When I look at you

27.

Ráno

Pomalu jsem pootevřela rozespalé oči.
Naproti mně stále spal Rog, on je tak roztomilý když spí!
Pomalu a potichu jsem se otočila na hodiny, jelikož snídaně má být v osm ráno v rámci pobytu v hotelu.

7:55!!?? Vyletěla jsem z postele.
,, Rogi!" Poklepala jsme mu na rameno asi třicet krát než otráveně otevřel oči.
,, No?" Řekl ranním chraptivým hlasem.
,, Přijdeme pozdě na snídani" vylezla jsem nahá z postele a začala z tašky tahat čisté oblečení.
,, No a co, vždyť je to jedno" zaboural se zpět do polštářů.

Rychle jsem si udělala hygienu a vylezla z koupelny.
,, Nějak vám to trvá ne, paní Taylor?"
Rog už oblečený a učesaný seděl na posteli. Když jsem se přesunula k tašce Rog si ještě šel vyčistit zuby.

,, Jdem?" Rozešla jsem se ke dveřím.
Rychlou chůzí jsme došli do jídelny, kde už všichni seděli a pochutnávali si.
Nenápadně jsme zapluli na volná místa.
,, Tady jsou naši novomanželé!" Vykřikl někdo z davu, neviděla jsem kdo.
Lehce jsem se usmála a začala jíst.
Všichni měli míchaná vajíčka.
Nebyly jako doma, byly až moc ozdobené, něco jako včerejší oběd až na to, že tohle alespoň dobře chutnalo.
,, Moji rodiče už odjeli?" Zeptala jsem se a rozhlížela se po místnosti.
,, Jo viděla jsem je jak nasedají do auta" kývla Lisa. Trochu mě to zaskočilo, že se ani nerozloučili. Stačilo třeba jen 'ahoj' nebo vzkaz, ne oni prostě jen odjeli. Asi k tomu měli nějaký dobrý důvod. Tedy alespoň doufám, asi nad tím moc přemýšlím.

Postupně se všichni začali loučit až nakonec jsme zbyli jen já, Rog, Mary a Bri s jeho rodinou plus John s jeho rodinou. S rogem jsme dozařídili vše s hotelem a okolo svatby, jako je plat, fotky a další podobné věci.
Fotky jsme se s fotografkou domluvili že zhruba za měsíc budou všechny hotové a upravené.
Všichni co ještě zůstali jsme se sešli u aut na parkovišti.

,, Tak tedy, už je oficiální konec svatby a začátek líbánek" zajásala jsem.
,, A kam vůbec jedete?" Zeptal se Bri a naložil poslední tašku do kufru.
,, S Rogem jsme dlouho hledali nějakou perfektní dovolenou a nakonec jsme se shodli na... Itálii! Vím není to žádný woah, ale Itálie je krásně místo a budeme to mít u moře a také blízko Říma takže navštívíme i Řím a část cesty bychom chtěli spojit i s Benátky." Rozhazovala jsem rukama a mluvila tak rychle že to sotva stíhali vstřebat.
,, A jak dlouho tě neuvidím?" Zeptala se Mary.
,, No, nějak dlouhý to mít nechceme takže jsme se shodli na měsíci, první dva týdny strávíme u moře, pak týden v Římě a zbylí týden bychom byli v Benátkách." ,, To máte pěkně naplánovaný" usmál se John.
,, Nechci aby se něco pokazilo tak jsem připravená na vše, navíc až se vrátíme budou už i hotové fotky, co si budeme hned moci vyzvednout"

Všichni kývali na náznak chápaní a úcty, že jsem to vše takto rychle stihla naplánovat. Rog dal ruce přes má ramena.
,, Vyrážíme už dnes, takže doufám že to bude stát za to" usmál se.
,, No jasně že bude" protočila jsem očima.
,, Tak my už pojedeme" ,, Jo my taky"
Souhlasil John s Brianem.
,, A co ty Mary? Nechceš odvoz?" Zeptala jsem se starostlivě.
,, Ne dobrý, Bri mě odveze" ukázala na auto.

Všichni jsme se rozloučili a ostatní nám stále říkali ať si to pořádně užijeme, ale to přeci ani nemusí říkat.

