Always Better Than Revenge

FRED

ISABELLA

Druhý den jsem se brzy ráno vytratila z tátových pokojů. Kdyby mě někdo viděl odcházet, nejspíš by si myslel něco jiného. Přes školní nádvoří jsem se snažila dostat do zmijozelské koleje. Jenže mě někdo zastavil v cestě. 

,, Slečna Johnssonová! Co tady děláte takhle brzy ráno?,, zeptal se mě ředitel Brumbál sedící na římse. Nedíval se mým směrem. Díval se do dálky na vycházející Slunce. Pomalými kroky jsem došla k němu. 

,, Mám si vymyslet nějakou lež?,, zeptala jsem se ho narovinu. Ředitel se pousmál a pokynul mi, abych si sedla vedle něj. Poslechla jsem. 

,, Užila jste si včerejší výlet?,, podíval se na mě poprvé. A sakra. Evidentně to už věděli všichni. 

,, Nechcete se mě na něco zeptat?,, nadzvedl obočí. Jak to sakra dělá? Kousla jsem se do rtu a snažila jsem se správně formulovat otázku. 

,, Pane řediteli, vy už na škole pobýváte spoustu let.,, začala jsem určitě dost nevhodně. 

,, Spoustu.,, souhlasil se mnou. 

,, Znal jste Prince Dvojí Krve?,, zeptala jsem se ho. Ředitel na chvíli ztuhl, ale pak se uvolněně podíval na vycházející Slunce. 

,, Nejsem si jistý. Tuším, kdo je Princ Dvojí Krve, ale nejsem si tím stoprocentně jistý.,, přiznal. Tohle bylo poprvé, kdy si ředitel Brumbál nebyl něčím jistý. Znala jsem ho odjakživa. Jeho moudra jsem slýchávala denně. Nikdy by mě ani nenapadlo, že někdy si něčím nebude jistý. 

,, Je? On pořád žije?,, vytáhla jsem si z toho nejpodstatnější informaci. 

,, Pokud se nemýlím, tak ano.,, odpověděl záhadně. Chtěla jsem se ho zeptat na jméno, ale přerušil mě Hagrid, který mířil s dvěma chlapci k Zapovězenému lesu. 

,, Bello, jdeš taky?,, mávl na mě rukou. Pak se omluvil panu ředitele za vyrušení a pokračoval v cestě. 

,, Tak běž!,, pobídl mě pan ředitel. Kývla jsem na něj a pak jsem se rozeběhla z kopce dolu. Doběhla jsem k Hagridovi a prudce jsem zabrzdila svůj běh. Až teď jsem si všimla s kým jde. 

James Potter. Můj společník na hodiny obrany proti černé magii. Už třikrát jsem se kvůli němu rozplácla na zemi před celou třídou. To kouzlo mu prostě nešlo a nejspíš ani nikdy nepůjde. Vedle něj stál vysoký kluk s rozčepýřenými vlasy. 

,, Fred Longbottom.,, představil se mi.

,, Isabella S...Johnssonová.,, opravila jsem se rychle. Hagrid se na mě překvapeně podíval a pak radši začal zpívat nějakou písničku. Srovnala jsem krok s Fredem a Jamesem. 

,, Kam vůbec jdeme, Hagride?,, zeptala jsem se zpívajícího obra před sebou. 

,, Tady pánové si musí odpykat školní trest. Tak mě napadlo, že by nám mohli pomoct s péčí o drobečky.,, vysvětlil mi Hagrid. Podívala jsem se na ty dva a nadzvedla jsem obočí. 

,, Pokoušeli jsme se o mnoholičný lektvar, ale trochu nám to nevyšlo.,, odpověděl James na mou nevyřčenou otázku. 

,, Trochu? Vždyť jsem vypadal jako pes.,, stěžoval si Fred. Snažila jsem se zadržet všechen smích, ale nešlo to. Živě jsem si dokázala tu pohromu představit. 

,, Čemu se směješ?,, brblal si James. 

,, Budu hádat. Zkoušel jsi ho uvařit ty, že?,, podívala jsem se na něj a z jeho pohledu jsem usoudila, že jsem se trefila do černého. 

,, Mnoholičný lektvar není nic snadného. Často se nepovede.,, snažila jsem se omluvit za svůj smích. 

,, Na co jste ho vůbec potřebovali?,, zeptala jsem se jich po vstupu do lesa.