Osud - YakuLev

~15~

Následující den byl jako každý jiný, ranní trénink, škola a pak odpolední trénink. Až na to, že na odpoledním tréninku ke mě přišel Kuroo, ze začátku vypadal, jako kdyby chtěl něco normálně probrat, ale když přicházel blíž pořád se ohlížel a kontroloval jestli není v naší blízkosti ještě někdo jiný a potom ze sebe vysoukal, že na mě bude čekat po tréninku za halou. To samo o sobě mi přišlo zvláštní, a ta nervozita k tomu moc nepřidala. Proč mi to neřekne prostě rovnou tady, a musí mě tahat za halu? No co, přijdu, stejně budu čekat na Leva, dneska bude uklízet, takže si jenom k tomu pokecám s Kurooem. Co může chtít tak závažně tajnýho, že mi to nemůže říct tady? Každopádně jsem to Kurooovi odsouhlasil a hned jak se dotrénovalo a převlékl jsem se zamířil jsem za halu. „Kuroo! Jsi tu?" Zvýšil jsem hlas.

„Jo jsem tady, neřvy tolik, potřebuju s něčím pomoct." Ozval se najednou Kuroo polohlasem zpoza rohu. Nenápadně jsem k němu přišel blíž a zeptal se ho, co se děje: „Co je, s čím potřebuješ pomoct?" „No, víš... Kenma... emm... p-prostě se mi líbí, m-mám ho raději než jen jako... jako kamaráda, nebo spoluhráče." vysoukal že sebe trochu trhaně. Zdálo se mi to, nebo se Kuroo právě opravdu začervenal? Muhaha, já to věděl, Kuroo se už dlouho v blízkosti Kenmi choval divně. Ale vážně jsem nečekal, že by se do něj mohl zamilovat, tušil jsem to, ale nečekal. „Prostě se mu potřebuju nějak vyznat, asi. A absolutně nevím jak se k tomu dohrabat. Ty s Levem chodíš, takže jsi se k tomu musel taky nějak dostat." „P-počkat, úplně odbíháš od tématu a k-kdo... kdo říká že s někým vůbec chodím, co ty víš, třeba ani nikoho nemám a necháváš si radit od nesprávný osoby. Vypadám snad jako někdo, kdo má vztah, tak to ani náhodou, j-já jsem samotář, chápeš? Asi sis to špatně vyložil." Trochu jsem zazmatkoval. „Já a vztah? Tohle byl dobrej vtip, Kuroo. Hahaha. " Ozval jsem s předstíraným pobavením v hlase. „Ale no tak, Yaku, nesnaž se to zapírat, všichni to víme, je to dost očividný, jak se na sebe s Levem díváte, je to roztomilý a nikdo vám to rozhodně nevyčítá."
Povzdechl jsem si a otočil hlavu na stranu, abych se nedíval Kuroovi do očí. „Pozvy ho na jídlo" Odpověděl jsem jednoduše na předchozí prosbu. „Ještě dneska mu navrhni, aby jste si zašli někam na jídlo." Rozvedl jsem svou myšlenku a otočil se zpět na Kurooa.

Kuroo se na mě díval celkem nejistě. U něj se nejistota v očích vidí jen zřídkakdy, vlastně úplně vzácně. „Neboj se a věř mi. Jídlo sbližuje lidi." Řekl jsem když se na mě pořád nejistě díval. „Jídlo je reálně nejlepší na skoro všechno. Dej mu na výběr kam chce jít. Ty vyber nějaká dvě místa a nech ho ať si z nich vybere, pokud nebude ani s jedním spokojený tak nech něco navrhnout jeho." „Seš si jistej že to bude fungovat?" „Jasně že jo, když se mu vyznáš buď u jídla a nebo po jídle nemůžeš nic zkazit." Řekl jsem sebevědomě, jako ten největší odborník na tyhle okolností široko daleko. Což je samozřejmě lež, sám jsem ještě stejně na vážkách, jestli ho vůbec "miluju" mám ho rád, ale je to vyloženě láska? Dokonce ani o nevinných polibcích na ulici si nejsem jistý. Popravdě nejsem si jistý skoro ničím. Sakra teď nemůžu přemýšlet nad svým vztahem ale musím pomoct Kurooovi.