Nasedli jsme do auta a vyrazili do Londýna na letiště. Cesta na letiště nebyla tak dlouhá, celou cestu jsme si pouštěli písničky a zpívali jak na karaoke, nebo spíš já, Rog se jen culil mému dětinskému já.

Asi si říkáte jakto že už vůbec nezmiňuji Freda? Ano zní to divně, ale za tu chvíli už mi došlo, že to nemá smysl. Kdyby o mě stál už by tu byl, ale není což znamená, že nemůžu nad tím pořád dokola přemýšlet, jako bych tím přemýšlením mohla něco změnit. Stejně i když/ jestli přijde, nevím jestli bych s ním dokázala mluvit jako dříve. I když mám pocit, že stejně se to zas přikrade, ten pocit že mi něco chybí, že mi chybí Freddie.

Konečně po nějaké době jsme seděli v letadle a užívali si 1. Třídu.
Všude jídlo, obsluha a celá moderní výzdoba.
Měli jsme dokonce i takový malý televizor na kterém jsme si mohli pouštět různé filmy nebo seriály.

Opřela jsem si hlavu o jeho rameno a pomalu padla do říše snů.

Ucítila jsem jemné pohlazení po tváři.
,, Jsme v Itálii Růženko" zašeptal známý hlas. ,, Nemyslím, ještě chviličku" Zabořila jsem obličej do dlaní. ,, Tak tě tu nechám" dal ruku přes moje ramena.

Letadlo přistálo a už jsem byla nucena opravdu vstávat, jak já to nesnáším.
Došli jsme si pro kufry a vyšli z letiště ven.
,, Čerství vzduch Itálie" pustila jsem kufr a zatočila se dokola.
Než kufr spadl Rog ho přidržel nohou.
Vypadal jak vánoční stromeček, v levé ruce tašku ve které byla hygiena, v pravé kufr s jeho oblečením a na zádech malou tašku s věcmi co jsme potřebovali během letu.
A nakonec nohou udržoval kufr s mým oblečením.

,, Neruším vás paní Taylor?" Snažil se udržet rovnováhu na jedné noze.
,, Jej pardon" vrhla jsem se pro kufr.
Viditelně si oddechl.
,, Za prvé, je to jen oblečení nemusíš se tak stresovat a za druhé sis nějak oblíbil přezdívku paní Taylor nemyslíš?" Ušklíbla jsem se a šla směrem k autu kterým pojedeme.
,, Nebudu potom poslouchat, že sis tam dala něco důležitého a teď je to zničené" protočil očima když si vzpomněl na jeden incident.
,, Hele, stíny důležitý jsou navíc to byla nehoda. Tentokrát je tam fakt oblečení"
,, Teda myslím" dodala jsem a párkrát zamrkala. ,, No to je jedno hlavní je že jsi to zachránil"

Hrdinsky se usmál nad lichotkou.
Tašky jsme dali do kufru a nasedli do auta. Za cca 5 min jsme dorazili na soukromou vilu, ano ostatním jsme to vlastně ani neřekli ale nebudeme v hotelu. Zařídili jsme si pobyt na soukromé vile hned u moře s bazénem.

Zaplatili jsme odvoz a vešli do vily.
,, Do háje" upustila jsem kufr.
Rog jen tak kývl a odložil tašky na zem.
,, Ták konečně" dal mi ruku přes ramena a spolu se mnou se rozhlížel po obývacím pokoji spojený s kuchyní a s francouzskými okny s výhledem na moře.
Vila nebyla tak velká spíš to byl takový moderní přízemní baráček.

Když se vejde dovnitř v pravo je obrovská kuchyň a v rohu jídelní stůl pro dva. V levo obývák s velkým gaučem a televizorem. Dál od gauče blíž k nám byly dvoje bílé dveře.
Když jsme vešli do prvních, byla to ložnice s manželskou postelí a balkónem napravo. Nechali jsme všechny věci v ložnici a přesunuli se do druhých dveří, kde byla koupelna s velkou vanou v rohu a případně i sprchový kout.

Bylo okolo 10 večera a my už jsme seděli v bazéně s výhledem na moře.
,, Zítra je na náměstí nějaká oslava"
Otočil se na mě. ,, Tak by jsme tam měli jít" připlavala jsem k němu a obmotala nohy kolem něj.
,, Měli" vášnivě mě políbil.
Polibek jsem mu vrátila a prsty jsem mu zajela do vlasů.