Jen stín nenávisti

24.Kapitola

Měsíce utíkaly rychleji než voda a blížil se konec roku. Pro studenky sedmých ročníků to znamenalo konec jejich studia v Bradavicích a také všemi obávané zkoušky OVCE. Už klepaly na dveře a zbývalo jen pár týdnů do jejich začátku. Ve škole tedy panoval pěkný shon a zmatek. Kromě OVCÍ se totiž skládaly ještě jedny zkoušky- NKÚ pro páté ročníky. Takže se všichni studenti těchto dvou ročníků ve volném čase, ale i mimo něj, jen učili, učili a zase učili.Existovali ovšem dva jedinci, kteří zřejmě usoudili, že se na OVCE nemusí učit vůbec; Sirius Black a James Potter. Oba dva školu vždy zvládali bravurně, ačkoli neminul den, kdy by si neodpykávali nějaký trest, učení jim šlo samo od ruky. Všechno si ihned zapamatovali a nemuseli se tudíž téměř vůbec nic učit. Tím pádem také nechápali své dívky, které se naopak na zkoušky učili až moc. Neustále je vyrušovali, schovávali jim učebnice a chtěli dělat spoustu jiných věcí, jen ne se učit. A dívky jim zase věčně nadávali do lajdáků a nezodpovědných povalečů, a že tímto přístupem zkoušky určitě neudělají, že by se na to učení měli alespoň podívat... Jenže kluci nad tím jen kroutili hlavou.Mezi studenty, kteří museli na OVCE pilně studovat, byl i Remus Lupin. Dennodenně ležel v knihách a hustil do hlavy jednu poučku za druhou. Chtěl být nejenom skvěle připravený, ale také tím zaháněj dotěrné a smutné myšlenky na jeho stah s Kely. Poslední dobou se toho totiž hodně změnilo. Kely se změnila... začala ho ignorovat, skoro každou chvíli se kvůli něčemu naštvala, neustále na Removi viděla něco špatného, kritizovala ho a co bylo nejhorší, Remus měl podezření, že už ho nejen nemiluje, ale možná ho i podvádí. To pomyšlení ho doslova ubíjelo. Proto se snažil nemyslet na nic jiného než na školu.Jeho problému s Kely si samozřejmě všimli i jeho přátelé, ale když poznali, že o tom nechce mluvit, na nic se ho nevyptávali. Jeny se také pokoušela s Kely promluvit, zeptat se jí, co se to s ní děje. Ale kamarádka vždy jen ledabyle mávla rukou a řekla, že vůbec nic.Sirius se zase už nadobro odpoutal od své bohaté, kouzelnické rodiny a před dvěma měsíci si našel malý byt v centru Londýna. James mu neustále opakoval, že to vůbec nemusel, pořád přeci mohl bydlet u něho, ale Sirius už ho nechtěl víc obtěžovat a navíc se toužil osamostatnit. Tedy téměř osamostatnit; ze všeho nejvíc si totiž přál, aby se k němu nastěhovala Jeny. Chodili spolu už půl roku a on do ní pořád stejný blázen, jako na začátku. Často společně vzpomínali na doby, kdy se oba nesnášeli a nemohli na sebe ani promluvit, aby to neskončilo hádkou. Smáli se těm vzpomínkám a provokovali se a Sirius nakonec přiznal, že ho ty hádky ve skutečnosti strašně bavili, i když ho Jeny hrozně vytáčela. A ona mu zase řekla, že ho měla každý den plné zuby a jak jeho a Jamese s Lily neustále pomlouvali a nadávali na ně. A když ji Sirius začal přitahovat a potom k němu znenadání i něco cítila, hodně ji to vyděsilo.V den zkoušek byli všichni na nejvýš nervózní. Lily téměř ani nedýchala a James se jí musel v jednom kuse ptát, jestli je jí