siriusem neustále v sobě. Nenávidí se. Malfoy je ve spolku se Siriusovou sestřenicí Belatrix, jenž Sirius nemůže ani vystát. Navíc se přátelí i se Snapem, což zase šíleně vytáčí Jamese. Ale poslední dobou se oba navzájem ignorují, takže už se situace trochu uklidnila. Ale zrovna nedávno jsem se doslechl, že Malfoy začal chodit s Bellinou sestrou- Narcissou. Sirius to ovšem ještě neví.""S Narcissou? To je ta blondýnka ze šestého ročníku Zmijozelu?""Ano, to je ona. Prý do něj byla zamilovaná už delší dobu, ale on si jí moc nevšímal. Dala je dohromady Belatrix. No, každopádně si s ním chudák holka hezky užije. Malfoy není žádné věrný.""Pch... to mají s Blackem společné..." ušklíbla se trpce Jeny, přičemž si Remus znepokojeně povzdechl.Proč se mě na něj vůbec ptáš?" optal se se zájmem Remus a Jeny trochu znervózněla."Já nevím... jen tak... viděla jsem ho tu a tak mě jen napadlo, jestli je vážně takový mizera jak se o něm říká." Zalhala a vypadalo to, že jí to Remus zbaštil, protože přesedlal na jiné téma. Na Siriuse."Jeny, chtěl bych si s tebou promluvit o Siriusoví." Začal rozvážně."Ale já se o něm bavit nechci, Reme." Opáčila tvrdohlavě."Jeny poslouchej." Snažil se jí domluvit Remus. "Siriuse tahle situace fakt moc trápí. On tě má opravdu rád, prosím, dej mu šanci.""Ale Remusi, nebuď směšný! Ten umí mít rád jedině tak sám sebe!" odsekla nakvašeně."Teď mu ale křivdíš, Jen. Sirius je skvělí člověk. Má velké srdce a pro své přátele by i zemřel. Je moc hodný a pokaždé ochotný pomoci. Navíc má velkou odvahu a nebojí se změn a nebezpečí. Jen je trochu víc paličatější a někdy, nebo možná dost často, jedná příliš zbrkle a unáhleně. Holt se řídí spíše srdcem nežli rozumem. A je pravda, že jeho velký elán a chuť neustále něco podnikat už nás několikrát přivedla do pěkných malérů, ale vždycky jsme v tom jeli společně. Sirius je skvělý, jen je možná trošku víc domýšlivý a hrdý, ale to je tím, že ať chce nebo nechce, je to pořád Black.""A ještě jsi zapomněl, že je to velký sukničkář a necita! Vždyť on si klidně zahrává s city ostatních dívek jen proto, aby se pobavil! Je mu jedno, jestli jim třeba ublíží, hlavně když si pořádně užije a pak sbohem!" vypálila vztekle Jeny, ale bylo na ní vidět, že na ni přeci jen Remova slova a chvála Siriuse trochu zapůsobila."No ano, uznávám, že to možná někdy trochu přeháněl, ale to je prostě celý Sirius. Líbí se mu dívky a rád se baví, ale jinak není zlý ani nafoukaný a ani to není necita, Jeny. Kdybys mu dala šanci a víc ho poznala, zjistila bys, že ti říkám pravdu." Nedal se odbít Remus. "Jeny, Sirius je sukničkář. Ano, dívky střídal jako ponožky, ale teď je to s ním jiné. Znám ho, takřka jsme společně vyrůstali. Spolu s Jamesem je to ten nejlepší kamarád, jakého bych si mohl přát. A vím, že se začíná měnit. Jeny, on se do tebe zamiloval a jen ty ho můžeš doopravdy usměrnit. Já vím, že to myslí vážně. Poznám na něm, když se něco děje. A teď se děje něco opravdu důležitého a velkého. Siriuse totiž poprvé v životě zasáhla láska. Láska k tobě."Jeny se na Rema podívala smutnýma očima. Co teď? Co když má Remus pravdu? Je možné, že by se do ní Sirius Black doopravdy zamiloval?"Nevěřím mu, Reme..." zašeptala a sklonila hlavu. "Mám strach, že mi ublíží...""No tak věř alespoň mě, Jeny. Dej mu šanci. Zkus to. Neříkám, abys mu hned padla do náruče, to ne. Ale pokus se s ním spřátelit. Zkus ho nechat, ať ti dokáže, co k tobě cítí.""Možná..." špitla Jeny, přičemž se na ni Remus šťastně usmál. Pohladil ji po tváři a pak se jí zeptal:"Řekni mi po pravdě, Jen... cítíš k němu něco...?"Jeny se zamyslela. Nevěděla, co cítí... byla teď totálně zmatená a navíc ji trápila ještě ta věc s Malfoyem... Ale pokusila se Removi odpovědět."Nevím... nevím, co cítím, Reme... ano, něco tu je... něco mě k němu přitahuje... ale nevím, co to je... a navíc mám strach... mám z něj strach, chápeš? Co když se do něj opravdu zamiluju a on mě nakonec odkopne jako ty ostatní...? A co je horší... bojím se, že už je pozdě, protože... protože jsem se do něj už možná zamilovala..."