„Když budeš mít štěstí, tak ti tvoji lásku opětuje, a když nebudeš mít takový štěstí tak přece to pořád bude tvůj nejlepší kamarád, ne?" „Asi máš pravdu, vlastně stejně nemám co ztratit." Konečně bylo v jeho hlase, za celý tenhle rozhovor, zase slyšet jistota a odhodlání. Teď se cítím jako nějaký vztahovat poradce. „Přesně tak, nemáš vůbec co ztratit, na tomhle kroku můžeš jedině vydělat." Pokud teda není Kenma homofobní. Nee, to už je pravděpodobnější, že bude Kurooa milovat nazpátek. Snad. Pomyslel jsem si trošku nervózně, ale jinak jsem, doufám, vypadal pořád stejně odhodlaně a sebejistě.

Jelikož Lev už nejspíš s ostatními douklízel, netrpělivě přešlapoval před halou. „Seš si fakt jistej, že to vyjde?" Znovu se ujišťoval Kuroo. „Klid prosimtě, jasně že to vyjde. A i kdyby to náhodou nevyšlo a on ti neopětoval tvoje city, tak ze sebe přinejhorším uděláš totálního trotla. Co horšího se může stát?" Kuroo se na mě pořád díval vážně nejistě. „Já se ale nemám úplně potřebu totálně znemožnit." Sakra, to znělo docela zoufale, to jsem fakt nečekal. „Klid, to byl jenom vtip, všechno vyjde tak jak má, a kdyby ne, tak se přece neznemožníš." „Přijde ti tohle jako dobrá chvíle na vtipy!?" Zvýšil jemně hlas Kuroo. „No jo promiň, prostě jsem si to nemohl odpustit, no. Ale říkám ti, buď v klidu, nějak to dopadne." „Řekni mi jak mám být v klidu!?" Docela vyšiluje. „Ale, ale, kam se nám to poděl náš na venek ledově klidný kapitán týmu?" „Prostě jsem z toho nervní, stačí?!" „No jo, promiň, rejpnout jsem si musel." „Yaku, kde jsi? Už mě nebaví tady čekat, počkám další tři minuty, pak jdu sám." Uslyšel jsem najednou Leva jak mě hledá. „Už musím ale prostě pozvy Kenmu na jídlo a nějak to dopadne. Zítra budu čekat na kladný zprávy. Měj se Kuroo." Shrnul jsem svoje rady a couval směrem k místu, odkud jsem zaslechl Levá „Neboj se, dozvíš se to jako první." To už jsem zatočil za roh a zamířil k Levovi.

„Kam si se poděl, myslel jsem, že budeš čekat přímo u vchodu." Řekl starostlivě ale zároveň i vyčítavě Lev. „Řešil jsem něco s Kurooem." Oznámil jsem nepřítomně, protože jsem pořád musel myslet na to, jak byl Kuroo nervní a jestli má ten můj plán vůbec smysl. Před tím jsem mu to říkal s jistotou, ale teď moc nevěřím tomu, že to vyjde. Poslední dobou nějak přestávám věřit svým plánům.

Myslím, že jsem musel vypadat vážně nepřítomně, protože mi najednou začal Lev mávat rukou před obličejem. „Hej, Yaku, vnímáš mě?" Zastavili jsme se na kraji chodníku, blíže budovám. „Ptal jsem se tě, jestli se chceme stavit někde na jídle." „Je mi to asi jedno." Oznámil jsem znovu nepřítomně. „Vidím, že to nemá smysl, co? Dneska jsi myšlenkama úplně mimo. Děje se něco?" „Ne, ne, všechno je v pohodě, jenom přemýšlím nad tím, co jsem řešil s Kurooem." „Něco důležitého?" „Jak se to vezme." „Ohledně volejbalu?" „Ne, to ne." „Něco ohledně tvého zdravotního stavu?" Tohle znělo docela starostlivě. I tak jsem ho zpražil pohledem, který naznačoval, ať se na tohle téma už neptá. „Dobře, dobře, nebudu teda vyzvídat." Řekl nakonec smířeně Lev. Jelikož jsem nevěděl, jestli by byl Kuroo v pohodě s tím, kdyby to věděli i ostatní, i když už si toho asi stejně všimli, byl jsem rád, že už se dál nevyptává.