dobře. Pokaždé jen krátce přikývla. Nemohla ani mluvit, chudinka. Jeny zase přecházela sem a tam a neustále si něco drmolila a předříkávala, až z toho Siriuse rozbolela hlava a raději se od ní klidil, jelikož nervozita byla velice nakažlivá. Remus se zdál být docela klidný, jen musel občas krotit své dva příliš divoké kamarády, kteří si po hodině čekání začali dělat ze zkoušky legraci. Niky s Thomasem se učili společně, vlastně spolu trávili skoro všechen čas, takže holky teď Niky vídali jen velmi zřídka. A Kely se tvářila, že jí to všechno upřímně jedno.Nakonec OVCE zvládli všichni dobře. Siriovi s Jamesem nedělali žádné potíže, skoro všechno věděli, všechno napsali i řekli, až si Lily s Jeny začaly myslet, že snad profesory nějak zakleli, či co. Lily se celá klepala, když měla zkoušku za sebou a James ji hned začal s radostí uklidňovat. I Jeny si oddechla. Zkoušky dospělosti měli za sebou. Teď z nich byli opravdoví kouzelníci.Po absolvování OVCE čas plynul rychleji, než se zdálo. Dny míjely jeden za druhým a den odjezdu se blížil. Pro ostatní studenty znamenal konec roku radost z prázdnin a odpočinku, ale pro sedmý ročník to byl spíše den nostalgického smutku. Dokončili poslední ročník. Jsou dospělí. Teď je teprve čeká pravá zodpovědnost a povinnosti.* * *Jednoho slunečného červnového odpoledne se pětice přátel rozvalila pod mohutným dubem na břehu jezera. Bylo po vyučování a rozlehlé školní pozemky zalité sluncem přímo vybízely k tomu, aby na nich studenti relaxovali a užívali si poslední dny školy.Obloha byla jasná a bez mráčků, jako nekonečné, azurově modré moře. Slunce krásně hřálo a jeho zlatavé paprsky se odrážely od temné hladiny Černého jezera; rozlévaly se po ní a třpytily, až z toho bolely oči.Sirius ležel opřený o tlustý kmen stromu a havraní vlasy mu poletovaly kolem obličeje v lehkém letním vánku. Všechny dívky po něm zasněně civěly, ale on měl oči jen pro jedinou; půvabnou černovlásku, jež ležela opřená o jeho hruď a hladila ho po ruce, kterou měl položenou na jejím břiše.Naproti nim seděla v husté, sytě zelené trávě Lily a čechrala Jamesovi vlasy, jelikož byl natažený na zemi s hlavou v jejím klíně. Remus seděl vedle Siriuse a četl knihu."Je to tak zvláštní..." řekla nepřítomně Lily, zatímco konečky prstů prohrabávala Jamesovy vlasy. "Už za tři dny tohle všechno opustíme. Nevím jak vy, ale já jsem k Bradavicím svým způsobem přilnula. Byly pro mě skoro jako domov.""Pro mě byli a jsou domovem." Prohlásil Sirius. "Nikde jsem se necítil jako doma. Až tady a u Jamesových rodičů." Jeny pevně stiskla jeho velkou dlaň. Věděla, jaké vztahy má Sirius se svou rodinou. Mockrát jí vyprávěl o své posedlé matce, kterou z celého srdce nenávidí. O otci, jenž se k němu nikdy nechoval jako otec a o mladším bratrovi, který byl stejně zkažený, jako jeho matka. A pak tu byl celý zástup příbuzných; stejně prohnaných a odporných jako jeho rodina. Vždy o nich mluvil s lhostejností v hlase, jako že mu je to úplně jedno. Ale Jeny věděla, že to tak není. Viděla ten smutný lesk v jeho šedých očích, když vzpomínal na útrapy, jež mu doma matka