When I look at you

19.

O dva dny později v noci jsem nemohla usnout jen jsem se tak dívala do stropu a přemýšlela. O všem možným, snažila jsem se nemyslet na Freddieho ale strach stále narůstal, byl větší a větší.

Zvedla jsem se a seběhla bosa po schodech do kuchyně a nalila si sklenku mléka.
Telefon začal zvonit tak jsem k němu co nejrychleji přispěchala ať nevzbudí Roge.
,, Anů?" Přiložila jsem si mobil k uchu a sedla si na linku.
,, Ahoj zlato. Vím že je pozdě, ale nechceš zajít na drink?" Ozval se Freddieho hlas.
Přiložila jsem mobil k hrudníku a chvilku přemýšlela jestli se mám jen tak vytratit a ani nedat vědět Rogovi, ale zas ho nechci budit.
Dala jsem si mobil zpátky k uchu.
,, Hned jsem tam" je to můj bratr a něco mi říkalo že bych měla jít.
Položila jsem mobil, oblékla se a vyrazila pěšky za Freddiem.

Spěchala jsem po ulici, byla docela zima. Jen pár rozsvícených lamp.
Měla jsem si zavolat taxi já blbá!
Slyšela jsem kroky do šly za mnou.
Otočila jsem se a viděla zahaleného vysokého muže co jen tak šel mým směrem. Šla jsem dal a snažila se to ignorovat, třeba to byl jen člověk co jde stejnou cestou jak já ne?
Zrychlila jsem krok, ale najednou jsem ucítila něčí ruku na mém rameni. A doprdele pomalu jsem se otočila a viděla toho muže.
,, Čau kočičko nechtěla bys?" Ukázal mi v papírových 5 liber. 5!?
Cápek si dost věřil. Snažila jsem se zachovat klid.
,, Ne naschle" chtěla jsem jít dál ale on mě nepustil. Zakýval hlavou v záporném významu. ,, Říkám ne!"
Vlepila jsem mu facku volnou rukou, ale nebyl to dobrý nápad.
Víc se rozzuřil a chtěl mě někam dotáhnout alee..
Najendou se otočil, asi mu někdo zaklepal na rameno.
Rog tam stál se sevřenou pěstí, připraven ho pořádně praštit.
,, Řekla ne!" Praštil ho takovou silou, že se svalil k zemi jak troska.
Se slzami v očích jsem se mu vrhla do náruče. ,, Co tu sakra děláš!?" Obmotal své ruce kolem mě. ,, J-já, Freddie chtěl abych přišla a-a nechtěla jsem tě budit." Brečela jsem mu na hrudi.
,, Půjdeme za Freddiem zítra, pojď domů" řekl něžným hlasem a pomalu se mnou kráčel spět k domu.

Nemohla jsem usnout.
Co kdyby Rog nepřišel? Bude se Freddie zlobit že jsem nepřišla?
Nemohla jsem se zbavit těchto myšlenek. Nakonec jsem usnula okolo 3 hodin ráno.

Ráno

Moc jsem nemluvila a rovnou začala dělat snídani. Rog přišel a taky nevypadal že by mu bylo zrovna do zpěvu. Když jsem dodělala jeho oblíbené volská oka sedli jsme si a v tichosti si pochutnávali.
,, Spala jsi vůbec?" Neodrthnul zrak od svého talíře.
,, Jo, trochu ano" ,, Jestli dnes za Freddiem nechceš, nemusíš"
Zvedl zrak ke mně.
,, Ne, to je dobrý." Pousmála jsem se a pokračovala v jezení.

Po snídani jsem se připravila a tentokrát taxikem přijela k Freddiemu. Zazvonila jsem a přišla mi otevřít poslední osoba na kterou teď mám náladu. ,, Čau Paule, je Freddie doma?" ,, Ano je, ale nemá náladu promiň" udělal jeho falešný úsměv a chystal se zavřít. Strčila jsem mezi dveře nohu abych mu v tom zabránila. Nasadila jsem falešný úsměv taky a vešla dovnitř.
,, Freddie? Jsi tu?" Prošla jsem chodbou a našla Freddieho jak sedí na gauči zas se sklenkou chlastu.

,, Ahoj Freddie, promiň že jsem nepřišla, ale-" ,, Ale?" Řekl freddie sarkasticky. ,, Slovo ale je tak... Jak to říct" neodepřel zrak z televize a Paul dokončil jeho větu ,, Neomluvitelné?"
Otočila jsem se na stojícího idiota co očividně a taky 'nečekaně' pořídil ten chlast, který držel v rukou a také který pil Freddie.
,, Tohle je soukromé" zvýšila jsem hlas a posadila se k Freddiemu
,, Freddie opravdu jsem chtěla, ale na ulici mě začali obtěžovat a Rog mi pomohl, nedokázala jsem potom ještě jít sem" chtěla jsem mu položit ruku na ruku ale on uhl. ,, Typické"
,, J-jak prosím?" s neuvěřitelným výrazem jsem ho pozorovala jak popíjí. ,, Freddie polož tu skleničku"
Zvážněla jsem. ,, Hrdina Roger. Lepší výmluva by nebila?" ,, Freddie tohle nemyslíš vážně já-" ,, Nebo jsi prostě chtěla trávit víc času s Rogem a na mě jsi se úplně vykašlala, no nemám pravdu?" Oči mě začaly štípat a slzy byly na krajíčku. ,, Myslíš že bych si tohle vymyslela? Freddie nikdy tě nevyměním, kde jsi na to sakra přišel?" ,, Od tý doby co moje sestra začala chodit s mým.. 'kamarádem', ke mě už nechodí a ani nezavolá"
,, Freddie ty víš že nemám moc času, navíc jsme dospělí, není v mé povinnosti za tebou každý den chodit a-" ,, ale máš, kdybys chtěla čas mít budeš kdykoliv zlato. Všichni máte přítele někteří i rodiny a já nemám nic." ,, Já jsem tvá rodina" ,, Tak kde jsi?" ,, Přímo tady" ,, A kdybych ti v noci nezavolal, zastavila by ses?"
Jeho otázka mě zarazila a.. měl pravdu.
,, Jak já ho nesnáším" ironicky se zasmál. ,, Koho?" Naklonila jsem hlavu ,, Koho asi?" Zas zasahoval Paul.
Ztratila jsem nervy a hodila jeho směrem prázdnou skleničku.

K jeho štěstí mám špatnou mušku
,, Tak dost ven!!!" Vyjel Freddie.
Nepoznávám ho, vždy byl veselý a teď... Opilý, agresivní, jeho oči byly plné vzteku a bolesti. Mohu za to já?

,, Freddie tohle není fér, vyslechni mě." U dveří jsem se naposledy zastavila, ale ani se neohlédl.

Nasedla jsem do auta a silou bouchla do volantu. ,, Kurva!"
Dala jsem si ruku před pusu a tiše vzlykala.