Jen stín nenávisti

6.Kapitola

"Jsem si jistej, že Leandrová celou tu včerejší zábavu se Srábkem vyžvanila Evansový!" bručel rozmrzele James, ale v jeho hlase byl znát náznak zoufalství. "Evansová mě zabije, zase mě bude nesnášet jako před tím a to sem si ji pomalu začínal získávat.""Já nevěřím tomu, že by to Jeny Lily řekla." prohlásil Remus. "Ona taková není.""Ale prosím tě Náměsíčníku!" osopil se James nevrle. "Ta holka je na mě a Tichošlápka totálně vysazená, nejradši by nás oba proměnila v dva šváby, které by potom s radostí zadupala do země!""Ale tak to není, Jamesi." namítal dál Remus, ale to už se blížili k učebně přeměňování. James se zatvářil vyděšeně a začal se nervózně rozhlížet kolem sebe."Teď se s ní budu muset setkat..." zasípal. "Zase na mě bude ječet a nadávat mi, jen proto, že jsme se snažili Srábkovi vysvětlit, co je to šampón.""Klid, brácho. Třeba už jí to nevadí!" chlácholil ho Sirius, ale zdálo se, že to nemá žádný účinek."Nevidíte ji tu někde?" strachoval se James a Siriusovu poznámku jakoby přeslechl. "Asi už bude ve třídě... Co kdybychom se z téhle hodiny ulili?""Koukej se sebrat, Jamesi!" okřikl ho rázně Remus. "Nemůžeme jenom tak pro nic za nic zameškávat hodiny!""Hrmm... nojo, dyť jsem se jen zeptal." zamručel sklesle James a společně s kamarády se chystal vejít do učebny, když se za ní ozval veselý dívčí hlas."Ahoj, Pottere!" zazubila se na něj Lily a James div nedostal infarkt."E- Evansová..." zamumlal a nervózně se začal drbat za krkem."Ahoj Reme." pozdravila kamaráda Jeny a Lily se k ní přidala. Remus se na dívky usmál a Sirius nejistě pokukoval po Jeny."Nazdar kluci! Co se tváříte jako by vás píchla vosa?" uchechtla se Keli a Niky se potichu zahihňala."Jo, co je s tebou, Pottere?" zeptala se pobaveně Lily, dnes měla očividně skvělou náladu. "Kde jsi nechal ty svoje frajerské řečičky největšího mistra světa? Že bys je snad dneska vyměnil za mozek a rozum?"James se zaraženě podíval na Siriuse, ale ten jen nechápavě pokrčil rameny. Otočil se tedy zpátky na Lily a váhavě se zeptal: "Ehm- ty nejsi naštvaná, Evansová?"Lily se zasmála a Keli s Niky se rozchechtaly také. "Naštvaná? Protože jsi konečně začal používat mozek? Ne, sice jsem pochybovala, že nějaký vůbec máš, ale rozhodně naštvaná nejsem, to mi věř. Jsem spíš nesmírně šťastná, že jsi aspoň na chvíli přestal s těmi siláckými řečičkami.""To- to nechápu." zamrkal překvapeně James. "Tobě to teda nevadí, nezlobíš se...?""Je ti dobře, Pottere?" zamračila se Lily a zkoumavě si ho prohlédla. "Nemáš horečku, nebo tak něco?"James se zatvářil trochu rozpačitě a zmateně zároveň, ale pak pohlédl na Jeny. Náhle mu svitlo. Lily o včerejšku nic neví! Jeny jí nic neřekla!"Uhm- ne, v pohodě, Evansová. Ani nevíš jak mě těší tvá starost o mé zdraví, vážně. Já věděl, že mě miluješ." vzpamatoval se a opět nasadil svůj oslnivý úsměv a nahodil výraz největšího borce. Lily si znuděně povzdechla."No, moc dlouho ti ten mozek nevydržel.""Právě naopak, Evansová! Právě se začíná rozjíždět!""Hm, no raději jdeme dovnitř, holky. Než se tady pan Potter rozjede až moc." podotkla trpce Lily a vešla do učebny. Kamarádky vešly za ní, ale James ještě stihl zastavit Jeny."Počkej chvíli, Leandrová." chytil ji za loket, přičemž na něj Jeny zaskočeně pohlédla. "Ty- ty jsi Evansový nic neřekla? O tom se Srabusem, včera...""Ne, neřekla." odpověděla smířlivě Jeny.Sirius na ní udiveně vytřešti oči a James pozvedl obočí. "Proč?""Ani sama nevím." pokrčila rameny Jeny. "Zasloužil by sis, abych jí všechno do podrobna vylíčila! Ale z nějakého mě nepochopitelného důvodu jsem to neudělala. Věřím totiž, že ji máš opravdu rád. Ale varuju tě, Pottere, jestli Lily někdy ublížíš, budeš mít co