When I look at you

21.

Další dva týdny byly bez radosti.
Neužívala jsem si, jen jsem prostě žila.
Jako freddie, který se odstěhoval do Mnichova se svým malým Prenterem. Jak já ho nesnáším!
Nebylo dne kdy jsem nepřemýšlela nad tím vším co se stalo, co by se mohlo stát.

Kdybych jezdila za ním častěji, stálo by se to? Všimla jsem si ho málo?
Měla jsem mu to říct už od začátku?
Jsem vůbec dobrá sestra, zaslouží si lepší?

Tyto otázky mi kolovaly bez přestávky v hlavě. Nad každou jsem se hluboce zamýšlela. A pak tu byl ten hlas, hlas co mi stále opakoval, že to byla má chyba, hlas který mě po nocích trápí, snažím se to zatajit, ignorovat to a žít dál bez toho aniž by si někdo všiml. Jako psycholog jsem si věděla rady s každým cizím případem, ale nedokážu pomoct sama sobě.

,, Kash, dobrý?" Z přemýšlení mě vytrhl Rog, který mě právě vzal do luxusní restaurace na 'zlepšení' nálady.
,, Ano, jen jsem zas nad tím přemýšlela" zadívala jsem se od prázdného talíře.
,,Kash.. není to tvoje chyba. Je to jeho rozhodnutí a dříve nebo později se určitě vrátí" povzbudivě sevřel mou ruku.
,, Ale co svatba? Jako malý jsme společně plánovali naše budoucí svatby. A hlavní část bylo, jak si to spolu užijeme" ,, Kash, teď už jste dospělí a popravdě, i kdyby tam byl, dělali by jste ty věci co jste chtěli jako malý? Nemá cenu se s tím trápit a jestli ti to opravdu nedá, zavolej mu"
,, Asi máš pravdu. Tak a co kluci, jak se mají?" Nasadila jsem ne moc upřímný úsměv, ale ztrocha upřímný byl.
,, Dobrý, Brian teď vydává své album a John ten si dal chvíli pauzu jako já."
Usmál se a ohlédl se na číšníka, který právě přinesl jídlo.
Přede mne položil boloňské špagety a před Roge stejk. Nevypadalo to jako obyčejný stejk, byl takový prešlechtěný a hrozně malý.
Nemohla jsem se nezasmát Rogovo výrazu, když to před něj položil číšník.

Když číšník odešel Rog se ke mně napřáhl se smutným výrazem.
,, Tohle jsem si neobjednal"
Potichu jsem se zasmála a pustila se do jídla, ale ještě před tím než jsem si dala první sousto do úst jsem odpověděla.
,, Doma si dáš pořádný stejk nebo objednám pizzu"

Dojedla jsem poslední sousto, když už Rog měl dávno hotovo.
,, Tak můžeme?"
Gentlemansky se postavil vedle mě a nastavil ruku.
Přijala jsem jeho ruku a přešli jsme zaplatit.
Nakonec jsme odkráčeli z restaurantu jak milionáři a nasedli do auta.

Přijeli jsme domů a první co jsem udělala bylo natáhnutí se do velké měkké postele!
Otočila jsem se na záda a pozorovala Roge jak si dělá hygienu v koupelně s otevřenými dveřmi.

Další den

Tento den se moc neodlišoval od ostatních jak tak bylo už poslední dobou. Ráno se zvednout z teplé postele, udělat hygienu, převléct se, udělat snídani a nakonec úklid. To poslední jsem nesnášela ještě víc než vstávání.
Ale dnešek, dnešek se lišil tím, že půjdu s Mary vybrat svatební šaty!!
Neskutečně se těším, takže to nebylo stávání jako ' Nikdo na mě nemluvte' ale bylo to jako ' Dnešek je tak nádherný, sluníčko svítí!'

Běžela jsem na snídani a dneska sama, protože Rog dnes natáčí svůj videoklip písničky Man on fire.
Vzala jsem obyčejný rohlík strčila ho do pusy a vyrazila.
Jelikož už teď jdu pozdě neměla jsem čas se s něčím patlat.
Nasedla jsem do auta a po 10 minutách konečně dorazila před barák, před kterým už i stala jeho majitelka a také má nejlepší kamarádka Mary.

Otevřela jsem okénko a kývla na pozdrav.
,, Nasedat madam" nasadila jsem si sluneční brýle a rozjela se hned potom co Mary nastoupila.
,, Co se děje? Nějaká moc dobrá nálada ne?" Zasmála se Mary a připoutala se.
,, Kupuju svatební šaty, proč? Neměla bych být optimista" pozvedla jsem ironicky obočí.
,, Ne, ne jsem ráda že se zase směješ."
Usmála se.

Dojeli jsme do prvního obchodu.
Moc velký výběr neměli takže jsme hned jak vystoupily tak zase nasedly a odjely.

Druhý obchod nebyl ani velký ani malý, takže výběr nebyl špatný, ale tak látka byla jak z nejlevnějšího materiálu pro bezdomovce.

Třetí obchod zkusila jsem si konečně pár šatů, ale ty se nelíbili buď mně a nebo Mary a mně. Jsem až moc vybíravá.

Dorazily jsme do třetího obchodu.
,, Tak snad už budeme mít štěstí" vystoupila Mary a po mé pravici spolu se mnou vešla do obchodu.
,, To nevypadá špatně, tak jako předtím já výběru šaty, ty vybereš šaty a za chvíli se sejdeme u kabinek."
Mary kývla a rozešla se na opačnou stranu.
Projížděla jsem všude možně a popadla každý šaty na kterých jsem něco viděla.

Za chvíli už jsem čekala s třemy šaty.
Mary konečně přišla a tahala sebou snad celý obchod.
,, Tak to bude na dlouho" zasmála jsem se.
,, To možná ano ale na svatbě mi budeš ještě děkovat, tak šup do kabinky!" Popostrčila mě nedočkavě do zad.

První šaty, co jsem vybrala já, měly moc dlouhou sukni, ani bych si nemohla zatančit.

Druhé od Mary byly hrozně obyčejný.
,, Jsou takový obyčejný" dala jsem hlavu na stranu při prohlížení šatů.
,, To máš pravdu" kývla zamyšleně Mary.
,, Chtěla bych oslnit každého, vím zní to chamtivě a divně, ale je to můj den, samozřejmě i Rogovo hehe, ale prostě ne to den, který už nikdy nezažiju, chci aby byl perfektní."
Mary si stoupla přede mě a položila své ruce na moje ramena.
,, Budeš nádherná tak či tak a ne nezní to divně, je to důležitý den a je naprosto normální, že to chceš prožít naplno" podpořivě se usmála a objala mě.
,, Čím jsem si tě zasloužila"
Též jsem ji objala.

,, Tak šup jdi na další" Mary se odtáhla a posadila se na židli.

Třetí šaty, které byly také od Mary byly... perfektní. Cítila jsem se v nich jako já.
Vyšla jsem z kabinky a Mary ze mě nemohla zpustit oči. Šlo na ní vidět že je na sebe pyšná.

( Budeme dělat že je to čistá bílá:D"