přichystávala. Byl silný a odolný, ale přece jen ho někde tam hluboko v jeho srdci trápilo, že zrovna on musí mít takovou matku."Co budete dělat po škole?" zeptal se James."Musíme si tady teď všichni slíbit, že ať se stane cokoli, ať nás osud zavede kamkoli, budeme vždycky přátelé! A nikdy se neopustíme! Stále se budeme vídat." Zvolala Lily a přejížděla svýma smaragdovýma očima po čtveřici kolem. Dokonce i Remus teď zvedl oči od knihy."To je přeci jasný, Lil!" přisvědčila ihned Jeny. "My dvě budeme kamarádky navždy! Všichni zůstaneme přáteli.""Já bych se od Jamese nehnul ani na krok!" zachechtal se Sirius. "A až se jednou vezmete, budete mě mít v obýváku rozvalenýho tak často, až mě budeš sama vyhánět, Lily, to ti slibuju!"James se rozesmál a i ostatní se teď zasmáli. "Neboj, Tichošlápku, už počítáme s pokojem navíc!""No proto!" zazubil se Sirius. James mrkl ještě na Rema."A pro tebe taky, Náměsíčníku, to se ví!""Díky, Jamesi." Usmál se Remus a opět se ponořil do své knihy. James se nepřestal spokojeně usmívat a i když všichni tyhle jeho řečičky brali v legraci, on je myslel úplně vážně. Nikomu totiž ještě neřekl, že uvažuje o manželství... Ani chudák Lily o tom neměla sebemenší tušení..."No, to já se po škole vrátím k rodičům. Nevím, co budu dělat dál. Nastala zlá doba. Všichni musíme být opatrní." Poznamenala trochu zachmuřeně Jeny."Ano." Ozval se opět Remus. "Tenhle lord Voldemort je nebezpečnější, než se zprvu zdálo. Jeho přívrženců přibývá. Stejně jako vražd mudlů a nečistých kouzelníků. Dokonce jsem četl, jak si ti jeho stoupenci říkají...""Smrtijedi." Pronesl Sirius za něj a upřel znepokojený pohled na Jamese a ten odhodlaně řekl:"My s Tichošlápkem už jsme se rozhodli, co budeme dělat po škole. Vždycky jsme se chtěli stát bystrozory. Ale v téhle době není čas ani klid na další školu. Proto se přidáme k Fénixově řádu.""Cože?" vyhrkly Jeny s Lily najednou a mírně se od svých chlapců odtáhly."Ve Fénixově řádu jsou všichni kouzelníci, kteří chtějí bojovat proti Voldemortovi. Ministerstvo kouzel nic nedělá. Nebo spíš nic dělat nedokáže. V čele Fénixova řádu je sám Brumbál." Vysvětloval dál James."To nemyslíte vážně! Je to příliš nebezpečné!" zvolala ustaraně Jeny. Sirius ji k sobě opět přivinul a políbil do vlasů."Dnes je za potřebí každá pomoc, Jeny... A my s Dvanácterákem netoužíme dělat nic jiného. Chceme pomáhat... chceme se stát členy Fénixova řádu. Navíc jsme jedni z nejsilnějších kouzelníků. Brumbál naši pomoc uvítá."Jeny už na to raději nic neřekla. Věděla, že by ho stejně nepřesvědčila o opaku. Ale vnitřnosti se jí chvěly strachem..."Mě se to vůbec nelíbí, Jamesi." Prohlásila přísně Lily a James se raději posadil."Nemusíš se ničeho bát, květinko." Usmál se. Lily to sice ani trochu neuklidnilo, ale raději už mlčela. I u Jamese nemělo žádný smysl diskutovat. Stále se však mračila, a tak se k ní James přitáhl a jemně políbil na tvář. Pořád se ještě tvářila zachmuřeně a polevila teprve tehdy, když jí popadl do náruče a vášnivě políbil. Přitiskla se k němu a objala ho kolem krku, až nakonec Remus vstal a oznámil, že už musí jít. James se