dělat se mnou!"Jamesovi se na tváři rozlil potěšený, ale především vděčný úsměv. "Díky."Jeny přikývla a také se na něho zdráhavě pousmála. Pak letmo pohlédla na Siriuse a zaplula do třídy."Tak tohle jsem od ní vážně nečekal..." zakroutil hlavou James, přičemž se nepřestával šťastně, ale i obdivně usmívat."Já ti to říkal." ozval se Remus a vítězně se zaculil. "Jeny je úžasná dívka. Nikdy jsem nepoznal nikoho vnímavějšího a citlivějšího. Umí si vážit přátel a udělala by pro ně cokoli. Je to vážně báječná a nesmírně laskavá holka."Sirius se pochybovačně zamračil a skřížil ruce na prsou. "Zdá se, že jsi z ní celej na větvi, Náměsíčníku." ušklíbl se trpce. "Snad ses nám do ní nezabouchnul.""Nemluv blbosti, Sirusi." okřikl ho s klidem Remus. "Jeny je kamarádka. I když by bylo snadné se do ní zamilovat. Je moc milá a navíc i hezká.""No to určitě." uchechl se hořce Sirius, když vtom zazvonilo a celá parta se nahrnula do učebny. Usadili se do zadních lavic zrovna, když se přihnala profesorka MacGonagalová."Takže: Otevřete si učebnice na straně 41." poručila jim profesorka a přejela celou třídu přísným pohledem. "Dnes si přečteme něco k úvodu o zákonech zvěromágšství.""Tak to vypadá, že má Náměsíčník s Leandrovou pravdu, Tichošlápku." šeptal James a MacGonagalovou absolutně nevnímal. "Je to férová a v podstatě hodná holka.""Ale di, Dvanácteráku! Snad se s ní nechceš ještě spřátelíčkovat?" zabručel nevěřícně Sirius."A proč ne?" opáčil s klidem James. "Je docela fajn a navíc je to nejlepší kámoška Evansový."Sirius podrážděně stočil oči v sloup a něco si pro sebe popuzeně zavrčel."Hele, přestaň se mračit, Siriusi!" ohradil se James. "Dobře jsem včera viděl ty pohledy mezi tebou a Leandrovou! To nebylo jen tak!""Co to meleš, prosím tě?" zamrkal trochu zaskočeně Sirius."Já nejsem slepej, Tichošlápku. Viděl jsem jak jste se na sebe dívali! Jak ses jí zastával a div si Snapea neroztrhal na cucky, když jí nazval mudlovsku šmejdkou!""No a? Prostě mě to vytočilo, nic víc." odvětil mírně rozpačitě Sirius. "A ty pohledy- žádné pohledy nebyly! Asi jsi špatně viděl!""Tak už přestaň sám sebe obelhávat, Siriusi." domlouval mu rázně James. "Ta holka se ti prostě líbí. A jestli ne i něco víc.""Si upad, ne?" vyjekl Sirius o trochu hlasitěji, než měl původně v plánu."Black, Potter!" zahřměl hlas profesorky MacGonagalové. Celá třída se jako na povel otočila k zadním lavicím a čtveřice dívek vepředu se pobaveně zahihňala. James se Siriusem si vyměnily pohledy typu: A máme malér a pak se na profesorku nevinně zaculili."Ano, paní profesorko?" optal se svatoškovsky James, načež k nim MacGonagalová rázným krokem přistoupila."Jak je možné, že si tu vy dva opět nezávazně konverzujete jakoby se vůbec nechumelilo?" vyštěkla na ně nasupeně."Ale ono se vážně nechumelí, paní profesorko." vypálil Sirius dřív, než se stačil zadržet. Bylo mu jasné, že přestřelil, i když se celá třída nahlas rozchechtala."Srážím Nebelvíru deset bodů." řekla profesorka přísným a pevným hlasem, načež všichni studenti okamžitě zmlkli. "A vy, pane Blacku... Co kdyby jste šel před tabuli a do konce hodiny nám přečetl celé dvě následující kapitoly?""Ale do konce hodiny zbývá ještě víc jak půl hodiny!" zhrozil se Sirius a James měl co dělat, aby zadržel smích."Zdá se vám to málo? Můžeme pokračovat i o přestávce." odvětila profesorka pohotově a Sirius se zatvářil na nejvíš popuzeně. James si křečovitě zakrýval ústa dlaněmi, ale i přesto mu uniklo krátké uchechtnutí. MacGonagalová pozvedla pravé obočí a tvrdým pohledem se do něj zabodla."A aby to panu Potterovi nebylo líto, může vše, co nám budete předčítat zapisovat na tabuli."Jamesovi poklesla brada a všechen humor ho rázem přešel."No tak, pospěšte si pánové!" pobídla je profesorka a zamířila ke katedře. James se Siriusem se neochotně vyškrábali z lavice a otráveně se doplazili k tabuli. Přitom prošli kolem Lily a Jeny, které se na ně spokojeně culili."Erhm-" odkašlal si Sirius a začal znuděně předčítat z učebnice: "Každý zvěromág musí být zaregistrován-""Víc nahlas, prosím!" vykřikla Keli a zářivě se na něj zazubila. Sirius ji spražil zlostným pohledem a začal číst o něco hlasitěji, přičemž se James snažil všechna jeho slova psát na tabuli.Zbytek dne ubýhal neuvěřitelně pomalu. Vyučování se zdálo být ještě nudnější než obvykle a venku za okny se navíc honily šedé mraky a bylo zataženo, takže všechny studenty přepadala únava.Konečně nastal večer. Jeny seděla ve společenské místnosti s Remusem a psali si úkoly. Z krbu plápolaly hřejivé plameny a v celé místnosti se kromě nich nacházelo asi jen pět bavících se studentů, mezi nimiž byly i Keli s Niky. Obě postávaly u okna a o něčem spolu zvesela diskutovaly."Ehm... Jeny?" ozval se váhavě Remus s pohledem přikovaným k místu, kde stály její dvě kamarádky."Jo?" pozvedla hlavu od pergamenu Jeny a se zájmem se na Rema zadívala. Ten okamžitě odtrhl oči od okna a zadíval se na ní."Já- totiž... chtěl jsem se na něco zeptat.""Tak se ptej." vyzvala ho s úsměvem a čekala, co z něj vyleze."No, uhm... já... víš... " začal nervózně Remus. "Chtěl jsem se zeptat... jen tak, čistě ze zvědavosti, chápeš...? Prostě mě zajímalo... teda ne, že by mě to úplně zajímalo, jako, že by mě to zajímalo víc, než mě to zajímá, chci říct, že mě to vlastně ani nezajímá, jestli mi rozumíš. Prostě mě to jentak napadlo, ale nic za tím není, vážně, to ne...""Reme!" zarazila ho se smíchem Jeny. "Na co se chceš zeptat?""No, jenom, jestli náhodou nevíš, no, jestli má Keli kluka." vysoukal ze sebe konečně a na tvářích se mu objevily rudé fleky. Jeny na něj vyvalila své velké uhrančivé oči a pak se zazubila od ucha k uchu."Ne, myslím, že teď s nikým nechodí. Líbí se ti?""Co- co?" zakoktal se Remus a málem převrhl lahvičku s inkoustem na své pojednání o lektvarech lásky."Jestli se ti líbí?" zopakovala svou otázku Jeny."Ne, ne, ovšem, že ne. Tedy, ne že by nebyla hezká, to ona opravdu je, totiž hezká, je hezká, to jo. Ale nelíbí se mi, tedy líbí, ale ne tak jak myslíš, víš jak to myslím, ne? Nelíbí se mi tak, jak myslíš, jestli to tak myslíš, ale líbí se mi jinak, ne jak si myslíš ty, ale jak to myslím já. Chápeš?""E- ne." zachechtala se Jeny, načež se rozesmál i Remus. To už se ale otevřel vchod do místnosti a dovnitř vešli hlasitě se bavící James s Lily."Přestaň už dělat šaškárny, Pottere." říkala právě Lily, ale ve tváři jí tančil pobavený úsměv."Ale to nebyla žádná šaškárna, Evansová!" bránil se James."Takže tobě skákání po Nebelvírském stole ve Velké síni před stovkami studentů a zpívání Ty jsi má láska nepřijde jako šaškárna?" zeptala se ho se smíchem v očích Lily a James na ni vrhl jeden ze svých oslnivých úsměvů."Pro tebe bych udělal cokoliv, Evansová!""Ale zpíval jsi falešně." podotkla Lily, ale James hned odvětil: "Snad to příště zazpívám líp!"To už se ale Lily zastavila a začala se smát. James se na ní šokovaně díval a vůbec tomu nemohl uvěřit. Cítil jak mu srdce buší jako splašené a jediné, co teď toužil udělat bylo chytit ji do náruče a políbit."Jsi vážně blázen, Pottere, víš o tom?" smála se Lily a odhodila si dlouhé rářivé vlasy z ramen."Když to říkáš, Evansová." zazubil se James a celý se rozzářil. Lily k němu přistoupila blíž a James myslel, že se mu snad rozskočí srdce. Rozklepala se mu kolena a jediné, na co se teď dokázal soustředit byly ty velké zelené oči, voňavé vlasy, hebká pleť a jemné rty."Máš ve vlasech smeť." usmála se na něj a