od Lily chvíli odtáhl."A kam zase jdeš?" zeptal se."Do knihovny. Musím ještě vrátit několik knih, než odjedeme.""Kely tam na tebe bude čekat?" ptal se opatrně."Ne." Zavrtěl trochu sklesle hlavou Remus. "Nevím kde je."James už raději nic neříkal, ale Sirius rychle nadhodil:"Neviděli jste někde Červíčka? Pořád je bůhví kde! Zajímalo by, co může mít tak důležitého na práci.""No, nechci nějak ranit tvé city, Tichošlápku," začal James s pobaveným výrazem. "Vidím, že ti náš Peter opravdu schází, ale mě je úplně fuk, kde teď je nebo není."Sirius se zašklebil. "Věř brácho, že víc jedno než mě, ti to není, ale jen mě zajímá, co může pořád dělat. Dřív jsme ho měli neustále za zadkem a teď? Jako když se po něm zem slehne.""Naposledy jsem ho viděl den před zkouškami." Řekl zamyšleně Remus. "A včera na pokoji. Zase říkal, že musí odjet za nemocnou tetou.""Teď? Tři dny před koncem školního roku?" ušklíbl se Sirius a nahodil pochybovačný výraz."Já bych to být vámi neřešil." Zívl James. "Ať si dělá co chce. Stejně je to trouba. Pamatuješ, Tichošlápku, jak měl vždycky vánoce, když jsem mu předváděl ty triky se zlatonkou?" uchechtl se a i Sirius se zasmál. Zato Lily hned vypálila:"To bylo taky pěkně trapný. Pořád ses jen předváděl."James na ni vykulil oči a Sirius s Remem i Jeny vyprskli smíchy."Tak já se můžu přetrhnout, abych na ní udělal dojem a ona klidně prohlásí, že jsem byl trapnej!" žasl dotčeně a nevěřícně kroutil hlavou."Vytahoval ses kudys chodil! Myslel sis, že před tebou všichni padnou na zadek, protože jsi kapitán našeho družstva." Usmívala se provokativně Lily."To jsem si nemyslel!" bránil se šokovaný James."Ale jo, myslel." Opáčila zatvrzele Lily a zdálo se, že se náramně baví nad jeho výrazem."To teda nemyslel!" ohradil se důrazně, ale v očích se mu šibalsky zajiskřilo."Ehm..." ozval se Sirius přiškrceným hlasem, jak zadržoval smích. "Taky bych řek, že myslel, kámo. Byl jsi pěkný náfuka."James vyvalil oči tak, že mu div nevypadly z důlků. "Tys byl taky náfuka, Tichošlápku! A ještě větší než já!""Pravda." Utrousila s úsměvem Jeny a teď se zase tvářil, že každou chvíli praskne, Sirius."Hele tak to jako pr! Na Jamese nikdo neměl! Ani já!" zvolal uraženě, ale to už se James napřímil."Nemel, Tichošlupku! To tys byl největší frajírek na škole! Myslel sis, že ti patří celý svět!""To platí i teď..." podotkla opět posměšně Jeny a Sirius se na ni hned obrátil."Tohle je snad spiknutí, či co? T y máš být na mé straně, Jeny!""Já nejsem na ničí straně. Já se jen dívám, poslouchám a dobře se bavím."Teď vyprskal smíchy zase Lily. Nakonec rázně prohlásila:"James byl frajírek a Sirius zas náfuka, stačí? Stejně jste jeden jako druhej!""Souhlasím s Lily." Přidal se Remus. "Oba dva jste stejní, jeden horší než druhý! Tak se přestaňte dohadovat." Zasmál se a pak zamířil k hradu. Sirius s Jamesem se na sebe podívali a pak se oba rozchechtali. Věděli, že má Remus pravdu. Vždycky jí měl. James nakonec vstal a vytáhl na nohy i Lily."Jdeme už do hradu. Mám hlad." Poznamenal s úsměvem a Lily ho objala kolem pasu."Tak zatím!" zvolala vesele a oba vyrazili k bráně.