sundala mu z uhlově černých rozčepýřených vlasů drobné smítko, kterého by si jen sotva kdo všiml. James pocítil jak se mu naježily chloupky na krku, když mu prsty zajela do vlasů. Už se ji chystal popadnout a políbit, ale Lily mu utekla právě ve chvíli, kdy se k ní naklonil. V mžiku se ocitla u Jeny a Rema, načež James vztekle zaklel a zamířil za ní."Co tak zvesela?" zeptala se kamarádky Jeny, zatímco se James uvelebil do křesla naproti nim."Potter se zcvoknul." zasmála se Lily a pohlédla na rozvaleného Jamese, který na ni šibalsky mrkl. Mírně zrůžověla a opět se zadívala na Jeny, jenž okemžitě prohlásila:"No to je novinka. Že je Potter cvok vím už od prváku." zalaškovala a Remus se uchechtl. Lily obešla malý stolek a chystala se usednout do křesla vedle Jamese, ale když procházela kolem něho, chytil ji za boky a stáhl si ji do klína."A mám tě!" zvolal vítězoslavně a pevně ji k sobě přitiskl silnýma rukama. Lily se od něj snažila okamžitě vyprostit, ale držel ji až příliš pevně. Jeny se rozchechtala a Lily zrudla vzteky. Mlátila Jamese do hrudi drobnými pěstmi, které mu nemohli nijak ublížit a nasupeně se ošívala."Pusť mě, Pottere! Okamžitě mě pusť!""Máš smůlu, Evansová. Teď jsi jenom moje.""Pusť mě ty pitomče!" zaječela Lily, ale nebylo to nic platné. Nakonec zápasení unaveně vzdala a rezignovaně zůstala zabořená v jeho silném, ale láskyplném objetí. Popuzeně odvrátila hlavu ke dveřím a ani se na něj nepodívala. James přímo zářil štěstím a spokojeností a spiklenecky mrknul na Remuse."Hmm, slibná kořist, Dvanácteráku!" ozval se Sirius, jenž zrovna vešel otvorem Buclaté dámy. Vyčerpaně se svalil na pohovku vedle Jeny a položil si nohy na stůl. Jeny se na něj letmo podívala, ale rychle se zase sklonila nad svým domácím úkolem. Sirius k ní stočil hlavu a položil si ji na mekké opěradlo pohovky. Lesklé vlasy mu elegantně napadaly do obličeje a tak si je odhrnul stranou. Jeny se na něj opatrně podívala a když zjistila, že ji upřeně pozoruje, znejistěla a znervózněla jako ještě nikdy před tím."Na co tak zíráš, Blacku?" zeptala se ho, ale marně se snažila skrýt rozpačitost a nervozitu v hlase."Jen tak..." odpověděl unaveně Sirius. "Nemůžu?""Ne." odsekla Jeny a opět se zadívala do svého pergamenu. Sirius ji ale dál pozoroval. Všímal si toho jen Remus, protože James s Lily byli dost zaměstnaní sami sebou. Lily začal Jamesovi zase nadávat, ať ji kouká pustit a James se na ni jen zasněně usmíval, což ji popuzovalo ještě víc, než kdyby cokoli namítal.Sirius sledoval Jenyniny zářivé, havranní vlasy jak jí spadají na ramena. Snědá, sametová pleť začínala mírně červenat, protože cítila jeho pohled. Sirius se musel usmát. Proč si nikdy nevšiml jak je tahle holka krásná? Působí tak bezbranně a něžně, věděl, že je ještě nevinná, že žádného kluka neměla. Chodí s ní sedm let do stejné třídy a nikdy s ní neprohodil ani slovo. Vůbec ho nezajímala ta tichá dívka, bavící se jen se svými kamarádkami a věčně vysedávající v knihovně. Nevšiml si jejího kouzla a vnitřní i vnější krásy.Ale Siriusi, co to meleš? Okřikl v duchu sám sebe. Tahle malá drzá žába tě přece vůbec nezajímá, tak přestaň s těmi nesmysly! Vůbec není krásná, ani vnitřně ani jinak, jasný?!Pitomče!"Přestaň na mě civět." vyrušila ho Jeny ze zasnění. Sirius se jen ušklíbl a naklonil se těsně k ní, aby viděl, co právě píše. Jeny přejel mráz po celém těle, když jí vytrhl pergamen a dotkl se tak její dlaně. Zadívala se na jeho ruce. Byly tak mužné a velké. Mnohem větší a silnější než ty její a na pravém ukazováčku se mu blyštil stříbrný prsten."A jejej." utrosil Sirius s pohledem utkvělým k pergamenu. "Tohle máme na zítra? Tak to bude už třetí pojednání z lektvarů, na které jsem zapomněl."